Kolik hříchů je v pravoslaví: 7 nebo 10? Zjistěte všechny podrobnosti!

V Pravoslaví je základem pro reflexi hříchu Boží slovo-Písmo svaté a tradice církve. Studium hříchu má pro věřící velký význam, protože pomáhá pochopit, jak se vyhnout škodlivým činům a jít cestou duchovní dokonalosti. Existuje však malý rozdíl v počtu hříchů, které jsou obvykle uvedeny v pravoslaví: některé zdroje je nazývají 7, zatímco jiné tvrdí, že je jich pouze 10.

Zpočátku je sedm hříchů považováno za hlavní nebo také nazývané kapitálové hříchy: pýcha, závist, vztek, lenost, chamtivost, lůza a smilstvo. Jsou považovány za kořen a začátek všech ostatních hříchů a vniknutí alespoň jednoho z nich do srdce může způsobit mnoho hříšných činů.

Přesto lze Desatero přikázání předepsaná v Bibli považovat i za hříchy. Poukazují na to, jak by se měl člověk chovat k Bohu a ostatním lidem, a zahrnují zákazy modlářství, Hulu, porušení svátku a další aspekty etického chování. V takovém případě se dá říci, že jejich počet je deset. A i když nejsou výslovně označovány jako hříchy, jejich porušení je považováno za protiklad ctnosti a může vést k hříšným činům.

Kolik hříchů je v pravoslaví: 7 nebo 10?

1. Pýcha - nadměrná arogance a vychvalování svého "já" před ostatními, pohrdání ostatními lidmi a jejich úspěchy.
2. Lůno - požitek z jídla a pití, hrdost na porušení potravinových přikázání a nadměrná konzumace hmotných statků.
3. Kažení - zákeřné myšlenky, slova a činy vůči ostatním lidem, snaha ublížit jim nebo ponížit jejich důstojnost.
4. Zkaženost - porušení čistoty a svatosti ve vztahu ke svému tělu a duši, hříchy jako cizoložství, smilstvo, Masturbace, homosexualita a prohřešky v oblasti sexuální morálky.
5. Hněv - hněv, hněv a nenávist projevená vůči ostatním lidem, často bez dobrého důvodu nebo s příliš silnými emocemi.
6. Záludnost - podvádění, lhaní, podvádění, podvádění a všechny druhy nekalých praktik, včetně zrady a zrady.
7. Vášeň pro hmotné statky - nutkavá touha získat bohatství a materiální statky, nadměrná náklonnost k materiálním hodnotám.

Existuje však také pojem "Desatero", který pokrývá stále širší škálu hříchů. V tomto případě se k sedmi smrtelným hříchům přidávají následující:

• Nevěra - odmítání věřit v Boha a jeho učení, popírání náboženských přesvědčení a nedostatek duchovního života.
• Rouhání - urážka a Hulu Boha, Ducha Svatého nebo svatyně spojené s vírou.

V pravoslaví lze tedy rozlišit sedm smrtelných hříchů a Desatero přikázání, která člověku pomáhají pochopit, jaké činy a myšlenky vedou k duchovní smrti.

Historický aspekt otázky

V různých obdobích dějin pravoslavné církve však existovalo jiné chápání počtu hříchů. Ve starověku se například často rozlišovalo 8 hlavních hříchů a k již zmíněným 7 hříchům se přidaly pochybnosti nebo nezávislost. Bible také uvádí jiný seznam hříchů, jejichž počet může dosáhnout 10 nebo dokonce více.

Je třeba poznamenat, že učení o hříších není statické a mění se v závislosti na teologických školách a kulturních vlivech. Ale hlavní roli v pravoslaví vždy hraje 7 hlavních hříchů, které jsou považovány za kořeny mnoha dalších hříchů.

Počet hříchů v pravoslaví lze tedy interpretovat různými způsoby, ale základem jejich klasifikace jsou vždy teologické učení a kánony pravoslavné církve.

