Když říkám podle zvyku svých rodičů

Všichni někdy děláme věci podle zvyku, bez přemýšlení, podobně jako automatické akce. Možná je to stisknutí pera při psaní nebo zvednutí telefonu, když zazvoní. Ale existují také návyky, které jsme se naučili od našich rodičů a které v našich srdcích zanechávají skvělé vzpomínky.

Jedním z takových zvyků, který mi vždy dělá dobrou náladu, jsou něžná jména, která mi rodiče říkají od dětství. Když se na mě obrátí " zajíček "nebo" miláček", moje duše se okamžitě naplní pocitem tepla a bezpodmínečné lásky. Tato obvyklá laskavá slova se stala již součástí mé identity a nedokážu si bez nich představit sebe.

Tato známá jména vytvářejí mezi námi zvláštní emocionální Bond. Pokaždé, když slyším tato slova, Mám pocit, jako by se mnou rodiče mluvili se vší nekonečnou péčí a láskou. Připomíná mi to dětství, kdy jsem se cítil jako nejdůležitější a nejnutnější člověk v životě rodičů.

Špatné názvy v mém rodičovském složení

Jak se často stává, někteří lidé si zvykají pojmenovat věci mimo jejich oficiální názvy. V mém mateřském složení se takové případy vyskytují poměrně často.

Nejvýraznějším příkladem je moje matka, která nikdy neříká věci podle jejich správných názvů. Má své vlastní, neoficiální termíny pro různé předměty. Například nazývá mobilní telefon "telefon" a počítač "počítač". Tato špatná jména ve mně vždy vyvolávají úsměv a nutí mě přemýšlet, proč to dělá.

Otec v této věci také nezůstává pozadu za matkou. Například vždy nazývá dálkový ovladač televize "Televizní hůlkou". Je to velmi vtipné a zábavné, zvláště když jsem viděl, jak natahuje hůlku před sebou a snaží se ovládat televizi.

I když se tyto nesprávné názvy mohou zdát směšné, mohou také způsobit zmatek. Například, když požádám mámu, aby mi dala "telefon", může přinést něco úplně jiného, co nesouvisí s mobilním telefonem. Také, když se snažím vysvětlit svým přátelům nebo známým, že můj otec hledá "televizní hůlku", často nechápou, o čem mluvím.

Tato špatná jména se nakonec stala součástí naší rodinné kultury a zvyků. Přidávají do běžných věcí určitou jedinečnost a jsou jakýmsi symbolem našeho vztahu. Ale někdy si přeju, aby moji rodiče nazývali věci podle jejich správných názvů, aby nezpůsobili zbytečné nedorozumění.

Co říká máma, když mě chce potrestat

Každé dítě někdy udělá něco špatného a ocitne se tváří v tvář maminčině vzteku. V takových chvílích může použít různé výrazy a fráze, aby ukázala svou frustraci a potrestala.

• "Dostal! Už podruhé jsi dneska chodil na lekce!"
• "Přestaň být líný! Proč nepomáháš doma?"
• "Úplně jsi zapomněl! Jak můžete zapomenout na vlastní diář?"
• "Toto je poslední varování! Pokud si nezlepšíte známky,čeká vás trest!"
• "Okamžitě ukliď pokoj! Takový nepořádek je nepřípustný!"

Matka se vždy snaží dát dítěti správné lekce a naučit ho, aby bylo zodpovědné. Pomocí těchto výrazů se snaží vyjádřit své zklamání a najít způsoby, jak vychovávat a komunikovat s dítětem.

Jak mě táta volá, když si všimne, že jsem něco zapomněl

Když zapomenu na něco důležitého, táta pro mě vždycky najde svou zvláštní láskyplnou přezdívku. Obvykle mi říká "moje zapomnětlivé dítě"nebo" moje malá zapomnětlivost". V jeho hlase přitom zní smích a lehká ironie.

Někdy mi ještě říká "hlava-žvanil", protože podle něj moje myšlenky vždy někam odlétají a je pro mě těžké se soustředit. Přezdívka je sice trochu vtipná, ale nikdy nemá zlý podtext.

I když mi táta říká takové přezdívky, jeho hlas je vždy plný vřelosti a lásky. Vím, že vtipkuje a neberu si jeho slova k srdci. S tátou se vždy smějeme mým zapomnětlivým okamžikům a společně hledáme řešení, aby se takové případy staly méně a méně.

Takže když mi táta říká svými zvláštními přezdívkami kvůli mé nepozornosti, jen se usmívám a odpovídám, že se příště pokusím více věnovat pozornost. S tátou se vždycky podporujeme a pomáháme se zlepšovat.

