Pevninská kůra je jednou z hlavních složek planety Země. Jeho zvláštností je, že zabírá podstatně větší plochu než oceánská kůra. Jedním z předmětů vědecké studie je určení příčin, které činí pevninskou kůru mnohem tlustší ve srovnání s oceánskou.
Jedním z hlavních důvodů, které způsobují tloušťku pevninské kůry nad oceánem, je proces deskové tektonické dopravy. Desky zemské kůry se mohou dlouho posouvat a srážet se mezi sebou a vytvářet hory a výběžky. Tyto srážky vedou ke stlačení a skládání kůry, což vede k jejímu zesílení. V důsledku tohoto procesu se pevninská kůra stává výrazně masivnější a tlustší ve srovnání s oceánskou kůrou.
Kromě toho má pevninská kůra další vlastnosti, které mohou být také zodpovědné za její velkou tloušťku. Za prvé, pevninská kůra obsahuje volnější a porézní půdu než oceánská kůra. Díky tomu je hustší a méně náchylná k destrukci, což ovlivňuje její celkovou tloušťku.
Příčiny tloušťky pevninské kůry:
Tloušťka pevninské kůry, na rozdíl od oceánské, může být způsobena několika důvody:
- Geologická historie pevniny. Pevniny mají obecně větší starověk ve srovnání s oceánskými bazény a po mnoho milionů let byly vystaveny různým geologickým procesům. Může to být orogeneze, vulkanismus, vztlak třískové kůry atd., které mohou vést k akumulaci materiálu a zvýšení tloušťky pevninské kůry.
- Různé typy geologické struktury. Pevniny mají složitější strukturu ve srovnání s oceánskými bazény. Na pevninách lze nalézt různé geologické struktury, jako jsou horské řetězy, plošiny, štíty atd. Všechny tyto struktury mají svou vlastní tloušťku a mohou vést k tvorbě silnějších oblastí pevninské kůry.
- Aktivita procesů platformy. Některé procesy platformy, jako je sedimentace, eroze a sedimentace, mohou vést k hromadění velkého množství usazenin na pevninách. Může také přispět ke zvýšení tloušťky pevninské kůry.
- Proud roztaveného magmatu. Pevniny mohou obsahovat pohoří, která jsou místy aktivního vulkanismu. Uvolnění magmatu z hlubin země může vést k doplnění kůry pevniny a zvýšení její tloušťky.
Všechny tyto příčiny společně přispívají k tvorbě a zachování tlusté pevninské kůry, která se ve svých charakteristikách liší od oceánské.
Geologické procesy a pohyb desek
Pohyb desek je důsledkem konvekce v zemském plášti. Horký plášť pod deskami stoupá k horní hranici a posouvá je do různých směrů. To může vést ke kolizím desek, jejich trhání nebo klouzání podél hranic.
Srážky desek vedou ke zvedání hor a pohoří. Vznikající tlakové a tlakové zóny způsobují kroucení a skládání hornin, což může vést k tvorbě ramenních hor a sopečných systémů.
Prasklé desky vedou k rozštěpům, ze kterých se tvoří žlaby a prohlubně. Při pohybu se desky mohou roztrhat na kusy a vytvořit se velké rýhové zóny, které jsou naplněny magmatem a mohou vést k vytvoření nového oceánského dna.
Klouzání desek podél hranic způsobuje tvorbu zlomenin, jejich pohyb a výskyt proudů magmatu. To může vést k tvorbě žulových polí a lávovým únikům.
Geologické procesy a pohyb desek jsou hlavními příčinami vzniku a změny tloušťky pevninské kůry nad oceánem. Mají významný vliv na geomorfologii země a procesy geologického vývoje planety.
Charakteristika složení a struktury pevninské kůry
Složení pevninské kůry zahrnuje různé horniny, jako je žula, hnis, břidlice a vápenec. Hlavním charakteristickým znakem pevninské kůry je její relativně nízká hustota ve srovnání s oceánskou kůrou. To je způsobeno skutečností, že pevninská kůra je bohatá na silikáty, zatímco oceánská kůra obsahuje více hustších vyvřelých hornin, jako je čedič.
Struktura pevninské kůry zahrnuje několik vrstev. Horní vrstva, nazývaná litosféra, se skládá ze zemské kůry a horní, pevné vrstvy pláště. Litosféra je rozdělena na desky, které se pohybují v důsledku platoprůmyslů. Pod litosférou je astenosféra složená z měkkého tvárného pláště. Nakonec je pod astenosférou stabilní plášť, který sahá až k vnitřnímu jádru Země.
