Infračervené a ultrafialové záření jsou různé formy elektromagnetického záření, z nichž každá má své vlastní vlastnosti a vliv na životní prostředí a lidské tělo.
Infračervené záření (IR záření) se nachází na spektru elektromagnetického záření mezi viditelným světlem a rádiovými vlnami. Jeho vlnová délka se pohybuje od 700 nm do 1 mm. IR záření pochází z tepelného pohybu atomů a molekul látky a lze jej pozorovat jako tepelný obraz, kde různé předměty vykazují různou teplotu, a tedy různou intenzitu záření.
Ultrafialové záření (UV záření) je na spektru elektromagnetického záření nad viditelným světlem. Jeho vlnová délka se pohybuje od 10 nm do 400 nm. Na rozdíl od IR záření je UV záření pro lidské oko neviditelné, ale má vysokou energii, která může mít pozitivní i negativní účinky na lidské zdraví a životní prostředí.
Oba druhy záření jsou důležité v různých oblastech vědy a technologie. IR záření se používá v infračervené termografii, bezpečnosti a lékařském výzkumu a UV záření se používá ve sluneční energii, sterilizaci a fotochemii. Pochopení rozdílů a vlastností těchto forem záření pomáhá zlepšit bezpečnost a účinnost jejich použití v různých aplikacích.
Co je infračervené záření?
Infračervené záření vzniká pohybem molekul a atomů, jejichž vyzařování probíhá ve formě energetických kvant. Všechna tělesa vyzařují infračervené záření, jeho intenzita však závisí na teplotě objektu: čím vyšší je teplota, tím větší je infračervené záření.
Infračervené záření má široké uplatnění v našem každodenním životě. Používá se v telekomunikacích, medicíně, teplárenství, bezpečnosti a mnoha dalších oblastech. Například v medicíně se infračervené záření používá k diagnostice a léčbě určitých onemocnění.
Zajímavé je, že infračervené záření má schopnost proniknout mnoha materiály, jako je plast, sklo, tkanina. Díky této vlastnosti jej lze použít k pozorování zdí, kontrole kvality produktů a mnoha dalším účelům.
Kromě toho hraje infračervené záření důležitou roli při termoregulaci organismů. Můžeme cítit teplo ze slunečních paprsků, které obsahují infračervené záření. Také některá noční zvířata používají infračervené záření k orientaci a hledání kořisti.
Záření viditelné pro oko
Viditelné záření se skládá z různých barev spojených v spektrum. Od červené, s nejnižší energií, až po fialovou, s největší energií. Frekvence viditelného záření je přibližně 430 teragerz až 770 teragerz a vlnová délka je 380 až 750 nanometrů.
Viditelné záření má obrovský význam pro člověka a živé organismy. Pro lidi slouží jako hlavní zdroj informací o vnějším světě. Prostřednictvím procesu zraku oko umožňuje vidět okolní objekty, barvy a tvary.
Barevnou viditelnost zajišťuje mechanismus, jehož název – tříbarevné vidění. Fotoreceptory v oku zvané koláčky aktivují se různými způsoby v závislosti na vlnové délce. To umožňuje člověku vnímat různé barvy: červenou, zelenou a modrou. Smícháním těchto tří základních barev je možné získat různé odstíny a barvy.
Přítomnost viditelného záření má však i své negativní aspekty. Například, ultrafialové záření může mít škodlivé účinky na lidské zdraví. Nadměrná expozice ultrafialovému záření může vést k popálení kůže, stárnutí a zvýšenému riziku rakoviny kůže.
Viditelné záření tak hraje důležitou roli v životě člověka a prostředí. Umožňuje nám vidět a hodnotit okolní svět, ale také vyžaduje opatrnost a ochranu před potenciálně nebezpečným ultrafialovým zářením.
Co je ultrafialové záření?
Ultrafialové záření je klasifikováno do 3 typů podle vlnové délky:
- UV-A, který má vlnovou délku 315 až 400 nm. Proniká do dermis a může způsobit fotostárnutí pokožky a také přispět k rozvoji rakoviny kůže.
- UV-B, který má vlnovou délku mezi 280 a 315 nm. Tento typ ultrafialového záření má dopad na povrchové vrstvy pokožky a je hlavní příčinou spálení sluncem a ostrého opálení a také podporuje rakovinu kůže.
- UV-C - je to nejkratší (100-280 nm) a nejagresivnější forma ultrafialového záření, ale je zcela absorbována ozonovou vrstvou atmosféry a nedosahuje zemského povrchu.
UV záření má i pozitiva. Podporuje například tvorbu vitaminu D v lidské kůži, který zase pomáhá při vstřebávání vápníku tělem.
Je důležité si uvědomit, že ultrafialové záření je schopno proniknout oblačností, sklem a být ve stínu. Pravidelné používání opalovacích krémů s ochranným faktorem proto pomáhá předcházet negativním účinkům UV záření na pokožku.
Záření umístěné za hranicemi viditelného spektra
Infračervené a ultrafialové záření jsou typy elektromagnetického záření, které se nacházejí za hranicemi viditelného spektra lidského oka. Liší se od viditelného světla ve vlnové délce a mají různé vlastnosti a dopady na životní prostředí a organismy.
Infračervené záření má vlnovou délku větší než viditelné světlo. Lze jej rozdělit do tří hlavních zón: blízké infračervené, střední infračervené a vzdálené infračervené spektrum. Blízké infračervené spektrum se používá v biomedicíně, zejména v diagnostice a fyzioterapii. Střední infračervené spektrum se používá v průmyslu, například pro vytápění a sušení. Vzdálené infračervené spektrum se používá ve vědě a vojenské technice. Infračervené záření má schopnost proniknout mnoha materiály, takže se používá v bezkontaktních měřeních teploty a v termovizi.
Ultrafialové záření Nachází se na opačném konci spektra než viditelné světlo a má kratší vlnovou délku. Vnější část zemské atmosféry filtruje většinu ultrafialového záření, ale jeho malá část se dostane na zemský povrch. Ultrafialové záření, které má nízkou vlnovou délku, se nazývá UV-C a je částečně absorbováno horní vrstvou kůže a způsobuje tvorbu vitaminu D. UV-B má velkou vlnovou délku a může proniknout do hlubokých vrstev pokožky, způsobit spálení sluncem a zvýšit riziko rakoviny kůže. Uz-a je nežádoucím typem ultrafialového záření, může způsobit poškození DNA, změnu pigmentace kůže a předčasné stárnutí.