Fatalismus - je to filozofický směr, který tvrdí, že všechny události v životě člověka jsou předem předurčeny a nevyhnutelné. Má nejstarší kořeny a odráží se v dílech mnoha myslitelů různých epoch.
Ve starověku byl fatalismus založen zástupci různých myšlenkových škol. Jedním ze zřejmých příkladů fatalistické filozofie je starověká řecká škola stoicismu, kterou založil Zenon Zitian ve 3.století před naším letopočtem. Stoikové tvrdili, že cesta ke štěstí a klidu spočívá v přijetí osudu a pokoře před nevyhnutelným.
Dalším známým fatalistou byl Parmenid, starověký řecký filozof V 5.století před naším letopočtem. Tvrdil, že bytí a nebytí je neoddělitelné a věčné a neměnné. Parmenid popřel možnost změn a fluktuací světa,jakož i svobodnou vůli a volbu člověka.
Ve středověku našel fatalismus svůj vývoj v islámské i křesťanské filozofii. Jedním z představitelů křesťanského fatalismu byl anglický filozof, kněz a světský aktivista Augustin Aurelius. Psal o přísném předurčení a Božské vůli, ze které nelze uniknout.
Historie vývoje fatalismu
Počátky fatalismu lze nalézt v různých kulturách a náboženských tradicích. Ve starověkém Egyptě existovala představa fatalistického božstva-Maat, které určovalo řád a harmonii světového řádu. Ve starověké řecké filozofii lze také nalézt fatalistické názory: Hérakleitos například hovořil o věčném koloběhu světa a nevyhnutelnosti jeho zákonitostí.
V islámu fatalismus často označuje pojem předurčení (kadar), který naznačuje, že všechny události jsou již zapsány v knize osudu a jsou nevyhnutelné. V křesťanské teologii také existuje víra v božskou předurčenost a předvídavost.
Mezi slavnými představiteli fatalismu můžeme jmenovat stoiky, kteří rozvíjeli myšlenku nevyhnutelnosti osudu a vyzývali k přijetí toho, co se děje. Středověcí filozofové jako Augustin a Akvinský se také přikláněli k fatalistickým názorům a tvrdili, že Bůh ví o událostech ve světě a lidském životě předem a předurčil je.
V historii fatalismus ovlivnil mnoho filozofických a náboženských proudů v různých kulturách. Vznikla debata mezi fatalisty a odpůrci, kteří tvrdili, že člověk může ovlivnit svůj osud svobodnou vůlí a rozhodováním. Fatalismus se nakonec stal základem pro další filozofické úvahy o roli lidské vůle, svobody a osudu.
Fatalismus ve starověké filozofii
Fatalismus, koncept, podle kterého jsou všechny události předurčeny osudem nebo nějakou vyšší silou, byl jedním z hlavních témat ve starověké filozofii.
Staří Řekové a Římané diskutovali o fatalismu jako způsobu, jak porozumět a vysvětlit povahu reality a roli člověka v ní.
Stoičtí filozofové, zejména Zenon Kitian a Chrapp, byli horlivými přívrženci fatalismu. Tvrdili, že všechny události, které se dějí, jsou nevyhnutelným výsledkem předurčení a osudu. Člověk nemůže změnit svůj osud a jeho úlohou je přijmout ho pokorně.
V kontrastu s tím epikurejci odmítali fatalismus a věřili, že člověk má svobodu volby a kontrolu nad svým osudem. Poukazovali na roli náhod a atomů při určování událostí, což ponechává prostor pro svobodnou vůli.
Existovali však i další filozofové, například Aristoteles, kteří zastávali přechodnou pozici. Uznávali roli osudu, ale neodmítali vliv racionálního myšlení a svobody volby.
Fatalismus ve starověké filozofii byl složité téma a různé myšlenkové školy nabízely různé přístupy k jeho pochopení. V důsledku toho neexistovala shoda na existenci nebo neexistenci fatalismu ve světě.
Jména slavných fatalistů
Sokrates: Starověký řecký filozof, zakladatel etického a psychologického směru ve filozofii. Věřil, že osud člověka je určen vyšší inteligencí a je nevyhnutelný.
Epikur: Řecký filozof, představitel epikurejské školy. Věřil, že všechny události v životě člověka jsou definovány náhodou a nejsou pod jeho kontrolou.
Augustin Aurelius: Jeden z největších filozofů západní kultury, světec a otec církve. Věřil v předurčení všeho, co se ve světě děje, a nevyhnutelnost osudu.
Jean-Paul Sartre: Francouzský filozof, spisovatel a vůdce filozofického směru "sartreanismus". Rozvíjel koncept podstatného napětí mezi svobodou a osudem, tvrdil, že člověk je zodpovědný za každý svůj čin, ale také nemůže uniknout moci osudu.
Friedrich Nietzsche: Německý filozof, spisovatel a básník. Věřil, že osud je něco nevyhnutelného, ale tvrdil, že člověk musí podniknout kroky, aby přijal svůj osud a žil svůj život naplno.
Arthur Schopenhauer: Německý filozof, představitel iracionalismu. Kázal myšlenky fatalismu, věřil, že člověk není schopen změnit svůj osud a všechny události v životě se odehrávají na nějaké vyšší úrovni a prozřetelnosti.
Leopold von Sacher-Mazoch: Rakouský spisovatel, tvůrce masochismu. Napsal, že osud člověka je předurčen a dokonce mučen, ale člověk musí přijmout a milovat svůj osud, i když nese utrpení.
Zmínění fatalisté významně přispěli k rozvoji filozofických a etických učení, projevujících se v různých časových obdobích a kulturách.