Litosférické desky jsou obří "kusy" zemské kůry, které se pohybují po povrchu naší planety. Interagují mezi sebou, způsobují seismickou aktivitu a vytvářejí horské řetězce a prohlubně. Pochopení směru a způsobů zvedání litosférických desek hraje důležitou roli při studiu geologických procesů a formování zemského povrchu.
Hlavní směry pohybu litosférických desek jsou rozděleny do tří typů: subdukce, protažení a posun. Subdukce nastává, když se jedna deska ponoří pod druhou v zóně mořského žlabu. Tento proces je obvykle doprovázen tvorbou sopek a hlubokomořských trenčkotů. Děje se tak například s deskami tichomořského Obřího poloměru a richardsonským hřebenem v Tichém oceánu.
K roztažení dochází, když se litosférické desky oddělují a vzdalují od sebe. Zde se tvoří trhliny a rozštěpy, které jsou vyplněny magmatem, což vede k tvorbě nové kůry a tvorbě (ve známých případech) oceánských hřbetů. Příkladem takového pohybu je středooceánský středooceánský hřeben, který se nachází v Atlantském oceánu.
Posun je horizontální periodický pohyb desek "na stranu". V důsledku tohoto procesu se desky vzájemně posouvají, což způsobuje posunové zóny a tvorbu pohoří. Jedním z nejznámějších příkladů je Kalifornský zlom San Andreas, kde prochází hranice dvou desek: pacifické a severoamerické.
Hlavní směry pohybu litosférických desek
Existuje několik hlavních směrů pohybu litosférických desek:
- Konvergentní hranice: na takových hranicích se dvě litosférické desky sbíhají a smršťují se k sobě. To může vést k tvorbě hor a horských řetězců, stejně jako ke zvedání mořského dna a tvorbě ostrovů.
- Divergentní hranice: na takových hranicích se dvě litosférické desky pohybují na opačnou stranu a oddělují se od sebe. V tomto případě se tvoří štěrbiny, které umožňují magmatu z pláště vylézt na povrch a vytvořit novou kůru. Mezi takové hranice patří například středooceánské hřebeny.
- Transformační hranice: na těchto hranicích se dvě litosférické desky posouvají vodorovně proti sobě. To je obvykle doprovázeno silnými zemětřeseními. Příkladem transformačních hranic je západní konec San Andreas v Kalifornii.
Tyto směry pohybu desek jsou spojeny s konvekčním mechanismem v zemském plášti. Horké plášťové plazma se pohybuje v hustotním rozdílu, což způsobuje posun a pohyb litosférických desek.
Pochopení hlavních směrů pohybu litosférických desek je důležitou součástí geologických průzkumů, které umožňují předpovídat zemětřesení, sopečnou aktivitu a další geologické jevy.
Horizontální směry pohybu desek
Litosférické desky se pohybují nejen vertikálně, stoupají a klesají, ale také horizontálně, posunují se různými směry. Horizontální směry pohybu desek také hrají důležitou roli v geologických procesech a formování zemského povrchu.
Jedním z nejznámějších horizontálních směrů pohybu desek je dopravní hranice, která vede mezi severní a Jižní Amerikou podél západního pobřeží. Zde se dvě desky posouvají vodorovně proti sobě a vytvářejí mnoho zemětřesení.
Dalším příkladem horizontálního pohybu desek je africká deska, která se pohybuje na jih vzhledem k euroasijské desce. Tento pohyb vytváří horské systémy, jako jsou Alpy a Apalačsko, stejně jako majestátní africké útesy.
V jiných částech světa jsou také pozorovány horizontální směry pohybu desek. Například desky v oblasti Tichého oceánu se posouvají podél bočních mořských žlabů, což vede k tvorbě sopek a horských řetězců.
Pochopení horizontálních směrů pohybu desek je důležitým aspektem geologie a umožňuje vědcům lépe porozumět silám, které tvoří zemi.
Svislé směry pohybu desek
Litosférické desky, které tvoří vnější plášť Země, se mohou pohybovat nejen horizontálně, ale také vertikálně. K takovým vertikálním pohybům desek dochází vlivem různých faktorů, včetně konvektivních proudů v plášti, počítání pružin atd.
V závislosti na směru vertikálního pohybu mohou desky stoupat nahoru (stoupání) nebo klesat dolů (klesání). Zvedání desek může být způsobeno stlačením litosféry, například při srážce dvou desek, kdy jedna z nich stoupá nad druhou. Také desky mohou stoupat v důsledku vulkanismu a tvorby hor. V tomto případě Magma stoupá k povrchu a vede ke zvednutí litosféry.
Spouštění desek se nazývá subdukce. Je to proces, při kterém jedna litosférická deska klouže pod druhou a klesá do pláště. K tomu dochází například v subdukčních zónách, které se tvoří v místech srážky kontinentálních a oceánských desek. Subdukce může vytvořit oceánský žlab a také vytvořit hory a sopečné řetězce na povrchu.
Vertikální pohyby desek jsou důležitou složkou platónské tektoniky a mají významný vliv na geologické procesy a změny krajiny na planetě Zemi.