Ve starověku, kdy lidé ještě nevěděli o domácích kočkách, existovalo mnoho legend a legend o těchto záhadných tvorech. Jedna taková legenda vypráví o tom, jak se myši shromáždily, aby pohřbily zesnulou kočku.
V té době myši žily v hlubokých norách, které vykopaly v zemi. Byli to docela chytří a opatrní tvorové. Jakmile se dozvěděli o výskytu kočky v jejich okolí, myši se okamžitě schovaly do svých Norů, aby se vyhnuly nebezpečí.
Jednou šla po mýtině jedna stará myš a všimla si mrtvé kočky. Byla ohromena: myši nikdy předtím neviděly mrtvé kočky. Stará myš se rozhodla shromáždit všechny své příbuzné, aby oslavila památku této kočky a litovala jeho odchodu z tohoto světa.
Myši složily kytice polních květin u těla kočky, pečlivě je položily a koš ozdobily symbolickým jídlem. Shromáždili se kolem kocourova hrobu a dlouze mluvili o jeho zásluhách a statečnosti. Smutek a smutek zachvátily myši, ale věděly, že kočka bude žít v jejich srdcích navždy.
Příběh, jak myši pohřbily kočku: úžasný příběh
Jednoho dne, když se myši znovu shromáždily a diskutovaly o tom, co s tou kočkou dělat, se najednou otevřely dveře kuchyně a Vasilij vešel. Myši zmrznuly strachem a pokusily se utéct, ale kočka byla rychlá a popadla je.
Kocour tak hlasitě křičel, že se jeho hlas rozlil po celé vesnici. Všechny myši v okolí se sešly, aby zjistily, co se stalo. Jejich strach byl tak velký, že se rozhodli sejít a rozloučit se se zesnulou princeznou.
Myši se také rozhodly, že musí postavit památník na památku zesnulé kočky. Shromáždili se a začali se pomalu pohybovat směrem k místu, kde spočíval Vasilij.
Myši tahaly z okolí malé kameny a ukrývaly jimi kočičí tělo. Všechny myši plakaly a smutnily, protože byly Vasilijovi velmi vděčné, že je chránil před jinými predátory.
Po dlouhém a náročném pohřebním procesu se myši ocitly v hlubokém jezeře, kde plakaly a truchlily při vzpomínce na Vasila.
Zde je příběh, jak myši pohřbily kočku. Ukazuje, že i ten nejmenší a neškodný tvor se může stát hrdinou a zanechat svou stopu v životech ostatních.
Jednou na dvoře.
V srdci podzimního lesa, na dvorku zapomenutého dvora, se odehrávaly úžasné události. Každý den, kdy se slunce začalo klonit k západu slunce, začal skutečný život. Les ožil a naplnil zvuky přírody.
Jednoho výjimečného dne, kdy se všichni obyvatelé lesa shromáždili v opuštěné noře, jim osud podstrčil novou výzvu. Malá myška jménem Maryška přiběhla celá zadýchaná a sdělila své družce, že čarodějnice mezi nimi zmizely a objevily se na dvoře.
Zamyšleně provázel packou po své poseté bradce, Velká Sova zvedla oči na Maryšku. "Na dvoře? Kde bydlí náš Pán? Je to opravdu neobvyklé, " pronesl Sova hlubokým hlasem a jeho obrovské oči pronikly do samotné duše Maryšky.
Tak začal jeden z nejúžasnějších příběhů, jaký si lze představit. Obyvatelé lesa navázali přátelství s kočkou, která žila na dvoře. Všichni-od myší a ptáků po mývaly a zajíce - se jednohlasně rozhodli, že čarodějnice vykonaly svou práci, drby nebyly pravdivé.
Mazaný kocour jménem Jora se začal připojovat k jejich zábavě a pít čaj z termosky myšky Maryšky. Usadili se na samém vrcholu stromu, aby sledovali všechny události, které se dějí. A na dvoře bylo tak rušno a radostné, že se vesničané z vesnického domu začali shromažďovat na nádvoří jako na představení.
Neuvěřitelné okolnosti
Události popsané v tomto příběhu se odehrály během naší krátké cesty na chalupu. Začalo to podivným zvukem, který se ozval v našem domě. Byli jsme přesvědčeni, že jde jen o selhání elektroniky nebo něco podobného. Ale když byl zvuk stále hlasitější, nemohli jsme ho ignorovat.
Když jsme vyšli ven, zjistili jsme, že náš dům je obklopen davem myší. Vypadali zmateně stejně jako my. Snažili jsme se odejít, abychom je nerušili, ale ani o krok neustoupili. Bylo velmi zvláštní, že se tak velké množství myší shromáždilo právě u nás.
Po chvíli jsme si všimli, že jedna z myší měla na sobě nějaký předmět. Vedla ostatní myši na konkrétní místo v naší zahradě. Rozhodli jsme se je následovat, abychom zjistili, co se děje.
To, co jsme viděli, nás přimělo ztratit řeč. Zjistili jsme, že myši se snaží pohřbít kočku! Možná to byla jen zvláštní náhoda, ale myším se podařilo vykopat malou díru a dát tam tělo kočky.
Byli jsme touto podívanou šokováni a nevěděli jsme, co dělat. Ale nejlepší bylo dát myším možnost dokončit svou práci a mlčet, aby nedošlo k narušení jejich rituálu. Podařilo se nám držet stranou, dokud myši neopustily naši zahradu.
Od tohoto dne se nic podobného již nestalo. Myši zmizely stejně náhle, jako se objevily. Tento příběh, neuvěřitelný jak se zdá, však zanechal v naší paměti stopu, na kterou se nikdy nezapomene.