Věkové hodnocení obsahu je klasifikační systém, který pomáhá určit shodu filmů, her, televizních pořadů a dalšího obsahu s věkovými limity. Bez věkového hodnocení bylo obtížné posoudit, zda je určitý obsah vhodný pro děti nebo dospělé. Kdy byl zaveden věkový žebříček a jak se vyvíjel v průběhu času?
První pokusy o standardizaci věkového hodnocení byly učiněny v 50.letech 20. století. V USA vznikl systém " MRAA "pro klasifikaci filmů a ve Velké Británii byl vytvořen podobný systém"VFC". Tyto systémy stanovily věková omezení a poskytly pokyny, zda je film vhodný pro sledování s rodiči nebo vyžaduje přítomnost dospělého.
Postupem času se věkové hodnocení stalo stále běžnějším. V různých zemích se objevily jejich klasifikační systémy, jako je" PEGI "ve státech Evropské unie nebo" ESRB " v Severní Americe. Hodnocení se rozšířilo na videohry, hudbu, televizní pořady a další obsah, což stanovilo přípustný věk pro publikum.
Systémy věkového hodnocení se staly nedílnou součástí rozvoje mediálního průmyslu. Pomáhají chránit děti před nevhodným nebo násilným obsahem a dávají rodičům možnost kontrolovat, co jejich děti sledují nebo si hrají.
Věkový žebříček je dnes mezinárodně uznávaným systémem, který existuje nejen v analogovém světě, ale i v digitálním prostředí. Díky tomuto systému mají lidé možnost vybrat si obsah odpovídající jejich věku a preferencím, což přispívá k bezpečnosti a pohodlí používání médií.
Jak vzniklo věkové hodnocení ve filmech a hrách: historie a evoluce
První pokusy o kontrolu obsahu ve filmech začaly již na počátku 20.století. V roce 1907 vzniklo v USA hnutí s názvem "hnutí za čistý film" (The Clean Film Movement), které si kladlo za cíl bojovat proti obscénním a pornografickým scénám v kinematografii. V roce 1922 byla v USA založena Katolická Liga proti obscénnímu filmu (Catholic League of Decency), která hodnotila filmy podle jejich přijatelnosti pro náboženské lidi.
Historie věkového žebříčku ve hrách však přišla později. Poprvé byl systém věkového hodnocení ve hrách navržen na konci 90.let. V roce 1994 byla v USA založena Organizace Entertainment Software Ratings Board (ESRB), která určuje obsah a doporučuje věkové hranice pro počítačové hry. Vytvořili klasifikační systém zahrnující věkové hodnocení od " pro děti "(EC) po" pouze pro dospělé " (AO) a obsahová doporučení pro kategorie, jako je násilí, sexualita a jazyk.
V následujících letech také další země a regiony vyvinuly své systémy věkového hodnocení pro filmy a hry. Například v roce 2003 byl v Evropské unii zaveden systém PEGI (Pan European game Information) pro hodnocení počítačových her, který zahrnuje věková doporučení a ikony, které naznačují přítomnost násilí, sexuality nebo obscénního obsahu.
Postupem času se systémy věkového hodnocení ve filmech a hrách stále vyvíjejí a zlepšují. V současné době se například v některých zemích přidávají další kategorie, jako je "pro dospívající" nebo "pro dospělé s omezeními". Podstata však zůstává stejná-pomáhat lidem činit informovaná rozhodnutí a chránit mládež před obsahem, který není vhodný pro jejich věkovou skupinu.
První kroky k věkovému hodnocení ve filmech
Zavedení věkového žebříčku pro filmy byl dlouhý a postupný proces. A dnes už si nedokážeme představit svůj život bez takového systému hodnocení obsahu. Tento standard věkového hodnocení však vždy neexistoval.
Na počátku kinematografie, na konci 19.století, neexistoval žádný systém hodnocení filmů podle věkových kategorií. Diváci různých věkových kategorií mohli bez omezení navštívit všechny filmové projekce. Ale s rostoucí popularitou kinematografie a příchodem filmů s otevřenějším a násilnějším obsahem se otázka nutnosti zavedení věkového žebříčku stala aktuální.
