Tragédie "Fedra" je jedním z největších děl otrokářské éry. Jejím autorem je známý antický dramatik Euripid. O mnoho století později tuto tragédii ve své "Fedře" provedl francouzský dramatik Jean Racine. Podle mnoha výzkumníků se Racine dopustil téměř bezchybného přístupu k antickému příběhu a přidal k němu svou osobní filozofii a estetiku.
Navzdory zjevné podobnosti děje obou her se však podstata jejich děl od sebe výrazně liší. Nejpozoruhodnějším rozdílem je, že Racine vytvořil svou verzi tragédie bez použití prvků komedie nebo tragikomedie, které byly přítomny v původní verzi Euripidu. V tragédii "Fedra" Rasin zdůraznil vnitřní etický konflikt hrdinů a také eskaloval dramatické situace a konflikty
Kromě toho Rasin provedl některé změny v příběhu, aby byl přehlednější a hlubší. Ve své verzi Rasin nasytil děj hry rodinnými intrikami a konflikty, aktualizoval mezilidské vztahy hrdinů. Kromě toho změnil konec a dal mu zneklidňující a zapamatovatelnější charakter.
Kontext autora a času
V díle Fedre (1670) francouzského dramatika Jeana Racina však děj tragédie Euripida prošel určitými změnami. Racine přepracoval a zkrátil původní text a také provedl některé významné změny v postavách a situacích. Ponechal hlavní děj tragédie nezměněný, ale přidal nové postavy a změny v jejich charakterech, díky čemuž bylo dílo emotivnější a nezapomenutelnější pro publikum své doby.
V té době se Fedre Jean Racine stal jednou z prvních tragédií, ve kterých byl hlavní hrdina, Fedra, zobrazen nikoli jako žena nemorální a zkažená, ale jako slabá a bezmocná oběť ve svých pocitech. Tato reprezentace Fedry se lišila od antického pohledu na tuto postavu, kde byla zobrazena amorálnější a zrádnější.
Fedr Jeana Racina se tak od antických zdrojů liší svou představou Fedry a jejího osudu v kontextu doby a autora a přináší do děje tragédie nové aspekty a emocionalitu.
Rozdíly mezi rasinem a antickými zdroji
První rozdíl je v tom, že Rasina má složitější a mnohostrannější příběh než starověké zdroje. Zde vidíme nejen příběh Kreonova prokletí, ale také hluboký vnitřní konflikt hlavního hrdiny – Antigony. Tento konflikt vytváří intenzivnější dramatickou atmosféru a umožňuje divákovi prožít silné emoce.
Druhý rozdíl se týká obrazů postav. Ve starověkých pramenech byli hrdinové většinou považováni za symboly, ztělesnění určitých vlastností a ideálů. V Racine jsou postavy prezentovány realističtěji a živěji. Nejsou to ani tak symboly, jako lidé se svými vášněmi, chybami a slabostmi. Tato inkarnace umožňuje divákovi lépe se vcítit do hrdinů a proniknout do jejich vnitřního světa.
Třetí rozdíl je v tématu hry. V antických pramenech se kladl důraz na moc a práva panovníka k veřejným záležitostem. V Racine se hlavním problémem stává konfrontace jednotlivce a státu, přerušovaná etickými a náboženskými otázkami.
| Rozdíl | Racine | Starověké zdroje |
|---|---|---|
| Námět | Složitější a mnohostrannější | Jednodušší a přímočařejší |
| Obrazy postav | Realistické a živé | Symbolické a idealizované |
| Téma | Konflikt jednotlivce a státu | Moc a práva panovníka |
Racine se tak od antických zdrojů liší svým propracovaným příběhem, realistickými obrazy postav a hlubší etickou tématikou. Tyto rozdíly činí hru zajímavou a aktuální po mnoho staletí.
Sociální a politické změny
Racine, francouzský dramatik a spisovatel 17.století, ve své komedii "Fedra" přinesl významné sociální a politické změny ve srovnání s antickými zdroji zápletky.
Ve starověkých pramenech byla Fedra zobrazována mytologicky jako důsledek milostného prokletí bohů a její osud byl nevyhnutelný a ne z její vůle. V Racinově hře se však Fedra stává hlavní antagonistkou a její činy a rozhodnutí závisí výhradně na její povaze a vůli.
Racin tak přináší nový přístup založený na porozumění lidským vztahům a psychologii. Děj se stává realističtějším a aktuálnějším a přibližuje jej životům diváků.
Hra také odráží politické změny typické pro éru absolutismu. Osud hrdinů a stav království přímo závisí na rozhodnutích a vůli panovníka Ludvíka XIV. To zdůrazňuje téma zákazů a rozporů, které jsou přímo spojeny sociální a politickou hierarchií.
Racine se tak prostřednictvím změn děje a postav stal jedinečným reinkarnací a vývojem antického mýtu. Dodal mu vitalitu a aktuálnost, učinil ho srozumitelnějším a bližším současnému divákovi.
| Příklad tabulky |
Charakteristika postav
Hippolyte - syn Fedry z prvního manželství. Je představen jako mladý a nevinný princ, který si neuvědomuje vášeň své nevlastní matky. Hippolyt je typickým představitelem antického hrdiny, mravního a ušlechtilého. Vyznačuje se upřímností, rozhodností a přímočarostí.
Thesei - král Athén, otec Hippolyta, manžel Fedry. Je zobrazován jako přísný a přísný vůdce, který má málo času na rodinné vztahy. Teze je příkladem mužnosti a spravedlnosti. Musí se také vypořádat s bojem mezi svými rodinnými povinnostmi a politickými zájmy.
