Podmáčené půdy - jeden z nejběžnějších typů půd na planetě. Jejich název pochází ze slova "podtol", což znamená"pod popelem". Tento název půda získala kvůli specifickému rysu svého horizontu-přítomnosti bílého nebo světle šedého sedimentu popela.
Hlavními přírodními oblastmi, kde se tvoří subsolární půdy, jsou severní oblasti země, jako je tundra a tajga. Tundrové podoly se nacházejí v Arktidě a Antarktidě, stejně jako ve vysokohorských oblastech. Taiga je lesní pás na severu Eurasie a Severní Ameriky, který se vyznačuje převahou jehličnatých stromů. V této oblasti se také vyskytují podzemní půdy.
Charakteristikou podzemních půd jsou:
- Kyselost. Podpoly mají vysoký stupeň kyselosti, protože v procesu tvorby těchto půd se aktivní rozpouštění minerálů vodou provádí.
- Vyluhování. Vodní roztoky kyselin, pohybující se v horních vrstvách půdy, vyluhují z nich základní prvky: draslík, vápník, hořčík.
- Plodnost. I přes nehospodárné vyluhování mohou být podoly úrodnou vhodnou specializovanou zemědělskou činností, jako je hluboká orba nebo přidávání organických hnojiv.
Obecně platí, že šíření podzemních půd je způsobeno klimatickými podmínkami a přírodními zvláštnostmi konkrétního území. Tyto půdy mají své vlastní vlastnosti, které lze definovat horizontálně půdy a chemického složení. Dozvědět se více o podzemních půdách a jejich šíření pomůže studium příslušné vědecké literatury a praktické pozorování různých podzemních oblastí naší planety.
Šíření podzemních půd po zemském povrchu
- Tádžické pásy euroasijského a severoamerického kontinentu. V těchto oblastech jsou podzemní půdy rozšířené a často se vyskytují pod jehličnatými lesy.
- Severní tundry. Půdy subarktického typu se nacházejí v subarktických a arktických oblastech, kde je klima chladné a není dostatečně příznivé pro akumulaci organických látek v půdě.
- Horské oblasti. Subsolární půdy jsou běžné na vysokých náhorních plošinách, kde jsou procesy vyplavování živin velmi výrazné kvůli velkým srážkám a sklonu vody ke stékání po svazích.
- Boreální lesy. Půdy subsolárního typu se nacházejí v severních zeměpisných šířkách, kde je klima chladné a délka teplého období nedostatečná k účinnému rozkladu organických látek v půdě.
Šíření půd subsolárního typu po zemském povrchu je spojeno s klimatickými podmínkami, typem vegetace, terénním reliéfem a dalšími faktory. Tyto půdy mají určité vlastnosti, jako je kyselost, nízká úrodnost a přítomnost procesů eluviace a iluviace. Pochopení distribuce a specifik půd subsolárního typu umožňuje přesněji posoudit jejich potenciál pro zemědělství a další oblasti lidské činnosti.
Geografická poloha podmáčených půd
Mezi hlavní přírodní oblasti, kde se podzemní půdy vyskytují, patří:
-
Tajga je zóna stálezelených lesů, která se rozprostírá podél severních zeměpisných šířek Eurasie a Severní Ameriky a také v horách;
Hlavní oblasti s podzemní půdou:
- Tajga a severní lesní oblasti. Subsolární půdy převládají v severních oblastech Eurasie a Severní Ameriky, kde je klima chladné a vlhké. V těchto oblastech tvoří borovice a jelení lesy charakteristické podpolité půdní profily.
- Boreální a subarktické tundry. V oblasti boreální a arktické tundry, která se rozprostírá na severu Eurasie a Severní Ameriky, jsou také běžné podzemní půdy. Tundrové půdy vznikají pod vlivem chladného klimatu a málo produktivních rostlinných komunit.
- Lesní a tundrové zóny horských oblastí. V horských oblastech se podzemní půdy často vyskytují v lesních a tundrových oblastech. Vysoká vlhkost, nízké teploty a specifické podmínky vegetace přispívají k tvorbě podzemních půd v těchto oblastech.
- Západoevropské a severoamerické pláně. V západoevropských a severoamerických pláních se subsolární půdy vyskytují hlavně v lesních a lučních oblastech. Klimatické podmínky a přírodní komunity přispívají k tvorbě podzemních půd v těchto oblastech.
Mezi hlavní oblasti s podzemními půdami tedy patří severní lesní oblasti, tundry, horské oblasti a západoevropské pláně. Pochopení těchto oblastí pomůže při studiu fyzikálních a geografických rysů podzemních půd a jejich vlivu na přírodní ekosystémy.
Přírodní oblasti, kde se vyskytují podzemní půdy
V chladných mírných zeměpisných šířkách, hlavně na severní polokouli, subsolární půdy dominují tajgové a zalesněné oblasti. Tyto oblasti se vyznačují dlouhými studenými zimami a krátkými chladnými léty. Vegetace v těchto oblastech je obvykle reprezentována jehličnatými lesy, jako je smrk a borovice.
Podnebné půdy se také vyskytují ve smíšených a listnatých lesích s mírným podnebím. Například v lesích na severovýchodě USA a Kanady. Jsou také přítomny v bažinách a tundrách Arktidy.
V některých tropických a subtropických oblastech, kde převládá vysoká vlhkost a vydatné srážky, lze v deštných deštných pralesích nalézt subsolární půdy. Tyto zóny se nacházejí podél rovníku a obvykle mají velmi bohatou vegetaci a biologickou rozmanitost.
Obecně lze podzemní půdy nalézt v různých klimatických a rostlinných zónách po celém světě. To svědčí o jejich širokém rozšíření a adaptabilitě na různé podmínky.
Typické ekosystémy s podzemními půdami
- Tajga: Tento typ ekosystému s podzemními půdami je běžný v severních oblastech Evropy, Asie a Ameriky. Tajga je obrovské lesní pole, kterému dominují jehličnaté stromy, jako je borovice, smrk, modřín. V takových podmínkách má podzemní půda specifické vlastnosti, jmenovitě nízkou úrodnost a zvýšený obsah kyseliny.
- Subkontinentální háje: Ve vlhkých oblastech jsou podpontické háje typickým ekosystémem s podzemními půdami. Převládají zde další typy stromů, jako je bříza, osika a olše. V subkontickém háji má subtilní horizont subtilní půdy větší tloušťku a složité složení, což poskytuje dobré podmínky pro růst těchto stromů.
- Tundra: V arktických a prarktických oblastech, kde je klima velmi chladné a drsné, lze nalézt tundru - zvláštní ekosystém s podzemními půdami. Převládají zde nízké rostliny, jako jsou mechy, lišejníky a některé druhy keřů. Půda v tundře má vysoký obsah organické hmoty a nízkou úrodnost.
To jsou jen některé příklady typických ekosystémů s podzemními půdami, které se nacházejí v různých oblastech světa. Každá z těchto zón má svá specifika a přizpůsobení rostlinných komunit podmínkám půdy a klimatu.