Prvními kroky k vytvoření věkového žebříčku bylo stanovení komisí, které filmy hodnotily a doporučovaly je pro určité věkové skupiny. Například v USA byla v roce 1907 vytvořena komise, která vypracovala doporučení pro promítání filmů v kinech. Tato Komise vycházela z morálních a etických zásad, ale neuváděla konkrétní věková omezení.
| Rok | Země | První kroky k věkovému hodnocení |
|---|---|---|
| 1930 | USA | Komise pro sledování filmů (The Production Code Administration) doporučuje stanovit věkové hodnocení pro filmy |
| 1948 | USA | Zákon o svobodě slova (the Motion Picture Production Code) zavádí povinné věkové hodnocení pro filmy |
| 1968 | USA | Vytvoření systému hodnocení MPAA (Motion Picture Association of America) s věkovými kategoriemi |
V roce 1930 byla v USA zřízena komise pro sledování (the Production Code Administration), která doporučila stanovit věkové hodnocení pro filmy. Toto doporučení však nebylo závazné a jeho realizace zůstala na uvážení kin.
Konečně povinné věkové hodnocení pro filmy v USA bylo zavedeno v roce 1948 zákonem o svobodě slova (the Motion Picture Production Code). Tento zákon rozdělil filmy do kategorií: a-pro všechny věkové kategorie, B-pod dohledem dospělých, C-zakázáno pro děti do 16 let a D – zakázáno pro děti do 18 let.
V roce 1968 byl v USA vytvořen systém hodnocení MPAA (Motion Picture Association of America) s věkovými kategoriemi: G (General-pro všechny věkové kategorie), PG (Parental Guidance Suggested – doporučujeme sledovat s rodiči), PG-13 (Parents Strongly Cautioned – rodičům se důrazně doporučuje), R (Restricted – přístup je zakázán pro děti bez doprovodu dospělých) a NC-17 (no one 17 and Under Admitted – zakázáno pro děti do 17 let).
Přijetí Hayesova kodexu a jeho dopad na věkové hodnocení
Hayesův kodex, také známý jako výrobní kodex (Hays Code), byl zaveden Americkým filmovým průmyslem v roce 1930. Stanovil přísná pravidla pro obsah a prezentaci filmů, včetně požadavků na morálku, etiku a sexuální vztahy.
Jedním z hlavních aspektů Hayesova kodexu bylo zákaz zobrazování nebo propagování nezákonných nebo nemorálních činů. To zahrnovalo zobrazování násilí, pornografie, obscénnosti a dalších "nevhodných" materiálů. Filmy, které porušují tato pravidla, nezískaly povolení k promítání v kinech.
Přijetí Hayesova kodexu znamenalo začátek systematizovaného věkového hodnocení ve filmovém průmyslu. Byly zavedeny limity pro promítání filmů pro určité věkové skupiny. Filmy byly klasifikovány jako " pro všechny "(G)," pro mladé "(PG)," pro dospívající "(PG-13)," pro dospělé "(R) nebo" pouze pro osoby starší 17 let " (NC-17).
Vliv Hayesova kodexu na věkové hodnocení byl značný. Stal se základem pro vývoj modernějších systémů hodnocení, jako je MPAA (Americká asociace pro kontrolu filmů) a ESRB (evropský systém hodnocení videoher). Tyto systémy poskytují divákům a spotřebitelům informace o obsahu a způsobilosti materiálu a pomáhají jim při rozhodování o sledování nebo nákupu.
- Hayesův kodex zavedl americký filmový průmysl v roce 1930.
- Stanovil přísná pravidla pro obsah a prezentaci filmů.
- Jedním z hlavních aspektů Hayesova kodexu bylo zákaz zobrazování nebo propagování nezákonných nebo nemorálních činů.
- Přijetí Hayesova kodexu znamenalo začátek systematizovaného věkového hodnocení ve filmovém průmyslu.
- Vliv Hayesova kodexu na věkové hodnocení byl značný.