Každý z nás se někdy setkal se ztrátou blízkého člověka. Odchod milované lidské bytosti může zanechat hlubokou stopu v duši a srdci. Někdy je loučení nečekané, bez vysvětlení a bez možnosti rozloučit se naposledy. Ale co když se ocitnete na druhém břehu a rodilý muž se rozhodne zůstat na opačné straně řeky života?
Opona padla a hlavní herečku jsme zapomněli. Ale zůstala, dokonale plnila svou roli. Neodešla v nové hře, ale v nějakém "ne představení" nebo "ne dramatu". Možná ani ona sama nevěděla, jak tato hra skončí. Když se to stane, zůstanou jen vzpomínky, lítost a tichá naděje, že nakonec najde štěstí v novém světě.
Ale přes všechen smutek a frustraci občas přichází okamžik uvědomění. Okamžik, kdy si uvědomíte, že už uplynulo mnoho dní, měsíců nebo dokonce let, a přesto jste zůstali. Usmíváte se při pohledu do minulosti, vzpomínáte na ty dny a noci, kdy jste spolu šťastně trávili čas. Když jsi na mě zapomněla a za úsvitu odplula, rozhodl jsem se jít touto cestou sám. Ta prázdnota, která zůstala, se stala hrdostí na sebe. Našel jsem sílu přijmout tuto ztrátu a jít dál a překonat komplikace na své cestě.
Vzpomínky na tebe
Když jsi na mě zapomněla a za úsvitu odplula, v mé duši zůstaly vzpomínky na naše štěstí. Každý okamžik, který strávím vedle tebe, mám ve svém srdci.
Vzpomínám si, jak jsme se smáli k slzám při procházce pod měsícem. Jaké krásné příběhy jsi mi vyprávěla před spaním. Jak rozkošně vypadala tvoje tvář, když ses usmívala. Všechny tyto okamžiky se staly pokladem, který pro mě nikdy neztratí svůj význam.
Cestovali jsme spolu a každá cesta byla dobrodružstvím. Byly to okamžiky skutečné svobody a štěstí. Prozkoumali jsme nová místa, ponořili se do kultur jiných národů, užili jsme si nádherné výhledy. Společně jsme cítili, že svět patří nám.
Ale když jsi odplula a nechala mě samotnou, vzpomínky se staly jediným spojením s tebou. V každém koutě našeho společného prostoru jsou uloženy obrazy našich šťastných dnů. V každém akordeonu oblíbené melodie nám dochází dech. Všechno kolem vás mi připomíná a já nemůžu nechat minulost jít.
Ale moje vzpomínky na tebe nejsou jen smutné. Naplňují mě také silou a nadějí do budoucna. Jednoho dne se znovu setkáme a naše vzpomínky se stanou skutečností. A pak, když společně vytvoříme nové okamžiky štěstí, budeme se dívat zpět na minulost a usmívat se.
Když se tvé jméno stalo neznámým
Byly doby, kdy pro mě znělo tvé jméno melodií. Vzpomněla jsem si na něj pokaždé, když svítání probudilo svět. Bylo to jako kouzlo, které naplnilo mé srdce vřelostí a radostí.
Ale čas uplynul a něco se změnilo. Postupně tvé jméno ztratilo svou magii. Přestalo to být pro mě nejdůležitější a nejdůležitější slovo. V mých myšlenkách a pocitech zaujal jeho místo někdo jiný.
| Snažila jsem se vrátit to, co jsem ztratila., | Ale neúspěšně. |
| Tvé jméno se stalo jen souborem písmen., | Necitlivý a prázdný. |
Teď to nevyvolává žádné emoce. Odráží minulost, která se mi už vytratila z mysli. Vzpomínky na tebe zhasly jako doutnající světlo. Jméno, které mi kdysi dávalo štěstí a teplo, ztratilo svou sílu.
Prožívala jsem zklamání, lítost a stesk. Ale teď se dívám dopředu a nechávám tě v minulosti. Když se tvé jméno stalo neznámým, uvědomila jsem si, že čas léčí rány a pomáhá zapomenout na zradu.
Odloučení za úsvitu
Když jsi na mě zapomněla a za svítání jsi odplula.,
Svět se ztratil, slyšel jsem, ale nevěřil jsem statečně.
Všechny mé dny se stmívaly jako noci bez měsíce,
A neřekli mi, že život bez tebe bude tak smutný.
Byla jsi světlem mého života, mým sluncem a hvězdou.,
Ale pomíjivé okamžiky, které nás všechny spojují.
Dívám se do dálky, kde hranice mezi námi už neexistují.,
A sny jsou jen o tom, jak nás zase svedou.
Vzpomínám na naše šťastné chvíle jako odraz ve vodě,
Ale v srdci se stmeluje bolestí a nemohoucností.
Jako bychom nikdy nebyli odloučeni.,
A teď tě nevidět se stalo bolestí, která není léčena.
Jdi pryč, odpluj, zapomeň, zmiz-všechna ta slova se na mě dívají,
Ale srdce je neslyší, žije v rozdvojení a smutku, bez zániku.
Řekla jsi, že čas léčí všechny rány, ale nevidím žádný lék.,
Čas nepřináší aktualizace,ale pouze vrhání.
Hledal jsem svůj sen a našel jsem odloučení, které nemá žádné hranice,
A nikdo nemůže pochopit, jak ve mně hoří nesnesitelná bolest.
Odloučení za úsvitu je jako probudit se v prázdné posteli,
Kde není teplo, nejsi ani ty, ani já, ani půlnoční Polibky za úsvitu.
Teď už jsme jen vzpomínky, které hýří lehkým větrem.,
A nikdy se nedozvíme, co by se stalo, kdybych splatil svůj dluh.
Tak ať slzy utékají, ať tlučou do srdce utrpením,
Odloučení za úsvitu se stalo životem plným sebedestrukce.
Ztratili jsme čas a po čase všichni zemřeli.,
Odloučení od úsvitu totiž nenechalo jedinou šanci na sblížení.