Pařížská dohoda o klimatu, přijatá v roce 2015, je historickým dokumentem zaměřeným na boj proti globální změně klimatu. Tento dokument je výsledkem letitých jednání a je jednotnou platformou pro všechny země, které se snaží přijmout opatření k omezení emisí skleníkových plynů a zmírnění negativních dopadů změny klimatu.
Hlavním cílem Pařížské dohody je omezení globálního oteplování. Země by podle dohody měly spolupracovat na tom, aby globální oteplování nepřekročilo 2 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálním obdobím. Kromě toho se snaží o další cíl-omezit růst teploty na 1,5 stupně Celsia, protože i takový relativně malý růst může mít pro planetu vážné důsledky.
"Nyní, když máme Pařížskou dohodu, se celý svět zapojí do boje proti změně klimatu. Musíme překonat obrovské výzvy, ale máme také historické možnosti vytvořit udržitelnější, čistší a ekologičtější budoucnost," prohlásil po přijetí dohody generální tajemník OSN Ban Ki — mun.
Důležitými body Pařížské dohody jsou:
- Povinnost všech zemí vypracovat a předložit národní akční plány pro zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu;
- Vytvoření mechanismu pro revizi a posílení cílů pro snižování emisí skleníkových plynů pro členské země;
- Závazek vyspělých zemí poskytnout rozvojovým zemím finanční pomoc ke zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu;
- Začlenění principů spravedlnosti a odlišného poskytování pomoci do dohody v závislosti na vývoji zemí;
- Vytvoření transparentního systému hlášení a kontroly plnění závazků.
Význam ratifikace dohody
Ratifikace dohody znamená formální souhlas států, které se staly jejími účastníky. To znamená, že země uznávají důležitost problému změny klimatu a jsou připraveny podniknout kroky k jeho řešení. Ratifikace také znamená povinnost zemí řešit vnitřní zákony a politiky tak, aby byly v souladu s cíli dohody.
Ratifikace dohody nejen zavazuje státy přijmout opatření na národní úrovni, ale také podporuje globální spolupráci a koordinaci úsilí v boji proti změně klimatu. Vytváří společnou platformu pro sdílení zkušeností, transfer technologií a finanční podporu mezi zeměmi za účelem efektivního snižování emisí skleníkových plynů.
Ratifikace dohody má také pozitivní ekonomické a sociální důsledky. Podporuje rozvoj ekologických technologií, vytváření nových pracovních míst a získávání investic do sektorů souvisejících se zelenou energií a udržitelným rozvojem. Kromě toho pomáhá snižovat rizika spojená se změnou klimatu, jako jsou časté přírodní katastrofy a ekologické katastrofy.
Celkově je ratifikace Pařížské dohody důležitým krokem v boji proti globální změně klimatu a vytvoření udržitelné a bezpečné budoucnosti naší planety.
Globální růst teplot
Podle vědeckých studií se asi 97% klimatologů shoduje, že růst teploty je důsledkem lidské činnosti. Je důležité poznamenat, že i mírné zvýšení průměrné globální teploty může mít vážné důsledky pro život na Zemi.
Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se země v rámci Pařížské dohody dohodly, že přijmou opatření k zastavení globálního růstu teplot pod 2 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálním obdobím. Byly také vypracovány scénáře k přijetí opatření k zastavení růstu teploty na 1,5 stupně Celsia.
Naplnění Pařížské dohody, včetně cíle omezit globální růst teplot, vyžaduje společné úsilí všech zemí. Klíčovým bodem je snížení emisí skleníkových plynů, opuštění fosilních paliv, podpora obnovitelných zdrojů energie a vývoj účinných technologií v boji proti změně klimatu.
| Rok | Průměrná globální teplota (stupně Celsia) |
|---|---|
| 1880 | 13.8 |
| 1900 | 13.9 |
| 1920 | 14.2 |
| 1940 | 14.4 |
| 1960 | 14.9 |
| 1980 | 15.3 |
| 2000 | 15.8 |
| 2015 | 16.1 |
Tyto tabulky ilustrují globální růst průměrné globální teploty od konce 19.století. Zdůrazňují potřebu naléhavých opatření v boji proti změně klimatu a omezení globálního růstu teploty v rámci Pařížské dohody.
Snížení emisí skleníkových plynů
Členské země se podle dohody zavazují přijmout celonárodní závazná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů. Tato opatření musí být vyvinuta a implementována s ohledem na zvláštnosti každé země a její možnosti.
K určení dosažitelných cílů snižování emisí skleníkových plynů byly členské země vyzvány, aby předložily národně definované příspěvky (NDV) nebo cíle snižování emisí. Tyto cíle byly stanoveny dobrovolně a měly být ambiciózní a udržitelné ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.
Kromě toho dohoda stanoví pravidelné globální revize s cílem revize a zlepšení cílů snižování emisí skleníkových plynů. Tyto revize by měly být prováděny každých pět let od roku 2020.
K dosažení snížení emisí skleníkových plynů byly vyvinuty různé mechanismy a nástroje. V rámci dohody byla například vytvořena globální dohoda o trhu s uhlíkem (GCA), která podporuje investice do projektů na snížení emisí skleníkových plynů a hromadění veřejně dostupných údajů o emisích.
Dohoda také poskytuje podporu rozvojovým zemím při dosahování jejich cílů snižování emisí skleníkových plynů. K tomu je určen finanční mechanismus známý jako fond pro přizpůsobení se změně klimatu (FPIC). Prostřednictvím fondu by rozvojové země měly získat finanční podporu pro investice do čistých technologií a adaptací na změnu klimatu.
Pařížská dohoda o klimatu tak zavádí konkrétní opatření a nástroje ke snížení emisí skleníkových plynů. Členské země musí povinně předložit své cíle a opatření ke snížení emisí a také udržovat jejich pravidelné revize. Tento systém umožňuje trvale snížit emise a zabránit dalším negativním dopadům na klima a životní prostředí.