Obvyklé přezdívky, které mi rodiče říkají jménem

Jak jsme všichni zvyklí, rodiče nám někdy říkají přezdívkou, kterou vymysleli, když jsme byli ještě děti. Tyto přezdívky se staly běžnými a na rtech jim znějí roztomile. Níže jsou uvedeny některé z obvyklých přezdívek, které mi rodiče říkají:

• Zlatíčko je přezdívka, která mě často napadá, když chce máma ukázat svou něhu a lásku ke mně. Také používala tuto přezdívku v našem rodinném kruhu a nyní se stala součástí našeho zvláštního emocionálního spojení.
• Sluníčko je přezdívka, kterou táta běžně používal, když jsme s ním hráli venku. Odráží mou radost a světlo, které mu přináším do života. Tato přezdívka mi vždy připomíná, že jsem výjimečný a cenný.
• Malá je přezdívka, kterou oba rodiče používali, když jsem byl malý. Je spojena s mým něžným věkem a něhou, kterou jsem jim přinesl do života. I když jsem vyrostl, tato přezdívka stále zní na jejich rtech s něhou a teplem.
• Dítě je přezdívka, kterou rodiče někdy používali, když chtějí ukázat svou nekonečnou pozornost a péči o mě. Často to zní ve chvílích, kdy se cítím zranitelný nebo potřebuji podporu. Tato přezdívka mi vždy připomíná, že nejsem na tomto světě sám.

To jsou jen některé z přezdívek, které mi rodiče říkají křestním jménem. Stali se součástí naší individuální rodinné historie, svědky naší lásky a spojení. Nechte je nadále naplňovat náš život něhou a teplem a přinášet radost a smích každý den.

Když mě máma omylem oslovuje jménem mého bratra

Když slyším mámu, jak mi říká ne svým jménem, ale bratrovou přezdívkou, vždy si vzpomenu na naše dětské hry a dobrodružství. Můj bratr a já jsme se vždy bavili spolu a naše máma nás sledovala s úsměvem a povzbuzením. Když mi říká bratr, připomíná mi to ty zábavné a šťastné chvíle, které jsme prožili jako děti.

Taková chyba se stává důvodem k smíchu a zajímavým rozhovorům v naší rodině. Začínáme si připomínat různé situace, kdy si maminka plete naše jména a vždy nám to na tvářích vykouzlí úsměv. Moje babička, která si také často plete jména, se připojuje k našim rozhovorům a vypráví své zábavné příběhy.

Je to sice náhodná chyba, ale umožňuje nám cítit se k sobě blíž. Moje matka se vždy snažila být pro nás v těžkých chvílích oporou a sdílet s námi radost. A i když si plete naše jména, připomíná nám to lásku, která spojuje naši rodinu.

Jsem vděčný své matce za veškerou péči, kterou nám poskytuje, a dokonce i za tuto směšnou náhodu. Umožňuje nám znovu a znovu prožít dětství a proniknout do pocitu rodinného spojení, které s časem nikam nezmizelo. Tato chyba je jistě zanedbatelná, ale dokazuje, že naše rodina bude vždy sjednocena a milována, bez ohledu na naše jméno.

Co se děje, když mi rodiče říkají jménem domácího mazlíčka

Je docela zábavné a trapné, když mě rodiče nazývají jménem našeho domácího mazlíčka. V těchto chvílích cítím, jak se mé lidské já postupně spojuje s osobností našeho miláčka.

Začíná to mým jménem. Máma nebo táta při studiu rodičovských pravidel neustále zapomínají, že mám své vlastní, jedinečné jméno. Začnou mě oslovovat pomocí Přezdívky našeho mazlíčka a já na ni musím reagovat. Samozřejmě, ze začátku je to směšné a já s úsměvem odpovídám na "Musa" nebo "Barsik", ale postupem času to začíná být trochu otravné.

Situace je ještě zajímavější, když se na mě naši hosté obracejí s použitím jména zvířete. Ani si neuvědomují, že dělají chybu, a já je nemohu opravit, abych neurazil jejich pocity. Takže odpovídám na ultrapravicovou otázku: "huso, jak jsi dnes strávil den?". Hmm, myslím, že moje střední zkoušky dopadly dobře?

Někdy tato vtipná " hra " vrcholí, když mě v obchodě začnou oslovovat neznámí lidé, kteří zjevně neznají ani rodiče, ani našeho domácího mazlíčka s tímto jménem. To způsobuje určité potíže a jasné bezbarvé tváře. Odpovědět nebo ne? Asi je jednodušší předstírat, že jsem se s pejskem procházel, když jsem se díval na neprůchozí výlohu.

Obecně platí, že když mi rodiče říkají jménem našeho domácího mazlíčka, vždy to vyvolává nějakou vtipnou a podivnou situaci. Možná bych jim měl připomenout, že jsem přece jen člověk s vlastním jménem, které nechci měnit na přezdívku."