Kriminologie je věda, která studuje kriminalitu, její příčiny a důsledky a metody boje proti ní. Kriminalisté jsou zvláštní skupinou odborníků, kteří pomocí řady teoretických a praktických přístupů analyzují a vyvozují závěry z nashromážděných údajů o zločinech.
Historie kriminalistiky má své epochy, v rámci kterých se formovaly různé přístupy ke studiu kriminality. První epochou v historii kriminalistiky je takzvaná klasická škola, která vznikla na konci 18.století. Zástupci této školy se domnívali, že kriminalita je výsledkem racionální volby založené na očekávání přínosu a možnosti spáchaných trestných činů.
Další epochou ve vývoji kriminologie byla pozitivistická škola, která vznikla ve druhé polovině 19.století. Pozitivisté tvrdili, že kriminalita je dána charakteristickými rysy osobnosti pachatele a také vlivem společenských faktorů. Pozitivisté aktivně využívali vědecké přístupy a metody a snažili se své teorie doložit experimentálními daty.
Na počátku 20.století přišla éra sociologické kriminologie, která kladla důraz na sociální aspekty kriminality. Sociologická kriminalistika zdůrazňovala důležitost studia makro a mikroúrovně sociální struktury pro pochopení příčin různých forem kriminality.
Antika: zrození kriminologie
V antických státech byla trestní odpovědnost často spojena s náboženskými vírami a magickými představami. Trestní právo mělo za cíl nejen potrestat pachatele, ale také obnovit narušenou rovnováhu a harmonii ve společnosti.
Raný prototyp moderní kriminologie však lze považovat za spisy některých myslitelů starověku. Nejznámější z nich jsou Sokrates, Platón a Aristoteles. Sokrates zdůraznil, že kriminalita je důsledkem dysfunkce ve společnosti, zatímco Platón a Aristoteles zkoumali sociální a ekonomické příčiny kriminality.
Významný úspěch antické kriminologie byl učiněn v Římě, kde byl vyvinut první formální systém trestního práva. Zákon XII. byl vytvořen tak, aby upravoval vztahy mezi občany a určoval odpovědnost za různé přestupky. Tento kodex se stal základem pro rozvoj právní vědy a kriminologie.
Antika se tak ukázala jako zrod kriminologie jako vědy zabývající se studiem příčin kriminality. Ve starověkých státech byly vytvořeny základy trestního práva a myslitelé starověku významně přispěli k teorii zločinu.
| Zákony a systémy | Myslitel |
|---|---|
| Starověký Egypt | Sokrates |
| Mezopotámie | Platon |
| Řecko | Aristoteles |
| Řím | Zákon tabulek XII |
Středověk: náboženství a kriminalita
Středověk je známý svou silnou náboženstvím a vlivem církve na společnost. Náboženské učení mělo významný vliv na přístup k kriminologickým otázkám a řešení zločinů.
Víra středověké církve tvrdila, že zločiny jsou hříchy před Bohem. Vyslání hříšníků k nápravě a nápravě bylo jedním z hlavních cílů tehdejšího soudního systému. Jednou z běžných metod nápravy byl trest v podobě mučení a poprav.
V případě zvlášť závažných zločinů, jako je kacířství nebo čarodějnictví, církev převzala roli soudu a rozhodovala o osudu obžalovaného. Podezřelí byli krutě mučeni, aby je přinutili přiznat se k vině. Osud člověka v podstatě závisel na tom, zda bude schopen čelit mučení a udržet si věrnost svým obviněním.
Kromě toho mělo náboženství zvláštní vliv na pochopení příčin zločinů. Přesvědčení o čarodějnictví, démonech a "černé magii" tlačilo lidi k obviňování a pronásledování těch, kteří byli podezřelí z těchto pověr. Mnoho nevinných lidí se stalo obětí pronásledování "ve veřejném zájmu".
Náboženství tak hrálo důležitou a kontroverzní roli v kriminále středověku. Na jedné straně se snažila potlačit kriminalitu prostřednictvím nápravy a odplaty a na druhé straně přispěla k masovému pronásledování a krvavému mučení. Zároveň se stala důležitou součástí rozvoje kriminologie a formování jejích základních principů.
Oživení: začátek systematizace
Období renesance, které se v Evropě odehrávalo od 14.do 17. století, s sebou přineslo nové pohledy na boj se zločinem. V této době došlo k pochopení potřeby úplného studia a analýzy kriminality, což bylo začátkem systematizace kriminologie.
