Otázka tvaru Země stojí před lidstvem po mnoho staletí. Mnoho vědců, filozofů a pozorovatelů se snažilo najít odpověď na tuto záhadu. Nicméně, jeden z prvních jistých důkazů o šarvátce Země nám poskytl starověký řecký filozof Ptolemaios.
Ve svém díle geografie, napsaném kolem roku 150 n. l., Ptolemaios představil argumenty a pozorování svědčící o tvaru Země. Poznamenal, že existují případy, kdy lze pohled na lodě mizející za obzorem znovu vidět, pokud vystoupáte do výšky. To hovořilo o zakřivení zemského povrchu, o kterém Ptolemaios věřil, že může být pouze sférické.
Po několika staletích, během renesance, se otázka tvaru Země znovu objevila. Italský astronom a fyzik Galileo Galilei se stal jedním z prvních, kdo vědecky dokázal kulovitost naší planety. V roce 1610 Galileo pozoroval skvrny na slunci a fáze Venuše, což bylo v rozporu s tehdejším modelem geocentrického systému. Jednoduchá pozorování Galilea umožnila potvrdit hypotézu o kulovitosti země a zároveň zpochybnit Ptolemaiovu teorii.
Historický přehled
Myšlenka na kulovitost Země vznikla již ve starověku, důkazy o této teorii se však objevily mnohem později. První vědci, kteří předpokládali, že země má kulovitý tvar, byli Řekové.
Ve 4. století př.n.l. řecký filozof Platón tvrdil, že Země je kulovité těleso na základě toho, že měsíční světlo na zemském povrchu má vždy stejný tvar.
Aristoteles, také řecký filozof, pak ve 3. století př. n. l. předpokládal, že země má kulovitý tvar na základě pozorování stínů padajících ze země na Měsíc během zatmění Měsíce.
Definitivní důkaz o šarvátce země však byl předložen v 16.století díky letům Fernanda Magellana a jeho týmu.
V roce 1522 Magellan, který podnikl první cestu kolem světa, dosáhl důkazů o šarvátce země. Všiml si, že na každém zeměpisném stupni se Zeměpisná délka mění o jeden stupeň, což dokazuje zaoblený tvar Země.
Rané reprezentace
Jedním z raných stoupenců myšlenky o šarvátce země byl starověký řecký filozof Pythagoras, který žil kolem 6. století před naším letopočtem. Předpokládal, že země má tvar koule a pohybuje se v kruhu kolem obrovského centrálního ohně.
Později však byly získány důkazy o kulovitosti země. Do 3. století před naším letopočtem, řecký matematik a astronom Eratosfen navrhl inovativní metodu pro měření obvodu Země. Porovnal stíny relativně vzdálených předmětů v různých městech a vypočítal úhel mezi paprsky slunce. Při těchto měřeních byl Eratosfen schopen odhadnout obvod Země s přesností asi 2% skutečné velikosti. Byl to jeden z prvních experimentálních důkazů o šarvátce země.
Učení starověkých řeckých filozofů
Starověká řecká filozofie hrála důležitou roli ve vývoji vědeckého přístupu ke studiu světa. V kontextu důkazů o šarvátce země to byli filozofové Anaximander a Parmenides, kteří významně přispěli.
Anaximandr, který žil v 6.a 5. století před naším letopočtem, vyvinul teorii o několika světových systémech a volném pádu těles. věřil, že země má tvar válce obklopeného prstencem oceánu. Podle jeho učení si naši planetu nelze představit ve formě plochého disku.
Parmenid, který také žil v 6.a 5. století před naším letopočtem, rozvinul myšlenku vrcholů v oblasti, aby vysvětlil pohyb Země. Věřil, že země se otáčí kolem osy a zároveň vytváří denní a noční směny. Jeho teorie vysvětlovala vznik koule nebeských těles a umožnila představit zemi jako kouli.
Navzdory práci filozofů však tyto teorie nebyly potvrzeny vědeckými důkazy. Důkaz o kulovitosti země byl získán později díky výzkumu vědců a mořeplavců.
Vědecké experimenty
V průběhu historie bylo provedeno mnoho vědeckých experimentů, které pomohly prokázat tvar Země. Jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších experimentů byl experiment provedený anglickým vědcem Isaacem Newtonem.
Ve svém experimentu Newton použil kyvadlo se dvěma závažími, které umístil na vrchol vysoké hory a v nížině. Pozoroval, jaké období kolísání kyvadla se bude lišit na vrcholu hory a v nížině. Výsledky experimentu ukázaly, že období kolísání kyvadla bylo na vrcholu hory menší ve srovnání s nížinou. To naznačovalo, že na vrcholu hory byla síla zemské přitažlivosti menší, což hovořilo o zakřivení zemského povrchu.
Další známý experiment provedl v 18.století francouzský geodet Jean Baptiste Joannard. Změřil délku úseku poledníku na 1 stupeň. Výsledky měření ukázaly, že délka tohoto úseku se snižovala, když se blížily k pólům. Tento experiment potvrdil, že země má tvar stlačeného sféroidu.
Díky vědeckým experimentům bylo tedy zjištěno, že země má tvar koule. Tyto experimenty významně přispěly k rozvoji vědy a pomohly určit geometrický tvar naší planety.
Expedice Magellan
V roce 1519 vedl portugalský mořeplavec Fernand Magellan expedici, která se stala první cestou kolem světa a dokázala, že země má kulovitý tvar.
Magellanova expedice se skládala z pěti lodí-vlajkovou lodí byl obsazen karavell 'Trinidad', stejně jako 'San Antonio', 'Concepción', 'Victoria' a 'Santiago'. Poté, co úspěšně obešel Afriku a překročil jižní Atlantický oceán, expedice dosáhla pobřeží Jižní Ameriky. Magellan a jeho tým poté pokračovali v cestě přes Magellanův průliv a postupně objevili Jižní oceán a tichomořské ostrovy.
Během expedice byla učiněna důležitá vědecká zásluha-důkaz o kulovitosti země. Cestující zjistili, že při jízdě západním směrem čas od času opakují již ujetý poledník. Tento geografický objev potvrdil domněnku antických vědců o sférické podobě země.
| Název lodi | Typ lodi |
|---|---|
| Trinidad | Caravella |
| San Antonio | Caravella |
| Concepción | Caravella |
| Victoria | Caravella |
| Santiago de Chile | Caravella |
Expedice byla plná obtíží-vzrušení z oceánu, nedostatek sladké vody a potravin, konflikty s místními kmeny. Přesto účastníci expedice, kteří zůstali po Magellanově smrti, se 6.Září 1522 vrátili do Španělska na lodi Victoria, dokončili první obeplutí světa.
Objevy Galilea a Koperníka
Jedním z důležitých milníků při dokazování šarlatánství země byly objevy Galilea a Koperníka. Galileo, italský astronom, fyzik a matematik, provedl řadu objevů, které potvrdily Koperníkův heliocentrický systém. Pomocí dalekohledu byl Galileo schopen pozorovat fáze Venuše, což naznačovalo, že se planeta pohybuje kolem Slunce. Objevil také měsíce Jupiteru, které obíhají kolem planety, nikoli Země. To vyvrátil geocentrický model, podle kterého všechna nebeská tělesa obíhají kolem Země.