Monetarismus je jednou z důležitých škol ekonomického myšlení, která vznikla ve druhé polovině 20.století. Vychází z myšlenek některých významných ekonomů, jako jsou Milton Friedman, Friedrich Hayek a další.
Hlavní myšlenkou monetarismu je vztah mezi peněžní hmotou a úrovní ekonomické aktivity. Hlavním postulátem monetaristů je, že měnová politika státu může mít významný dopad na ekonomiku, a tedy i na míru inflace a nezaměstnanosti.
První fáze rozvoje monetarismu je spojena s prací Miltona Friedmana a jeho kolegů z Chicagské školy. Tvrdili, že peněžní zásoba musí růst rovnoměrně a předvídatelně, aby udržela stabilní růst ekonomiky. Jednou z Friedmanových hlavních myšlenek bylo zavedení monetárního pravidla, které spočívá v vázání peněžní zásoby na pevný ukazatel, jako je míra růstu HDP.
Druhá fáze rozvoje monetarismu přišla v 80.a 90. letech. V této době byla provedena řada experimentů s využitím měnové politiky v různých zemích. Výsledky těchto experimentů umožnily potvrdit nesoulad peněžní zásoby s nezaměstnaností, ale zároveň zdůraznily důležitost kontroly inflace.
"Měnová politika by měla být zaměřena na cenovou stabilitu, nikoli na podporu hospodářského růstu.",, zdůrazňují monetaristé.
Třetí fáze vývoje monetarismu přišla na počátku 21.století. Ekonomické krize a nestabilita na finančních trzích vedly k aktualizaci některých myšlenek v rámci měnové politiky. Větší pozornost byla věnována roli centrálních bank při regulaci měnové politiky a prevenci krizí.
Historické fáze vývoje monetarismu
1. Klasický monetarismus (17. - 19. století)
První myšlenky monetarismu se zrodily v 17.století během měnových reforem v Evropě. Jedním z hlavních představitelů této fáze byl anglický ekonom John Lowks, který vyvinul teorii obecné teorie peněz a ceny. Tvrdil, že cenová hladina je dána množstvím peněz v oběhu a rychlostí jejich obratu. Je to dáno principem "množství peněz se rovná množství zboží".
2. Keynesiánský monetarismus (20. století)
Ve 20.století se monetarismus vyvinul s příchodem klíčových myšlenek Johna Maynarda Keynese. Keynesiánská ekonomika se opírala o myšlenky, že stát může kontrolovat poptávku a stimulovat ekonomiku prostřednictvím fiskální a měnové politiky. Tato fáze monetarismu byla překonána zpřesněním myšlenek o dopadu peněžní zásoby na ekonomickou situaci.
3. Moderní monetarismus (polovina 20. století-současnost )
S nástupem moderní měnové politiky prošel monetarismus velkými změnami. Hlavním představitelem byl Milton Friedman, který vyvinul myšlenky, že peníze jsou hlavním faktorem určujícím ceny a inflaci. Zdůraznil také roli státu při kontrole peněžní nabídky a stimulaci ekonomiky prostřednictvím měnové politiky.
Tyto fáze vývoje monetarismu ukazují vývoj myšlenek o roli peněz v ekonomice. Monetarismus dnes zůstává jednou z důležitých ekonomických teorií ovlivňujících formování makroekonomické politiky různých zemí.
Tvorba konceptu monetarismu
Za zakladatele monetarismu je považován americký ekonom Milton Friedman, který svou teorii vyvinul v šedesátých letech. Dospěl k závěru, že inflaci ve větší míře tvoří stát, zvyšuje objem peněz v oběhu a stimuluje růst cen zboží a služeb. Friedman věřil, že stát by neměl zasahovat do ekonomiky a zavést přísná kontrolní opatření podle množství peněžní zásoby.
Základní principy monetarismu jsou:
- Kvantitativní teorie peněz: monetaristé se domnívají, že cenová hladina závisí především na objemu peněz v oběhu. Růst peněžní zásoby bez odpovídajícího zvýšení produkce vede k inflaci.
- Neutralita peněz: monetaristé se domnívají, že změny v peněžní zásobě nemají v dlouhodobém horizontu žádný vliv na reálnou ekonomiku. Hlavním faktorem, který určuje dlouhodobý růst ekonomiky, je produktivita práce.