Biblické zdroje

V pravoslavné tradici jsou hříchy založeny na biblických naukách a příkladech. Přesněji řečeno, hříchy lze stanovit prostřednictvím následujících biblických zdrojů:

• Kniha Genesis: V této knize vedly hříchy prvního člověka Adama a jeho partnerky Evy k rodovému hříchu a vyhnanství z ráje.
• Desatero: Druhá Mojžíšova kniha obsahuje Desatero přikázání, která definují základní hříchy, jako je vražda, krádež, modlářství atd.
• Podobenství Šalamounova: Podobenství napsaná Šalamounem obsahují mnoho důležitých lekcí o hříších, jako je lež, nerozvážnost a lenost.
• Dopisy apoštolů: Nový zákon obsahuje dopisy apoštolů, kteří popisují určité hříchy a nabízejí rady, jak s nimi bojovat.

Na základě těchto biblických pramenů pravoslavná tradice učí, že existuje 7 hlavních hříchů: pýcha, závist, hněv, nečinnost, chamtivost, obžerství a chtíč, ale také 10 vedlejších hříchů: hněv, nerozvážnost, lenost, ničivé vášně, organicita, lež, proradnost, zpaměti a zloba.

Učení církve o hříších

V Pravoslaví je učení o hříších založeno na Písmu svatém a na tradici církve. Církev rozlišuje hlavní druhy hříchů, které jsou rozděleny do dvou kategorií: smrtelné hříchy a nesmrtelné hříchy.

Smrtelné hříchy jsou považovány za nejzávažnější zločiny proti božskému zákonu a lidskému svědomí. Ubližují duši a vedou k odloučení od Boha. V pravoslaví se rozlišují následující smrtelné hříchy:

1. pýcha;
2. závist;
3. hněv;
4. lůno;
5. porno;
6. reptání;
7. svévole.

Tyto hříchy jsou považovány za smrtelné, protože jsou v rozporu se základními Božími přikázáními a vedou ke ztrátě milosti.

Nesmrtelné hříchy jsou považovány za menší kategorii hříchů, ale zároveň jsou také protikladem Boží vůle a vyžadují vyznání a pokání. Mezi nemrtvé hříchy patří:

• lenivost;
• zloba;
• pomlouvání;
• sklíčenost;
• povýšenost;
• sklíčenost;
• zlozvyky;
• hrdost;
• lhostejnost;
• neposlušnost.

Nesmrtelné hříchy jsou považovány za lehké, ale mohou také poškodit duši a vzdálit se od Boha.

Je důležité poznamenat, že tato klasifikace hříchů není vyčerpávající. Hluboká duchovní tradice pravoslaví učí, že každý hřích je individuální a vyžaduje jedinečný přístup k pokání a zpovědi.

Vliv na praktikování zpovědi a vykoupení

Sedmigramová klasifikace, která převládá v křesťanské tradici, je založena na učení patristiky a dělí hříchy do sedmi hlavních kategorií: pýcha, závist, hněv, nedbalost, chamtivost, netečnost a zhoubná závislost na potěšení. Tento přístup vítá zohlednění široké škály hříchů, které mohou být přítomny v životě věřícího, a vyzývá k vědomému boji proti nim prostřednictvím zpovědi a vykoupení.

Desetigramová klasifikace, běžnější v západních křesťanských tradicích, zahrnuje další tři hříchy týkající se klasického seznamu: hněv, zášť a závist. V pravoslaví se tento systém používá méně často a většinou během určitých doktrín, ale značný počet věřících dodržuje právě tuto klasifikaci.

Vliv počtu hříchů na praxi zpovědi a usmíření není zásadní. Bez ohledu na zvolený systém je hlavní důraz kladen na vnitřní sebereflexi a uvědomění si svých slabostí, stejně jako na touhu změnit se a touhu překonat hříšný život. Zpověď a vykoupení jsou věřícím nabízeny jako prostředky k obnovení duševní rovnováhy a obnovení spojení s Boží milostí.

Sedmihřečková nebo desetihřečková klasifikace jsou pomocné nástroje, které pomáhají uvědomit si rozmanitost a složitost hříšné povahy člověka. Hlavní význam není dán počtem hříchů, ale individuálním porozuměním a duchovním vývojem každého věřícího.