Vlastnosti struktury pevninské kůry významně ovlivňují její tloušťku. Například žulové desky pevninské kůry mají vyšší hustotu a silnější než oceánské desky z čediče. To způsobuje jejich vzestup nad oceánskou kůrou a vytváří vyšší hory a kontinentální útvary.
- Složení pevninské kůry zahrnuje horniny, jako je žula, hnis a vápenec.
- Pevninská kůra má nízkou hustotu kvůli velkému množství silikátů.
- Struktura pevninské kůry zahrnuje litosféru, astenosféru a plášť.
- Pevninská kůra je tlustší a hustěji složená než oceánská kůra.
Tloušťka oceánské kůry
V průměru je tloušťka oceánské kůry asi 7-10 kilometrů. Je řádově tenčí než pevninská kůra, která má průměrnou tloušťku asi 35 až 40 kilometrů.
Tloušťka oceánské kůry se liší na různých místech oceánských bazénů. Například v oblasti oceánských hřbetů může být tenčí - asi 5 kilometrů, zatímco v oblasti podmořských hor je tlustší a dosahuje 12-15 kilometrů.
Tyto rozdíly v tloušťce oceánské kůry jsou způsobeny dynamickými procesy probíhajícími v oceánech. Například na oceánských hřebenech dochází k rýhování, když se litosférické desky rozcházejí a Magma vychází na povrch. Výsledkem je vytvoření nové kůry a zvýšení její tloušťky.
Tloušťka oceánské kůry také závisí na stáří oceánských sedimentů. Stará oceánská kůra má silnější kůru, protože během mnoha milionů let nashromáždila vrstvy sedimentů a vulkanogenních hornin.
| Místo | Tloušťka oceánské kůry (km) |
|---|---|
| Oceánský hřeben | 5 |
| Podmořská Hora | 12-15 |
| Střední tloušťka oceánské kůry | 7-10 |
Výzkum tloušťky oceánské kůry je důležitý pro pochopení struktury a vývoje Země. Spolu s mnoha dalšími faktory přispívá k utváření reliéfu mořského dna a ovlivňuje geologické procesy probíhající v oceánech.
Vznik a vznik oceánské kůry
Při oceánském spreadingu se magma z pláště zvedne k povrchu a ztvrdne a vytvoří novou kůru. Toto magma je velmi bohaté na železo a Magnesii, díky čemuž je oceánská kůra hustší a tenčí (asi 7-10 km) ve srovnání s pevninskou kůrou. Oceánská kůra také obsahuje mnoho čediče, které jsou hlavním složením oceánské kůry.
Proces šíření oceánů probíhá na podmořských hřebenech, což jsou dlouhé pohoří na dně oceánů. Horké magma stoupá z pláště trhlinami v zemské kůře a tuhne. Stará kůra přiléhající k hřebenu se ponoří zpět do pláště a vytvoří podmořské žlaby. Tento proces se nazývá subdukce.
Jak se oceánská kůra rozšiřuje na podmořských hřebenech, nové vrstvy kůry vytvořené z magmatu se na sebe vrhají a vytvářejí spreadingové linie. Tyto spreadingové linie mohou být velmi dlouhé, až několik tisíc kilometrů dlouhé.
Spreading oceánské kůry je jednou z hlavních příčin vzniku oceánských pánví a oddělení kontinentů. Oceánské pánve, jako je Tichý oceán a Atlantský oceán, byly vytvořeny dlouhým procesem spreadování oceánské kůry.
Rozdíly mezi oceánskou a pevninskou kůrou
Oceánská a pevninská kůra se vyznačuje několika významnými rozdíly, včetně věku, složení, tloušťky a tektonicko-gravitačního pole.
- Věk:
- Oceánská kůra pochází z tavených hornin, které se ochlazují a tuhnou na dně oceánů. Je mladší ve srovnání s pevninskou kůrou a má věk nepřesahující 200 milionů let. Pevninská kůra se naopak pohybuje od několika set milionů do několika miliard let.
- Složení:
- Oceánská kůra se skládá hlavně z čedičových hornin bohatých na železo a Magnesii. Tato kůra je chudá na křemík a bohatá na magnetické minerály. Pevninská kůra má rozmanitější složení, včetně žulových a silikátových hornin, které jsou bohatší na křemík a mají nízký obsah železa a Magnesia.
- Tloušťka:
- Oceánská kůra je mnohem tenčí než pevninská kůra. V průměru je to asi 5-10 kilometrů, zatímco pevninská kůra může dosáhnout tloušťky mezi 25 a 70 kilometry.
- Tektonicko-gravitační pole:
- Oceánská kůra má díky své mladší povaze a hustotě menší vliv na gravitační pole. Pevninská kůra má naopak větší hmotnost kvůli své vyšší hustotě a má velký vliv na gravitační pole.