Ukazovací zájmena jsou důležitým prvkem angličtiny, který nám pomáhá poukazovat na předměty, lidi nebo nápady. Používají se k popisu umístění nebo určení objektů ve vztahu k mluvčímu nebo posluchači. Ukazovací zájmena nám umožňují přesně naznačit, o čem mluvíme, a vyhnout se opakování, takže naše řeč je přesnější a elegantnější.
V angličtině existují dva druhy ukazovacích zájmen: bližní a dálkový. Blízká zájmena se používají, když je objekt blíže k mluvčímu a vzdálená zájmena, když je objekt dále od mluvčího. To nám umožňuje ukázat na objekt a okamžitě popsat jeho umístění ve vztahu k nám.
Každé ukazovací zájmeno má svá specifika použití. Zájmena "this" a "these" se používají k označení jednotlivých objektů, které se nacházejí
blíž k mluvčímu. Například" This is my pen " (to je moje pero) - mluvčí ukazuje na pero, které je vedle něj.
Na druhou stranu zájmena "that" a "those" se používají k označení jednotlivých objektů nebo skupiny objektů, které jsou dále od mluvčího. Například "Look at that bird" (podívejte se na toho ptáka) - mluvčí ukazuje na ptáka, který je od něj daleko.
Pochopení ukazovacích zájmen je důležitým prvkem angličtiny, protože nám umožňují přenášet informace o poloze objektů a vyhýbat se opakování řeči. Vědět, jak používat ukazovací zájmena, vám pomůže učinit vaši řeč přesnější a efektivnější.
Role ukazovacích zájmen v angličtině
Ukazová zájmena v angličtině hrají důležitou roli při určování předmětů, lidí nebo umístění. Pomáhají vytvořit spojení mezi mluvčím a posluchačem a označují to, o čem je řeč v konkrétním okamžiku.
Ukazovací zájmena jsou rozdělena do dvou hlavních kategorií: nejbližší (this, these) a vzdálená (that, those). Nejbližší zájmena se používají k označení předmětů nebo lidí, kteří jsou blíže mluvčímu, a vzdálená k označení předmětů nebo lidí, kteří jsou dále od mluvčího.
Ukazovací zájmena v angličtině lze použít jak definiční (před podstatnými jmény), tak substituční (místo podstatných jmen). Například ve větě "This book is mine", zájmeno "this" funguje jako definiční ukazovací zájmeno a označuje konkrétní knihu. A ve větě "I want that one" je zájmeno "that" substitučním ukazovacím zájmenem a nahrazuje upřesnění toho, jaký předmět mluvčí chce.
Kromě toho lze indikační zájmena v angličtině použít k označení polohy nebo směru. Například ve větě "the store is over there" zájmeno "there" označuje umístění obchodu.
Je důležité poznamenat, že použití ukazovacích zájmen vyžaduje zohlednění kontextu a je důležitou součástí anglické gramatiky. Správné používání ukazovacích zájmen pomáhá vytvořit přehlednost a porozumění v komunikaci v angličtině.
Typy ukazovacích zájmen
V angličtině existují dva druhy ukazovacích zájmen: blízká a vzdálená. Používají se k označení předmětů a míst v prostoru.
Blízká zájmena označují předměty, které jsou blíže mluvící osobě. V angličtině jsou to zájmena "this"a " these".
| Blízká zájmena | Hodnota |
|---|---|
| this | označuje jediný předmět, který je blíže mluvícímu |
| these | označuje několik předmětů, které jsou blíže mluvícímu |
Vzdálená zájmena označují předměty, které jsou dále od mluvící osoby. V angličtině jsou to zájmena "that"a " those".
| Vzdálená zájmena | Hodnota |
|---|---|
| that | označuje jediný předmět, který je dále od mluvčího |
| those | označuje několik předmětů, které jsou dále od mluvčího |
Ukazovací zájmena jsou důležitou součástí angličtiny a používají se k označení předmětů a míst v různých kontextech.
Vlastnosti použití ukazovacích zájmen
První zvláštností použití ukazovacích zájmen je jejich schopnost ukazovat na vzdálené objekty a tváře. Například zájmeno "that" označuje předmět nebo osobu, která je v určité vzdálenosti od mluvčího. Naproti tomu zájmeno "this" označuje objekt nebo osobu, která je blíže mluvčímu.
Druhá zvláštnost ukazovacích zájmen je spojena se změnou tvaru zájmen v závislosti na rodu, čísle a pádu. Například zájmeno " this "v jednotném čísle má tvary" this "(nominativ)," this ' s "(genitiv) a" This ' nt " (případ vína). A v množném čísle má zájmeno " these "tvary" these "(nominativ)," these ' s "(genitiv) a" these ' nt " (vinný případ).
Třetí zvláštnost se týká použití ukazovacích zájmen k označení předmětů nebo osob, které již byly zmíněny v předchozích větách. V takových případech se používají zájmena "it"nebo " them". Například ve větě " koupil jsem si nový počítač. Je velmi silný."zájmeno" on " označuje předmět, který byl zmíněn v první větě.
Čtvrtá zvláštnost použití ukazovacích zájmen je spojena s možností jejich použití jako definice pro podstatná jména. Například ve větě "chci si koupit tuto knihu "zájmeno" toto "je ukazovací zájmeno, které definuje podstatné jméno"kniha".
| Zájmeno | Jednotné číslo | Množné číslo |
| This | This book (tato kniha) | Tyto knihy (tyto knihy) |
| That | Tento dům (tento dům) | Those houses (tyto domy) |
| It | It is a cat (to je kočka) | They are cats (jsou to kočky) |
| Them | I like them (miluji je) | We see them (vidíme je) |
Příklady použití ukazovacích zájmen
V angličtině se ukazovací zájmena používají k označení o
Ukazovací zájmena a kontext
Použití ukazovacích zájmen v kontextu je klíčové pro jejich správné pochopení a interpretaci. Kontext může pomoci určit, co přesně zájmeno naznačuje, zejména v případech, kdy může mít několik možných významů.
Například zájmeno "Tento" (this) může odkazovat jak na předměty v blízkosti mluvčího, tak na předměty, které byly již zmíněny v předchozím kontextu. K pochopení jeho významu je třeba přistupovat ke kontextu.
Kontext také ovlivňuje volbu mezi zájmenem " Tento "(this) a" ten " (that). "Tento "se obvykle používá k označení předmětů blíže k mluvčímu a" ten " k předmětům, které jsou dále.
Když si řečník uvědomí důležitost kontextu při používání ukazovacích zájmen, může se vyhnout zmatkům a učinit svou řeč srozumitelnější a jasnější pro posluchače.