Subsolární půdy jsou jedním z nejběžnějších typů půd na naší planetě. Jejich zvláštností je přítomnost vyluhovaného horního horizontu, nasyceného kyselinou a bohatého na sedimentární materiály. Vyskytují se především v chladných a vlhkých klimatických podmínkách, kde jsou procesy tvorby půdy zpomaleny a převládá rozpouštění organických látek. Subsolární půdy se vyznačují nízkým obsahem živin, což je činí méně úrodnými ve srovnání s jinými typy půd.
Původ subsolárních půd je spojen s dlouhými procesy jejich tvorby. Základem tohoto procesu je vyplavování základních potravin z horních vrstev půdy dolů, do hloubky. V důsledku toho vybledne horní horizont nasycený použitými prvky a spodní horizonty se stanou kyselejšími a chudšími. Tento stav subsolární půdy vytváří nepříznivé podmínky pro vegetační pokrývku a omezuje možnosti využití těchto pozemků v zemědělství a dalších odvětvích činnosti.
Šíření podzemních půd pokrývá velkou část planety, zejména v chladných a mírných klimatických zónách. Takové půdy se nacházejí v severních oblastech Evropy a Asie, na Aljašce, arktických ostrovech a v některých oblastech Severní Ameriky. V dávné minulosti subsolární půdy pokrývaly velkou část evropského území, ale procesy eroze a antropogenní účinky výrazně změnily jejich rozsah. V některých regionech však obnova a zachování podzemních půd pokračuje, v souladu s charakteristikami místního klimatu a krajiny.
Vlastnosti podmáčených půd
Subsolární půdy mají obvykle nízkou kyselost, což je činí nevhodnými pro určité druhy plodin. Subsolární půdy mají navíc nízký obsah organické hmoty a špatnou schopnost zadržovat živiny, což může ovlivnit růst a vývoj rostlin.
Nicméně, subsolární půdy mají také některé pozitivní vlastnosti. Například jsou dobře odvodněné, což zabraňuje stagnaci vody v kořenové zóně rostlin. Kromě toho mají podzemní zásobník minerálních sloučenin a stopových prvků, které se postupně obohacují a zlepšují úrodnost půdy.
Subsolární půdy mají široký výskyt po celém světě, zejména v chladných a mírných klimatických zónách. Vznikají pod vlivem podtlakových procesů, které mohou trvat dlouho a jsou výsledkem interakce půdního roztoku s minerálními složkami půdy.
Původ a distribuce
Tento proces probíhá pod vlivem kyselých dešťů a rozpouštění organických kyselin, které vznikají rozkladem rostlinných zbytků a kořenů rostlin. Podkožní půdy navíc často obsahují velké množství hliníku, který také přispívá k jejich kyselosti.
Subarktické a subtropické oblasti, stejně jako oblasti vysokých hor, jsou běžné v subarktických a subtropických oblastech. Často se vyskytují ve Skandinávii, Skotsku, Kanadě a USA. Tyto půdy mohou mít různé textury, od písčité po supeschanou nebo supeschno-jílovitou.
Navzdory své kyselosti mají subsolární půdy některé pozitivní vlastnosti. Poskytují dobrou drenážní kapacitu, která zabraňuje usazování vody na povrchu a tvorbě usazenin soli. Některé rostliny, jako je jalovec a bříza, jsou navíc dobře přizpůsobeny růstu na subsolárních půdách.