Tektonické pohyby jsou procesy, které se vyskytují v zemské kůře a vedou ke změně struktury zemského povrchu. Jedním z nejběžnějších typů tektonických pohybů jsou skládané pohyby. Tyto pohyby jsou způsobeny působením horizontálních napětí, která způsobují stlačení a kroucení zemské kůry.
V důsledku skládaných pohybů se tvoří záhyby-horizontální nebo šikmé sčítání kůry. Záhyby mohou mít různé tvary a velikosti. Mohou to být obrovské horské masivy nebo malé křivky zemského povrchu. Záhyby jsou antiklinální (konvexní nahoru) a synklinální (prohlubně).
Skládané pohyby a vzniklé záhyby mají obrovský význam pro vytvoření reliéfu zemského povrchu. Mohou vést ke vzniku hor a pohoří. Kromě toho mohou být záhyby místy hromadění nerostů, jako je ropa, plyn a Rudná pole.
Tektonické pohyby a záhyby jsou důležitými procesy v geologické a geografické vědě a studium jejich rysů umožňuje lépe porozumět a popsat tvar a strukturu zemské kůry.
V tomto článku se podíváme na hlavní rysy skládaných pohybů, různé druhy záhybů a jejich vliv na tvorbu reliéfu.
Tektonické pohyby:
Zvláštnosti skládaných pohybů jsou, že k nim dochází v důsledku stlačení zemské kůry. V tomto případě se vrstvy horniny posouvají nahoru a vytvářejí charakteristické geologické struktury zvané záhyby. Záhyby jsou jednou z hlavních forem reliéfu a mohou dosáhnout obrovských rozměrů.
Záhyby jsou různých typů. Nejčastěji se vyskytují antiklinální a synklinální záhyby. Antiklinali jsou poklesy zemské kůry, které tvoří film nad vrcholy záhybu. Sinclinali jsou také offsety, při kterých inverzní vrstvy zemské kůry tvoří klenby ve spodní části záhybu.
Výsledný reliéf v důsledku skládaných pohybů se vyznačuje zvláštní krásou a rozmanitostí. Najdete zde pohoří, údolí řek, kaňony a jeskyně. Skládané pohyby vytvářejí také příznivé podmínky pro tvorbu nerostů, jako je uhlí, zlato, ropa a mnoho dalších.
Skládací pohyby:
Zvláštností skládaných pohybů je stlačení zemské kůry v určitých oblastech, což vede k horizontálním deformacím ve formě záhybů. Záhyby mohou mít různé tvary a velikosti. Nejčastějšími typy záhybů jsou antiklinály a synklinály.
Antiklinál je konvexní nahoru zakřivená horská formace, což je oblouk nebo hřeben. Sinclinal je naproti tomu prohlubeň nebo konkávní horský útvar. Antiklinály a synklinály jsou tvořeny kompresními silami, které tlačí na zemskou kůru a způsobují její hustotu.
Skládané pohyby tvoří charakteristický reliéf, což jsou vyvýšená horská pole a prohlubně mezi nimi. Tento reliéf se nazývá alpský, protože je nejcharakterističtější pro horské systémy Alp, ale vyskytuje se i v jiných částech světa.
- Alpský reliéf se vyznačuje rozmanitostí tvarů hor, údolí, roklí a svahů.
- Na svazích hor se tvoří mírné a strmé padiny, široké a úzké hřebeny.
- V údolích se mohou tvořit jezera, řeky a další vodní útvary.
- Skládané pohyby také přispívají k tvorbě údolních ledovců a v nich uzavřených alpských ledovců.
Skládané pohyby tedy hrají důležitou roli při formování terénu a jsou jednou z hlavních příčin vzniku horských systémů.
Vlastnosti záhybů:
Typy záhybů závisí na povaze a směru horizontální komprese. Nejběžnější jsou antiklinální a synklinální záhyby. Antiklinální záhyby jsou vyvýšené křivky hornin nahoru, zatímco synklinální jsou konvexní křivky dolů.
Existuje také variace záhybů ve formě klikatých nebo lámaných tvarů nazývaných plisované. V takových záhybech mají horniny podobu přetékajícího utěrkového reliéfu s řezem a faltýnky. To se tvoří rozbitím složených hornin nebo působením dalších faktorů, jako je pohyb po skalní základně.
Výsledný reliéf v místech záhybů může být velmi rozmanitý. Na vrcholcích antiklinálních záhybů se tvoří vysoké pohoří, zatímco v údolích synklinálních záhybů se mohou tvořit prohlubně nebo nížiny. Přítomnost záhybů do značné míry určuje horsko-reliéfní tvary vytvořené na zemském povrchu.
