Ionty - jsou to atomy nebo molekuly, které mají elektrický náboj. Ve své neutrální formě obsahují atomy stejný počet elektronů a protonů. Při interakci s jinými atomy nebo molekulami však atomy mohou ztratit nebo získat elektrony a vytvořit ionty s kladným nebo záporným nábojem. V iontech se počet elektronů a protonů neshoduje a to způsobuje jejich elektrický náboj.
Kation - jsou to ionty, které mají více protonů než elektronů. Díky tomu mají kationty kladný náboj. Například kationt sodný (Na+) vzniká při ztrátě jednoho elektronu. V tomto případě má atom sodíku 11 protonů a 10 elektronů. Chybějící elektron vede k přítomnosti kladného náboje u sodného iontu.
Anion - jsou to ionty, které mají více elektronů než protony. V důsledku toho mají anionty záporný náboj. Například anion chloridu (Cl -) vzniká, když se získá jeden elektron. Atom chloru obsahuje 17 protonů a 18 elektronů. Další elektron vede k tvorbě záporného náboje u chloridového iontu.
Definice iontů a jejich vlastnosti
Pozitivní ionty vzniká, když Atom ztratí jeden nebo více elektronů. V důsledku toho se pozitivně nabije. Příkladem pozitivního iontu je Na + , který vzniká z atomu sodíku, který ztratil jeden elektron.
Negativní ionty vzniká, když Atom získá jeden nebo více elektronů. V důsledku toho se stává nabitým záporně. Příkladem záporného iontu je Cl - , který vzniká z atomu chloru, který získal jeden elektron.
Iontové spojení - je to přitažlivá síla mezi pozitivními a zápornými ionty. Vzniká při výměně elektronů a slouží ke stanovení elektrické neutrality látky. Někdy se iontová vazba nazývá sůl nebo iontová molekulová vazba.
Vlastnosti iontů:
- Ionty mají elektrické nabíjení;
- Ionty mohou přitahovat další nabité částice;
- Ionty tvoří iontové vazby;
- Iontové vazby zajišťují elektrickou neutralitu látky.
Elementární částice v atomu
Elektron je záporně nabitá elementární částice, která se nachází kolem jádra atomu na energetických úrovních. Počet elektronů se může lišit a je určen atomovým číslem prvku.
Proton je kladně nabitá elementární částice, která se nachází v jádru atomu. Počet protonů určuje atomové číslo prvku a je hlavním štítkem pro klasifikaci prvků v periodickém systému.
Neutron je neutrální elementární částice, která se také nachází v jádru atomu. Počet neutronů se může lišit a ovlivňuje atomovou hmotnost prvku.
Kombinace počtu elektronů, protonů a neutronů určuje vlastnosti prvku a jeho polohu v periodickém systému.
Elektrická nabíječka iontů
Ionty mohou mít kladnou nabíječku, pokud ztratily elektrony, nebo zápornou nabíječku, pokud získaly elektrony. Iontová nabíjecí značka udává, kolik elektronů bylo ztraceno nebo přijato. Pokud má například ion kladné znaménko, znamená to, že ztratil elektrony a má nedostatek záporných nábojů. Pokud má ion záporné znaménko, znamená to, že získal elektrony a má přebytečné záporné náboje.
Nabíjenost iontů závisí na počtu ztracených nebo přijatých elektronů. Například kationt (iont s kladnou nabíječkou) může mít náboj +1, +2, +3 atd., v závislosti na počtu ztracených elektronů. Anion (iont se zápornou nabíječkou) může mít náboj -1, -2, -3 atd. podle počtu získaných elektronů.
Znalost nabíjení iontů je velmi důležitá při řešení chemických úkolů a při porozumění chemickým reakcím. Nabíjenost iontů umožňuje určit, které ionty budou v reakcích přitahovány nebo odpuzovány. A co víc, charita iontů ovlivňuje jejich vlastnosti, rozpustnost a interakce s jinými látkami.
Je důležité si uvědomit, že počet elektronů, protonů a neutronů v iontu se může lišit od počtu těchto částic v neutrálním atomu nebo molekule. Počet elektronů určuje nabíjivost iontu a počet protonů určuje jeho chemický prvek.
Zde je několik příkladů iontů, jejich nabíjivosti a počtu elektronů:
- Sodík (Na +): charita +1, ztratil 1 elektron;
- Chlor (Cl -): nabíječka -1, dostal 1 elektron;
- Hořčík (Mg 2+ ): nabíjení +2, ztratil 2 elektrony;
- Kyslík (O 2 -): nabíjení -2, dostal 2 elektrony;
- Hliník (Al 3+): charita +3, ztratil 3 elektrony.