Apriorní znalosti - to je jeden z klíčových pojmů filozofie Immanuela Kanta. Podle jeho učení představuje a priori znalost znalosti, které máme bez ohledu na zkušenosti a syntetizujeme ze sebe. Na rozdíl od aposteriorního poznání nezávisí na našich smyslových zkušenostech a nelze je získat pozorováním nebo experimentem.
A priori znalost má určité vlastnosti a vlastnosti. Za prvé, je univerzální, to znamená, že je mají všechny inteligentní bytosti bez ohledu na jejich vnímání a představy. Za druhé, a priori znalost je nezbytná, nemůže být jiná, než je. Je tedy nevyzpytatelný a neovlivňuje naše pocity nebo zkušenosti.
Základní myšlenkou apriorního poznání je, že je podmínkou před vnímáním a zkušenostmi. Bez apriorního poznání bychom nemohli rozumět věcem, mít určité myšlenky a kategorie uvažování. Apriorní poznání nám dává možnost uvědomovat si a organizovat svět kolem nás.
Apriorní znalosti: hlavní koncepty Kanta
Jedním z hlavních konceptů souvisejících s a priori znalostí je kategorický imperativ. Kant věřil, že existují některé apriorní a neodmyslitelné principy, které by měly vést naše chování bez ohledu na naši vůli a přání. Kategorickým imperativem je podle Kanta postulát jednat pouze na takových principech, které by bylo možné zakotvit do společného zákona pro všechny lidi.
Dalším důležitým konceptem souvisejícím s apriorním poznáním je rozdělení znalostí na apriorní a aposteriorní. Apriorní znalosti jsou znalosti, které máme před každou konkrétní zkušeností a které nám umožňují interpretovat a porozumět světu. Apriorní znalosti nejsou závislé na zkušenostech a jsou nedílnou a priori strukturou našeho myšlení.
Kant také rozlišoval dva druhy apriorního poznání: apriorní pocity a apriorní pojmy. Apriorní pocity jsou znalosti, které získáváme na základě našich smyslových vjemů před jakoukoli zkušeností. Apriorní pojmy jsou znalosti, které vznikají díky našim duševním operacím a kategoriím, jako je prostor a čas.
- Apriorní poznání je základem pro aposteriorní poznání, které vzniká prostřednictvím zkušeností a smyslových vjemů.
- A priori znalost je univerzální a nezávisí na konkrétních okolnostech nebo zkušenostech.
- A priori znalost je nedílnou součástí lidského myšlení a umožňuje nám interpretovat svět kolem nás.
Apriorní poznání je tedy základem, na kterém je založeno naše chápání a interpretace světa. Kant věřil, že a priori znalost je nedílnou součástí lidského myšlení a hraje důležitou roli při formování našich představ o světě.
Historické předcházení
Pojem a priori vědění, vyvinutý Immanuelem Kantem, má své historické pozadí. Vznikla v důsledku dlouhých filozofických a vědeckých debat, které probíhaly po staletí.
Jeden z prvních pokusů o definici apriorního poznání byl učiněn ve starověku. Aristoteles navrhl myšlenku existence dvou druhů poznání: apriorního a aposteriorního. Podle jeho názoru má apriorní poznání Absolutní a neměnnou pravdivost a je odvozeno z čistého myšlení a myšlení, zatímco aposteriální poznání je založeno na zkušenostech a úsudcích studovaných empiricky.
Definici apriorního poznání pokračovali ve středověku filozofové scholastiky. Tvrdili, že apriorní poznání lze získat pouze zjevením nebo božskou myslí a je nedílnou součástí náboženské pravdy.
V době osvícenství se pojem a priori vědění začal diskutovat v rámci nových filozofických a vědeckých představ. Právě v tomto období Immanuel Kant vyvinul své jedinečné chápání a priori poznání, které se liší od předchozích interpretací a stalo se jedním ze základních principů jeho kritické filozofie. Kant tvrdil, že apriorní poznání je nedílnou součástí lidské mysli a je předurčeno přírodními strukturami vědomí. Vzniká mimo zkušenosti a umožňuje nám rozšiřovat a organizovat naše chápání světa.
Historické předcházení konceptu apriorního poznání nám tedy umožňuje lépe porozumět jeho vývoji a kontextu jeho vývoje Immanuelem Kantem.