- Omezená role státu: monetaristé podporují myšlenku minimálního zásahu státu do ekonomiky. Tržní mechanismy by podle nich měly regulovat ekonomické procesy.
Koncept monetarismu byl široce přijat v USA a v 80.letech byl ve své protiinflační politice používán vládou Ronalda Reagana. V posledních desetiletích se však monetarismus stal předmětem kritiky, zejména ve světle finanční krize v roce 2008, kdy jeho představitelé nebyli schopni předvídat a předcházet vzniku krize.
Doba převahy fyziokracie
Fyziokraté tvrdili, že jediným zdrojem příjmů státu by měla být daň z půdy a všechny ostatní druhy daní jsou iracionální a škodlivé. Zdůraznili také důležitost volného zacházení se zemí, což přispívá k rozvoji zemědělství a zvyšování produkce.
Navzdory své důležitosti a vlivu však byla fyziokracie dočasným jevem v historii ekonomického myšlení. Rychle se rozvíjející průmysl a nové ekonomické teorie, jako je klasická politická ekonomie, postupně vytlačily fyziokracii a její myšlenky.
- Důležitými postavami fyziokratického myšlení byli François Quenet, Antoine Louis Lavoisier a Pierre Samuel Dupont de ner.
- Jedním z klíčových děl fyziokracie je" tabulka ekonomické produktivity " Françoise Queneta, ve které definoval roli zemědělství v ekonomice.
Vzestup měnové teorie v 19. století
V 19. století dosáhla monetární teorie svého rozkvětu. Základní myšlenky této teorie byly vyvinuty vědci jako David Ricardo, John Stuart Mill a klasická škola ekonomie.
David Ricardo ve své práci "Počátek politické ekonomie a zdanění" formuloval základní principy měnové teorie. Tvrdil, že peníze by měly být spojeny se zlatými akciemi země a změna peněžní nabídky ovlivňuje cenovou hladinu. Ricardo také navrhl teorii komparativních výhod, podle které by se každá země měla specializovat na výrobu zboží, ve kterém má výhody.
John Stewart Mill ve své práci "zásady politiky úspor" rozvinul Ricardovy myšlenky a tvrdil, že bankovní sektor je důležitý v regulaci peněžního oběhu a úvěrových operací. Mill poznamenal, že s přebytkem peněz v oběhu ceny stoupají a s nedostatkem peněz klesají.
V 19.století se také vyvinula klasická škola ekonomie, mezi kterou patřili Adam Smith, Thomas Malthus a John Bailey Jung. Argumentovali tím, že nabídku peněz by měly kontrolovat jak banky, tak stát. Ziskovost peněz podle nich závisí na nabídce a poptávce po finančních zdrojích.
Obecně platí, že v 19.století se monetární teorie významně rozvinula a přispěla k formování představ o měnové politice a její roli v ekonomice.
Současný stav monetarismu
Základem moderního monetarismu je princip kvalitativní a kvantitativní kontroly peněžní nabídky. Monetaristé věří, že hlavním faktorem ovlivňujícím ekonomickou aktivitu je peněžní zásoba v oběhu.
Moderní monetaristé tvrdí, že státní orgány by měly usilovat o stabilitu peněžního oběhu a udržet inflaci pod kontrolou. Podporují používání nástrojů, jako je změna sazby refinancování, rezervní režim, otevřené trhy a regulatorní zakázané artyrování. Zdůrazňují také důležitost transparentnosti a předvídatelnosti měnové politiky.
Moderní monetarismus aktivně využívá mnoho centrálních bank po celém světě. Jeho přístup však vyvolává i kritiku. Kritici monetarismu tvrdí, že řízení ekonomiky nemůže být omezeno pouze na kontrolu návrhu peněz a že musí být zohledněny i další faktory, jako je fiskální politika a strukturální reformy.
Monetarismus však zůstává jednou z hlavních a nejvlivnějších škol myšlení v oblasti ekonomiky. Nadále se vyvíjí a přizpůsobuje měnícím se podmínkám světové ekonomiky a hledá nejlepší řešení pro zajištění stability a růstu.