Děti milují pohádky a jsou vždy připraveny je poslouchat znovu a znovu. Někdy ale rodiče a vychovatelé chtějí dětem vyprávět pohádku, která je nejen fascinující, ale má i výchovný efekt. Nudné krátké příběhy jsou pro tento účel skvělé.
V tomto článku představujeme 10 příkladů otravných krátkých pohádek pro děti, které pomohou dítěti naučit se důležité morální lekce, rozvíjet představivost a logické myšlení.
Každá pohádka bude obsahovat zajímavý příběh, sémantickou hádanku nebo životní lekci. Nejen, že dítě pobaví, ale také pomohou utvářet jeho povahu a hodnoty.
Vydejte se se svým dítětem na vzrušující cestu otravnými krátkými pohádkami!
Chamtivý medvěd a žába
Žil-byl medvěd v temném lese. Byl velmi chamtivý a nikdy nedělal dobré věci. Jmenoval se Boris. Všechna zvířata v lese se ho bála a nikdy se s ním nechtěla přátelit.
Jednoho dne medvěd slyšel o žábě, která měla magickou sílu. Žába mohla splnit jakékoli přání. Medvěda tato zpráva zaujala a rozhodl se jít k žábě.
Když medvěd našel žábu, požádal ji, aby byla velmi bohatá. Žába se medvěda zeptala, zda je ochoten jí dát polovinu svého bohatství. Medvěd byl velmi chamtivý, proto odmítl.
Pak žába nabídla medvědovi další možnost. Řekla medvědovi, že jednou denně bude dostávat zlaté pruty, ale že dá prutu polovinu své medové zásoby. Medvěd s tím souhlasil. Velmi se radoval z každého nového zlata, ale nevšiml si, jak se jeho zásoby medu zmenšovaly.
Medvěd brzy zjistil, že jeho zásoby medu jsou zcela vyčerpány. Medvěd si uvědomil, že chamtivost ho přivedla k neštěstí. Začal být velmi smutný a litovat svého činu.
Medvěd šel k žábě a požádal ji, aby dohodu zrušila. Žába nabídla medvědovi následující: pokud ukáže skutečnou lítost a je ochoten dát polovinu svého bohatství potřebným, pomůže mu. Medvěd byl připraven udělat cokoliv, aby svou chybu napravil.
Žába tak splnila jeho přání. Medvěd si uvědomil, že mnohem více radosti lze získat sdílením svého bohatství s ostatními, než tím, že ho nashromáždíte sami.
Tvrdohlavý zajíček a vlk
Žil-byl to tvrdohlavý zajíc. Měl lesní domek, velkou zahradu, velkou zahradu a dokonce i velkou vinici. Ale zajíček byl velmi sobecký a nerad se dělil s jinými zvířaty.
Jednoho dne měl vlk hlad a požádal zajíčka o povolení sklidit nějaké bobule v jeho vinici. Zajíček ho ale okamžitě odmítl a řekl, že všechny bobule patří jen jemu.
Vlkovi se udělalo nevolno a rozhodl se zajíčkovi ukázat, jak může být tvrdohlavý. Rozhodl se, že zajíčkovi uspořádá hru: pokud zajíc dokáže skočit přes řeku, vlk mu dá celou úrodu. Ale pokud zajíček spadne do vody, bude muset dát své bobule vlkovi.
Byl podzim a voda řeky byla velmi studená a bouřlivá. Zajíček si však byl tak jistý svou schopností skákat, že souhlasil se zkouškou.
První pokus se nezdařil: zajíček nedokázal přeskočit řeku a spadl do vody. Druhý pokus byl také neúspěšný. Ale zajíček byl tak tvrdohlavý, že se rozhodl pokračovat v tréninku.
Ke konci dne zajíček udělal svůj stý pokus a nakonec dokázal řeku přeskočit. Vlk se na něj překvapeně podíval a zajíček byl velmi hrdý a rád, že dosáhl svého cíle.
Vlk tehdy řekl zajíčkovi: "Ukázal jsi mi, že tvrdohlavost a vytrvalost mohou vést k úspěchu. Vezmi všechny bobule, ty jsou teď tvoje." Zajíček byl nadšený a šťastný, že konečně dokázal ukázat své silné vlastnosti.
A od té doby se zajíček stal laskavějším a štědřejším k ostatním zvířatům. A všichni spolu žili šťastně až do smrti.