Tektonické záhyby:
Tektonické záhyby mohou být různých typů v závislosti na povaze deformace hornin. Nejběžnější jsou dvě hlavní kategorie: antiklinální (konvexní nahoru) a synklinální (konvexní dolů) záhyby. Antiklinální záhyby se tvoří, když jsou stlačeny v důsledku srážky desek a jsou to obloukové výběžky, kde se staré horniny "zvedají" a tvoří pohoří. Synklinální záhyby jsou zase prohlubně mezi horskými hřebeny, kde mladé horniny "klesají".
| Typ záhybu | Popis |
|---|---|
| Antiklinální | Vyvýšené záhyby, které tvoří pohoří. |
| Synklinální | Konvexní záhyby, které tvoří prohlubně mezi horskými hřebeny. |
Tektonické záhyby hrají důležitou roli při utváření reliéfu zemského povrchu. Jsou schopny vytvářet různé horské formy, jako jsou pohoří, horské okruhy, hřebeny, náhorní plošiny a kotliny. Skládaný reliéf je typický pro mnoho horských systémů na Zemi, včetně Himálaje, Alp, Apalačska atd.
Reliéf tvořený skládanými pohyby:
Skládané pohyby mají významný vliv na tvorbu reliéfu zemského povrchu. V důsledku těchto pohybů vznikají pohoří, hřebeny, náhorní plošiny, římsy a další geomorfologické formy.
Hlavními typy záhybů, které vznikají v důsledku tektonických pohybů, jsou antiklinální a synklinální záhyby. Antiklinální záhyby jsou vyvýšené vrstvy hornin ve tvaru konvexních hrbolů a synklinální záhyby jsou prohlubně mezi takovými hrboly. V důsledku dlouhodobé destrukce a atmosférických procesů se na zemském povrchu tvoří hory.
Hory jsou prostředníky mezi nízkým terénem a vysokými plošinami. Strmé kopce a svahy jsou hlavním prvkem reliéfu horského masivu. Vznikají především v důsledku erozních procesů: vodní, větrné a ledovcové eroze. Horské svahy mohou být strmé nebo mírné a jejich sklon se může lišit v závislosti na složení hornin a délce erozních procesů.
Skládané pohyby také přispívají k tvorbě náhorní plošiny. Náhorní plošina je horizontálně nebo mírně nakloněná rovina pokrytá horninami. Vznikají zvedáním a rozpadem zemské kůry, což způsobuje, že vrcholová část horského masivu může být oddělena a přeměněna na plošinu s vodorovným povrchem. Plošiny se vyskytují nejčastěji na Vysočině a v pouštních oblastech.
Typy záhybů podle morfologického znaku:
Synklinální záhyby – jsou to nejběžnější a nejjednodušší formy záhybů, které mají tvar prohlubně nebo " v " sklonu. Vrchol synklinálního záhybu ukazuje směr komprese a délka záhybu odráží měřítko deformace hornin. Synklinální záhyby fungují jako meziprodukty mezi antiklinálními záhyby.
Antiklinální záhyby - jsou to protáhlé a konvexní tvary, které na papíře připomínají vrtáky. Antiklinální záhyby jsou výsledkem stlačení zemské kůry a jsou obvykle doprovázeny tvorbou domiových ohybů, které tvoří "průduchy" záhybů.
Synformní záhyby - je to zvláštní typ záhybů, které se tvoří při silných horizontálních posunech hornin. Synformní záhyby mají zkroucený vzhled, na jedné straně jsou záhyby konvexní a na druhé straně konkávní tvary. Synformní záhyby se často vyskytují v tektonických zlomových zónách a jsou obvykle spojeny s deformací oblasti, kde došlo k prasknutí v zemské kůře.
Paraklinální záhyby - jsou to konkávní formy, které se tvoří v důsledku asymetrických inverzí sklonu vrstev hornin. Paraklinální záhyby mohou být důsledkem lisování vrstev na jedné straně a řezání na druhé straně. Tyto záhyby jsou často pozorovány v bazénech se sedimenty nebo sedimentárními horninami.
Hlavní charakteristiky skládaných pohybů a reliéfu
Hlavní charakteristiky skládaných pohybů:
- Stlačení kůry. Skládané pohyby jsou výsledkem stlačení vrstev zemské kůry způsobené expozicí horizontálním silám.
- Oblastní distribuce. Skládané pohyby mohou být pozorovány v různých částech země, ale jsou nejcharakterističtější pro strukturálně složené oblasti s vysokou horizontální kompresí.
- Tvorba horských záhybů. V důsledku skládaných pohybů se tvoří horské záhyby-geologické struktury složené z břidlic, vápenců a dalších hornin.
- Různé typy záhybů. Záhyby mohou mít různé tvary a velikosti, včetně symetrických a nepravidelných, jednotlivých a komplexních.
Výsledný reliéf v důsledku skládaných pohybů je charakterizován:
- Hornatý terén. V důsledku vrásčitých pohybů se na zemském povrchu tvoří hory a kopcovité oblasti. To je způsobeno zvedáním a stlačováním hornin.
- Nadmořská výška a strmý svah. Hory vytvořené v důsledku skládaných pohybů mají často strmé svahy, díky nimž jsou obtížně průchodné a působivé.
- Vodonosnost. Hory a kopcovité oblasti tvořené skládanými pohyby mají často režimy podzemních zvodnělých vrstev, což z nich činí důležité zdroje vody.