Helium je jedním z chemických prvků pojmenovaných po starověkých řeckých bohech. Helium zase dostalo své jméno na počest Helia-boha Slunce. Název tohoto prvku byl vybrán analogicky se jménem helia, které bylo připisováno zářícímu plynu otevřenému slunci a získanému analýzou minerálů obsahujících radon.
Starověká řecká mytologie označuje Heliose za Titány-starověké bohy, předchůdce olympijských bohů. Helios je personifikace slunce a řídí jeho pohyb po obloze. Ve starověké řecké mytologii byl Helios zobrazen jako mladý muž stojící na voze s ohnivými koňmi nebo stoupající a přicházející do moře jako loď.
Volba názvu helia pro plyn otevřený slunci souvisela s jeho charakteristikami. Helium je jedním z nejlehčích prvků, který převyšuje všechny ostatní prvky, pokud jde o svítivost. Název helium odráží světlo a energii, kterou slunce vyzařuje. Proto se volba názvu helium na počest Helia zdá logická a symbolická.
Původ názvu helium
Helium objevili v roce 1868 francouzský astronom Pierre Julli Cavalier a anglický chemik William Ramsay. Po objevu byl tento prvek pojmenován helium po řeckém bohu slunce Helios.
Volba názvu helium byla způsobena objevem helia na slunci. Během zatmění Slunce astronomové objevili neznámou žlutou čáru ve světelném spektru, kterou si nejprve spletli se sodíkem. Po podrobném výzkumu se však ukázalo, že tato čára neodpovídá žádnému ze známých prvků, a dokonce se nevysvětlitelně zvyšuje, když teplota stoupá. To znamenalo, že byl objeven nový chemický prvek.
Na základě výsledků výzkumu a pozorování astronomů navrhl William Ramsay pojmenovat nově objevený prvek heliem po Heliosu-řeckém bohu Slunce. A tento název přijala vědecká komunita.
Původ názvu helium je spojen s jeho objevem na slunci a výrazně do tohoto prvku investuje energii a sílu, které jsou spojeny se slunečním světlem a teplem.
Historický kontext
Název helium pochází z řeckého slova "Helios", což znamená"Slunce". Historický kontext tohoto jména souvisí s objevem helia a jeho vlastnostmi.
Na konci 19.století objevil francouzský astronom Pierre-Jules Jansen látku ve spektru slunečních erupcí, která pojmenovala helium po starověkém řeckém bohu slunce Helios. Je to proto, že Slunce se stalo prvním místem, kde byla tato elementární látka objevena.
Později, v roce 1895, provedli anglický chemik William Ramsay a jeho kolega Morris Travers podrobný výzkum helia a prokázali jeho existenci na Zemi. Objev helia na Zemi měl obrovský význam pro medicínu a technologii.
| Rok | Vědec | Objev helia |
|---|---|---|
| 1868 | Pierre-Jules Jansen | Detekce helia ve slunci |
| 1895 | William Ramsay a Morris Travers | Důkaz existence helia na Zemi |
Název helia na počest řeckého boha Helia tedy odráží jeho spojení se Sluncem a počáteční objev tohoto prvku ve spektru slunečních erupcí francouzským astronomem Pierre-Julesem Jansenem.
Spojení s řeckým bohem slunce Heliosem
Proč bylo rozhodnuto pojmenovat prvek helium přesně po řeckém bohu slunce Helios? Odpověď na tuto otázku souvisí s historickými okolnostmi a podobností vlastností helia a světla, které byly spojeny se Sluncem a jeho božským zástupcem v řecké mytologii.
Helium jako chemický prvek objevili v roce 1868 francouzský astrofyzik Pierre Jeanssen a anglický astronom Norman Locker Vandertay. Během zatmění Slunce objevili novou neviditelnou linii spektra, která byla charakterizována nesrozumitelnou žlutou barvou.
Jméno "helium" navrhl Janssen na počest Helia, řeckého boha Slunce, protože spojovali objev nového prvku s pozorováním slunce. Bůh Helios byl symbolem světla a sluneční energie a byl spojován se silnými světelnými zdroji, jako je Slunce. Vlastnosti helia, jako je jeho neviditelnost a jasná žlutá barva, zdůrazňují jeho spojení se Sluncem a Heliosem.
Toto jméno bylo schváleno a přijato mezinárodní vědeckou komunitou a helium od té doby zůstalo známé jako plyn, který dostal své jméno podle starověkého řeckého boha Slunce.