Aridiss - vychovatelka Hippolyta, která oddaně slouží Fedře a pomáhá jí realizovat její plány. Vyznačuje se věrností, oddaností a ženskostí. Její roli v dramatu lze interpretovat jako symbolickou reprezentaci ženy, která nezištně slouží své hostitelce, i když to znamená doprovázet ji na nebezpečné cestě.
Nové vlastnosti Racina
Ve starověkých zdrojích je Fedra obecně považována za oběť vášně, pod jejímž vlivem se dostává do složité situace. V díle "Fedra" Racina však hrdinka dostává hlubší charakterizaci, což čtenáři umožňuje lépe porozumět její motivaci a činům.
Ve Fedře se navíc objevuje nový motiv pomsty. Na rozdíl od starověkých zdrojů, kde fedrova motivace slouží pouze vášni, ji Racine představuje jako ženu, která chce pomstít smrt svého manžela a nespravedlivé zacházení ze strany své rodiny.
Je také třeba poznamenat, že v racinově díle se objevuje nové téma související se vztahy mezi pohlavími a problémy v manželství. Fedra nejen bojuje se svými vášněmi a pocity viny, ale také čelí problémům spojeným s představami o ženské cti a povinnostech.
Rasinovy nové rysy z něj dělají nejen převyprávění antických legend, ale kvalitativně nové literární dílo, které odráží společenské a psychologické problémy své doby.
| Starověké zdroje | Fedra Racina |
|---|---|
| Obraz Fedry je vytvořen na základě klasické mytologie a představuje jej ve známé společnosti | Fedra dostává hlubší charakterizaci, což umožňuje lépe porozumět jejím činům a motivaci |
| Fedrova motivace je jen vášeň | Fedra má další motivy v podobě pomsty za smrt manžela a nespravedlivého zacházení ze strany rodiny |
| Hlavními tématy jsou složité vztahy uvnitř rodiny a problémy s úmrtností | V díle se objevuje nové téma-vztah mezi pohlavími a problémy v manželství |
Změny v charakteru antických postav
Ve hře Fedra Jeana Racina se antické postavy z klasické legendy mění a vyvíjejí ve srovnání s antickými prameny.
Nejvýraznější změna nastává u hlavní hrdinky, Fedry. V antických zdrojích se prezentuje jako darebák, který se zaplete do zakázaného milostného vztahu s nevlastním synem Hippolytem, svede ho a obviní z pokušení. V Racinově hře je však Fedra interpretována jako slabá žena, uchvácená vášní a konfliktem mezi svými pocity a morálními postoji. Její povaha se stává složitější a vícerozměrnější, což umožňuje divákovi soucítit s ní a porozumět jejímu vnitřnímu konfliktu.
Dalším měnícím se charakterem je Hippolyt, nevlastní syn Fedry. Ve starověku je zobrazován jako ušlechtilý a neochvějný hrdina, který odmítá pokušení a ospravedlňuje se svému nevlastnímu otci. V Racinově hře je prezentován jako mladý a nezkušený, pronásledovaný bohyní lásky a trpící vnitřním rozporem. Hippolyte se stává lidštějším a zranitelnějším, což vyvolává více empatie ze strany diváka.
Příběhové změny
Ve srovnání s antickými prameny došlo k výrazným změnám v příběhu ve Fedre Jeana Racina.
- Jednou z hlavních změn bylo, že Racine přidal do příběhu další postavy a epizody. Ve hře se například objevil hrdina Arasment, který se v antických pramenech nevyskytuje. Tato postava přináší do příběhu nové konflikty a dramatické zvraty.
- Také ve Fedře se změnil čas a místo konání. Místo Řecka se děj odehrává ve Francii z dob Ludvíka XIV. Nejen, že dává hře zvláštní atmosféru, ale má zvláštní symbolickou sílu spojenou s prostředím života a společenskými hodnotami té doby.
- Důležitou změnou je také to, že Racine prohloubil a podrobně popsal charaktery postav. Fedra a Hippolyth, protagonisté hry, se stávají mnohem složitějšími a mnohostrannějšími osobnostmi než ve starověkých pramenech. Racine odhaluje jejich vnitřní svět a motivy jejich činů a dodává hře nové odstíny a hloubku.
Takové příběhové změny ve Fedre Jeana Racina činí hru nejen živou a emocionální, ale také relevantní pro svou dobu, což předává složitost lidských vztahů a vnitřních konfliktů, kterým hrdinové čelí.
Nové události a dějové zvraty
Racine ve své hře "Fedra" provádí řadu změn oproti starověkým zdrojům, což dává příběhu novou dramatickou intriku a hloubku.
Za prvé, Rasen se vzdává tradičního obrazu Fedry jako oběti síly osudu, ale představuje ji jako aktivního a zodpovědného účastníka svého osudu, zamilovaného do syna svého manžela thesea, Hippolyta. Tato změna ve Fedrově postavě dává hře komplexnější charakter a vyvolává u diváků emocionální napětí.
Za druhé, Racine přidává nové události a dějové zvraty, aby prohloubil emocionální a psychologické drama postav. Zavádí novou postavu-Ariadnu, sestru Fedry a bývalou manželku Fedrina současného manžela thesea. Tato postava vytváří novou dynamiku a složitost vztahu mezi Fedrou a Hippolytem.
Racine také mění vývoj příběhu a přidává očekávaný a nečekaný výsledek konfliktu mezi Fedrou a Hippolytem. Poté, co zjistil, že je do něj Fedra zamilovaná, hippolyth ji odmítá, což je důvod Fedrovy obrovské lítosti. Tento vývoj dává příběhu hloubku a staví před diváky světskou konfrontaci emocionální a fyzické přitažlivosti.
Takže změny a nové události, které Rasen provedl ve srovnání s antickými zdroji, nejen diverzifikují děj a prohloubí jeho emocionalitu, ale také vyvolají zájem a zapojení diváků.