Lamarckova teorie o vzniku modifikovaných organismů a přenosu získaných znaků na potomky vyvolala ostrou diskusi a kritiku jeho současníků. Jedním z hlavních důvodů, proč Lamarca čelil nedůvěře, byl nedostatek dostatečného množství vědeckých důkazů a důkazů, které podporují jeho teorii. Když Lamarck uvedl příklady druhů, o kterých se domníval, že se vyvíjejí, nebo vysvětlil mechanismus přenosu dědičnosti, jeho současníci nebyli schopni vidět přesvědčivý vědecký základ v jeho argumentech.
Mnozí se navíc domnívali, že Lamarckova teorie je v rozporu s principy stvoření, které tvoří základ pro evoluční biologii, kterou později vyvinul Charles Darwin. Lamarck tvrdil, že každá organická forma usiluje o dokonalost sama o sobě a postupně se přeměňuje z jednodušších forem na složitější. To bylo v rozporu se základním principem darwinovské teorie, podle níž přirozený výběr a náhodné genetické mutace hrají hlavní roli v evoluci druhů.
Dalším důvodem kritiky Lamarckovy teorie byla nejasnost v jeho vysvětlení mechanismu přenosu získaných rysů z rodičů na potomky. Lamarck navrhl, že změny, ke kterým v těle došlo v důsledku jeho interakce s prostředím, mohou být přenášeny na potomky. Problémem bylo, že Lamarck nebyl schopen vysvětlit přesný mechanismus přenosu těchto změn a neposkytl experimentální data k potvrzení své teorie.
Nedostatečný vědecký základ
Lamarckova teorie byla jeho současníky ostře kritizována kvůli jejímu nedostatečnému vědeckému základu. Mnoho vědců pochybovalo o pravdivosti hypotéz, které navrhli, a odmítalo je jako nevědecké a nepotvrzené. Jedním z hlavních tvrzení Lamarckovy teorie byl nedostatek experimentálních dat a nedostatek vědeckých důkazů.
Pozorování provedená Lamarkem nebyla dostatečně založena na přísném výzkumu a objektivních pozorováních. Spoléhal spíše na své intuitivní předpoklady a obecná pozorování živočišného a rostlinného světa. Tento přístup nedokázal uspokojit požadavky moderní vědy a vzbuzoval vážné pochybnosti u jeho současníků.
Lamarckova teorie navíc často odporovala známým faktům a vědeckým zákonům. Předpokládal například, že získané rysy mohou být zděděny, což bylo v rozporu s principy genetiky a dědičnosti, které byly odhaleny později. To vědce zmátlo a vyvolalo silné pochybnosti o správnosti jeho teorie.
Nedostatečný vědecký základ a nedostatek experimentálních dat způsobily, že teorie J.-B. Lamarka byla podle jeho současníků nepravděpodobná a neudržitelná. Navzdory tomu však Lamarkovy myšlenky měly určitý vliv na vývoj biologie a evolučního výzkumu.
Kritika 1: Nedostatek experimentálních dat
Jedním z hlavních kritiků Lamarca a jeho teorie byla absence experimentálních dat, která by podporovala jeho koncept. Současníci J. - B. Lamarca si všiml, že jeho teorie je založena především na pozorování a uvádění příkladů, ale ne na provádění systematických a kontrolovaných experimentů. Absence těchto údajů umožnila rozpor a pochybnosti o přesnosti Lamarckovy teorie.
Experimentální data měla ve vědeckém světě na počátku 19.století zvláštní hodnotu a jejich nedostatek byl nepochybně jedním z důvodů, proč Lamarckovu teorii jeho současníci odmítli. Domnívali se, že bez experimentálních dat je obtížné hypotézu potvrdit nebo vyvrátit, což komplikovalo její uznání a šíření ve vědecké komunitě.
Nedostatek experimentálních dat byl tedy hlavní kritikou adresovanou Lamarkovi jeho současníci. Věřili, že pouze přítomnost takových dat může poskytnout vědeckou spolehlivost a spolehlivost jeho teorie.
Kritika 2: Nepřesvědčivost předložených argumentů
Lamarkovi současníci také kritizovali jeho teorii kvůli nepřesvědčivosti předložených argumentů. Jedním z hlavních tvrzení byl nedostatek experimentálních důkazů, které by podpořily jeho domněnky.
Lamarck navíc nepředložil žádná experimentální data, která by mohla potvrdit jeho základní tvrzení o přenosu získaných charakteristik z jedné generace na druhou.
To je obzvláště znepokojivé, vzhledem k tomu, že v té době již existovala rozvinutá vědecká metodologie a standardy důkazů, které Lamarck zcela ignoroval.
Mnoho jeho předpokladů navíc nenašlo žádné potvrzení v jednoduchých experimentech a pozorováních provedených jinými výzkumníky.
