Jednoho dne opice žijící v hlubokém lese našla brýle, které omylem spadly z větve stromu. Nikdy předtím neviděla takové zařízení, rozhodla se je nosit.
Když se Maryška viděla v zrcadle potoka, byla z proměny nadšená. Vypadali na ni úžasně! Opice se začala procházet lesem a hrdě ukazovala svůj nový nález všem ostatním obyvatelům. Všechna zvířata a ptáci se vážně smáli, když sledovali opici v brýlích.
Dny však ubíhaly a opička si začala všímat, že jí začíná být nepříjemně. Brýle mu vždy klouzaly na nose a jen bránily pohybu. Zkoušela všechno, aby si zvykla, ale nedokázala to.
Morálka tohoto příběhu - nemusíte předstírat, že jste někdo jiný, abyste se zalíbili ostatním. Je důležité Hodnotit se tak, jak jste, a znát své silné stránky.
Opička se nakonec rozhodla sundat si brýle a vrátit se ke svému obvyklému životnímu stylu. Nyní pochopila, že štěstí je Přijmout se v jakékoli formě, beze změn a srovnání s ostatními.
Ilustrace k této bajce přitahují pozornost a představují opici v různých situacích a emocích. Pomáhají dětem i dospělým naučit se samostatně myslet, nebát se být skvělí a přijímat se takové, jací jsou.
Příběh veselé opice
Jednou v mimosezóně v lese žili-byli tam opice a pták s modrým opeřením.
Opička byla velmi veselá a bezprostřední bytost. Mohla hrát a bavit se celý den. Ptáček byl naopak klidný a zodpovědný.
Po celém lese se šuškalo o opici. Všichni obyvatelé lesa ji znali a upřímně milovali. Jakmile se opička objevila, všichni se začali smát a radovat.
Jednoho dne, když šel lesem, opice potkala lišku. Liška byla velmi mazaná a zákeřná. Rozhodla se hrát si s opicí a prohlásila: "Dám ti brýle a budeš vypadat ještě vtipněji!"
Opička si byla jistá, že s ještě vtipnějšími brýlemi bude Všechny bavit ještě víc. Ale ve skutečnosti se jí liška jen posmívala.
Opička si vzala brýle od lišky a pak začala skákat a žertovat a ukazovat se všem lesním obyvatelům. Všichni se smáli a mysleli si, že opice vypadá velmi směšně.
Jen ptáček se na to díval se zklamáním a smutkem. Uvědomila si, že opice není vůbec vtipná, ale jen se jí posmívají.
Nakonec si opička uvědomila, že se jí smějí všichni, ne ona. Sundala si brýle a dala je lišce. Poté se opička rozhodla, že už nebude hrát takové hry a bude sama sebou.
Nadále potěšila všechny svou veselou bezprostředností a laskavostí a všichni obyvatelé lesa začali opici ještě více milovat a respektovat.
Poučení z tohoto příběhu je: buďte sami sebou a nenechte ostatní, aby se vám posmívali. Každý člověk je jedinečný a výjimečný a to je jeho největší bohatství.
Zlaté brýle: jejich nález
Jednou při procházce lesem narazila opice na něco lesklého. Posadila se, aby si nález blíže prohlédla. A ukázalo se, že to byly zlaté brýle!
Opička nemohla uvěřit svému štěstí. Nasadila si brýle a pozorně si vše prohlížela. Listy na stromech byly jasnější, květy na mýtině vypadaly ještě barevněji a slunce svítilo jasněji než kdy jindy.
Opička byla ze svého nálezu nadšená. Vyzkoušela si brýle na nose a cítila se jako opravdová hvězda. Všichni ji vítali a ona se cítila jako nejdůležitější obyvatelka lesa.
Ale najednou začaly brýle zářit jasněji a jasněji. Opička se vyděsila a prudce si je sundala z nosu. Les kolem se už nezdál tak pestrý. Opička si uvědomila, že na světě je skutečná krása a že skutečná krása je v nás - v našich dobrých duších a skutcích.
Od té doby už opice nenosila zlaté brýle. Místo toho se snažila být laskavá a otevřená všem zvířatům. Jejich les se proměnil ve skutečný ráj, kde vládla vzájemná pomoc a přátelství.