Klíčovým faktorem ovlivňujícím rozvoj kriminologie v renesanci bylo začlenění technik vědy a filozofie do studia zločinu. Výzkumníci začali používat různé metody, jako je pozorování, experimenty a srovnávací analýza, aby získali objektivnější pohled na kriminalitu.
Jedním z prvních kriminalistů tohoto období byl italský vědec Cesare Lombroso, který významně přispěl k rozvoji kriminologie. Navrhl klasifikaci typů zločinců na základě fyzických charakteristik a jejich psychologického profilu. Byl to první krok k vytvoření systematické vědy kriminologie.
Dalším významným příspěvkem k rozvoji renesanční kriminologie byla práce německého badatele Hermana Groineho, který se zabýval výzkumem společenských příčin kriminality. Tvrdil, že sociální faktory, jako je nerovnost, chudoba a nedostatek vzdělání, hrají zásadní roli ve vzniku kriminality.
Oživení se stalo důležitou fází ve vývoji kriminologie, protože přineslo nové metody a koncepty, které pomohly hlouběji porozumět zločinu. Systematizace a klasifikace trestných činů se stala klíčovým prvkem v dalším rozvoji kriminologie a její aplikace v boji proti zločinu.
Doba osvícenství: racionalismus a lidská práva
Věk osvícenství, také známý jako věk rozumu, byl důležitým obdobím v historii kriminologie. K tomu došlo v Evropě v 17.a 18. století a vyznačovalo se posunem v myšlení k racionalismu a zásadám lidských práv.
V tomto období došlo k významným změnám ve společnosti. Principy osvícenství spojovaly osobnosti mnoha sfér, včetně práva, filozofie, vědy a literatury.
Osvícenští filozofové jako Giovanni Battista Vico a Cesare Beccaria položili základy vědecké kriminologie. Vyzvali k zavedení racionálních principů do studia kriminality a vypracovali nové teorie o příčinách právě kriminálního chování.
Jedním z hlavních úspěchů osvícenství je princip lidských práv. Filozofové této doby věřili, že každý člověk má určitá nedotknutelná práva, která by měl stát zaručit.
Tyto myšlenky vedly k revoluci v přístupu k systému trestního soudnictví. Koncepty založené na lidských právech a racionálním myšlení tvořily základ pro vytvoření nových vztahů mezi státem a obyvatelstvem a systému trestního postihu.
V důsledku této éry bylo založeno mnoho organizací na ochranu lidských práv a institucí. Kromě toho byly zavedeny nové principy přístupu ke kriminalitě a trestání.
- Beccario navrhl alternativu k mučení: trestní stíhání by se mělo snažit dosáhnout plné důvěry v vinu odsouzeného a vyhnout se jakýmkoli projevům násilí.
- Bentham navrhl nový systém trestního práva založený na principu co největšího přínosu pro největší počet lidí. Vyvinul také panoptikum-model věznice, kde bylo sledování odsouzených prováděno pod přímou kontrolou.
- Myšlenky osvícenství o lidských právech také ovlivnily proces trestu. Rozšířilo se podezření, že trest by měl být úměrný zločinu, nikoli mstivý.
Industrializace: sociální diferenciace a kriminalita
Sociální diferenciace přispěla k vzniku nových forem kriminality. Industrializace vytvořila podmínky pro posílení příležitostí k páchání zločinů. Nová města, továrny a továrny se staly místy, kde zločinci nacházeli snadné cíle a příležitosti pro kriminální činy.
Jedním z hlavních zločinů spojených s rozvojem industrializace byla kriminalita na pracovištích. Pracovníci, kteří byli často nuceni pracovat v nebezpečných podmínkách, byli vystaveni riziku vážného zranění nebo nemoci. Zaměstnavatelé ve snaze dosáhnout zisku však ne vždy zajistili bezpečnost svých zaměstnanců, což mělo vážné důsledky.
Industrializace také přispěla k nárůstu kriminality v souvislosti s nárůstem městské populace. Velká města, ve kterých žije spousta lidí, tmavé uličky a nepřetržitý provoz, se stala ideálním místem pro různé kriminální akce. Zloději, podvodníci, prostitutky a další kriminální živly našli ve městech nahotu a anonymitu, která přispěla k rozvoji jejich trestné činnosti.
- Industrializace tedy vedla k sociální diferenciaci společnosti, což zase ovlivnilo míru kriminality.
- Zaměstnanci se stali oběťmi trestných činů na pracovištích kvůli nedbalému postoji zaměstnavatelů k jejich bezpečnosti.
- Velká města se stala útočištěm pro kriminální živly, které odhalily nové příležitosti ke spáchání zločinů.