Historie vrtulníků začala dlouho před jejich skutečným vznikem. Po staletí lidé snili o možnosti vylézt do vzduchu a létat, aniž by byli závislí na povětrnostních podmínkách a překážkách na zemi. Většina prvních pokusů o létání vertikálně souvisela s používáním balónů nebo vývojem křídel, ale žádný z těchto nápadů nevedl k vytvoření skutečného vrtulníku.
Za zlomový bod v historii vrtulníků lze považovat vynález helicoptera. V roce 1907 byl Frederic Rugon de Laroix a jeho bratr Jacques vytvořen model prvního vrtulníku nazvaný "Helicopter". Bylo to první zařízení schopné vertikálně vzlétnout a přistát a také změnit směr letu. Nicméně, helicopter měl stále mnoho problémů souvisejících s výkonem motoru a ovladatelností a nemohl se stát plnohodnotným vzdušným dopravním prostředkem.
Později se v historii vrtulníků objevil Henrik Fokker. Významně přispěl k rozvoji této technologie vytvořením prvního vrtulníku se skutečnou ovladatelností, který lze přirovnat k řízení moderních vrtulníků. Fokker použil rotor k vytvoření vztlaku a ocasní rotor k řízení směru letu. To mu umožnilo dosáhnout stability a manévrovatelnosti ve vzduchu. Fokker se tak stal prvním vynálezcem vrtulníku, který se přiblížil moderní konstrukci.
Příběh prvního vrtulníku je příběhem tisíciletých snů o létání, tvrdém výzkumu a překonávání technických obtíží. Ačkoli první vrtulníky měly svá omezení, zrodily myšlenku na možnost vertikálního vzletu a létání, která je dodnes ztělesněna v moderních vrtulnících.
Příběh prvního vrtulníku
První vrtulník vytvořil na počátku 20.století inženýr Igor Sikorski. Vyvinul jedinečný princip provozu vrtulníku, který se lišil od ostatních letadel té doby.
Hlavním rozdílem prvního vrtulníku od ostatních byla možnost vertikálního vzletu a přistání. To umožnilo vrtulníku létat v místech, kam jiná letadla nemohla dosáhnout. Také vrtulník měl možnost stát ve vzduchu na místě a manévrovat v těžko přístupných místech.
Sikorski použil rotační systém k vytvoření vztlakové síly vrtulníku. Vyvinul dvourotorový systém složený ze dvou protijedoucích rotorů pracujících na jedné ose. To umožnilo vrtulníku stoupat a klesat vertikálně, aniž by bylo nutné zrychlovat jako u letadel.
První let prvního vrtulníku se uskutečnil v roce 1939. Vrtulník byl schopen vystoupat do výšky asi 6 metrů a přeletět asi 400 metrů. Byl to významný průlom v letectví, protože vrtulník otevřel nové možnosti pro dopravu a leteckou techniku.
Od té doby se technologie vrtulníků stále vyvíjí a zdokonaluje. Vrtulníky se začaly široce používat v civilním a vojenském letectví, stejně jako v jiných odvětvích, kde je vyžadován vertikální pohyb.
První kroky ve vývoji vrtulníků
Vývoj vrtulníků začal koncem 19.století několika vynikajícími vynálezy a nápady. V roce 1877 zkonstruoval René Lafont první vrtulník na papírovém modelu, ale kvůli technickým problémům ho nedokázal uvést do provozu.
Zlomovým bodem v historii vrtulníkového stavitelství byl vynález panjshitu neboli vzduchového šroubu, Victor Moncastro v roce 1884. Tento systém umožňoval řídit směr rotace šroubu a řídit let vrtulníku.
Klíčovým bodem při výrobě prvního plnohodnotného vrtulníku byl vynález Henryho von Sinzera Lanzera v roce 1907. Vytvořil mechanismus zvaný "Lanzerův rotor", který umožnil vrtulníku vzlétnout a přistát vertikálně ve vzduchu.
Po Lanzerovi mnoho dalších vynálezců a inženýrů pracovalo na zdokonalování vrtulníků. Jejich práce vedly k vytvoření prvního létajícího vrtulníku v roce 1907 Albertem Santosem-Dumonem. Takový vrtulník však byl neefektivní a měl řadu technických problémů.
První kroky ve vývoji vrtulníků tak byly učiněny díky vynálezu vzduchového šroubu a vývoji mechanismu pro vertikální vzlet a přistání. Navzdory technickému výzkumu a prototypům vrtulníků se první plnohodnotný vrtulník objevil až po mnoha letech.