To vedlo k tomu, že teorie J.-B. Lamarka byla považována za nedostatečně podloženou a samotná vědecká veřejnost byla odmítnuta ve prospěch jiných teorií, včetně darwinismu.
Rozpory s moderními objevy
Teorie J. - B. Lamarca byla jeho současníky silně kritizována, protože byla v rozporu s moderními objevy a porozuměním vědě. Jeho hlavní koncept, založený na předpokladu dědičného získaného charakteru, nenašel žádné potvrzení v experimentálním výzkumu.
Moderní vědecky náročné objevy v oblasti genetiky, evoluce a dědičnosti ukázaly, že k dědičným změnám nedochází v důsledku získaných charakteristik organismu. Místo toho jsou dědičné změny způsobeny změnami v genetickém materiálu těla, v důsledku mutací a rekombinace DNA.
Lamarckova teorie navíc nezohledňovala vědecké objevy o povaze evolučních procesů, jako je přirozený výběr a darwinovský koncept adaptace. Předpokládal, že získané vlastnosti se přenášejí z jedné generace na druhou, bez ohledu na vliv prostředí a přirozeného výběru na evoluci organismů.
Celkově rozpory s moderními objevy a nedostatek vědeckých důkazů vedly k odmítnutí teorie J.-B. Lamarca jeho současníky a využití jiných, modernějších konceptů a teorií v oblasti evoluce a dědičnosti.
Kritika 3: porušení zásad dědičnosti
Teorie J. - B. Lamarca o dědičnosti a evoluci byla jeho současníky silně kritizována, zejména z hlediska porušení zásad dědičnosti. Podle Lamarka se získané vlastnosti u rodičů mohou předávat potomkům. Pokud například žirafy začnou natahovat krk, aby dosáhly potravy ve výšce, budou mít jejich potomci ještě delší krky.
Lamarckovi současníci však poukazovali na to, že takto získané vlastnosti nelze dědit. Tvrdili, že vlastnosti získané během života jednotlivce nemohou ovlivnit jeho genetický materiál a dále se přenášet. Pokud například sportovec rozvíjí své svaly tréninkem, jeho potomci nedostanou stejné vyvinuté svaly.
Kritici také odkazovali na nedostatek vědeckého důkazu na podporu Lamarckovy teorie. Tvrdili, že neexistovaly žádné správné experimenty a pozorování, které by potvrzovaly, že získané rysy mohou být dědičné. Vědecká komunita tedy nepřijala Lamarckovu teorii jako legitimní vědeckou teorii.
Kritika 4: neudržitelnost evoluční teorie
Mezi kritiky teorie J.-B. Lamarka patřili i ti, kteří odmítli jeho evoluční teorii a považovali ji za neudržitelnou. Jedním z hlavních argumentů Lamarkových odpůrců bylo, že jeho teorie neposkytovala přesvědčivé důkazy ani experimentální důkazy. Věřili, že jeho myšlenky o dědičnosti získaných znaků a adaptaci organismů na prostředí vycházely z předpokladů a nemohly být potvrzeny fakty.
Lamarckovi kritici navíc poukazovali na to, že jeho teorie byla kontroverzní a nebyla v souladu s již známými fakty z různých oblastí vědy, jako je genetika a paleontologie. Poznamenali, že Lamarck neměl žádné záznamy o složitých genetických mechanismech, které byly objeveny později, a že jeho teorie nevysvětlila důležité body v procesu evoluce, jako je výskyt nových druhů a příčiny jejich vyhynutí.
Kritizována byla také Lamarckova myšlenka progresivity evoluce, tedy postupného vývoje organismů od jednoduchých ke komplexním a myšlenka přítomnosti "vnitřní rychlosti" vývoje v organismech. Lamarckovi současníci tvrdili, že tyto myšlenky neodpovídají pozorovaným faktům a jsou v rozporu se zákony přírodního výběru a náhody, které byly objeveny později a staly se základem Darwinovy teorie.
Kritika 5: Nepotvrzenost vědeckými experimenty
Teorie J. - B. Lamarca vyvolala silnou nedůvěru a kritiku ze strany jeho současníků kvůli nedostatku potvrzení jejích základních principů pomocí vědeckých experimentů. Lamarck nepředložil žádný konkrétní výzkum ani nezveřejnil své výsledky ve vědeckých časopisech, což značně snížilo stav jeho teorie.
Kritici tvrdili, že Lamarck nebyl schopen poskytnout žádný důkaz, že vlastnosti získané během života mohou být dědičné. Poznamenali, že Lamark neprováděl žádné empirické experimenty, neshromáždil statistické údaje a nepředložil žádná pozorování, která by podporovala jeho teorii.
V důsledku nedostatku konkrétních experimentálních potvrzení mnoho lamarkových současníků pochybovalo o správnosti jeho teorie a považovali ji spíše za hypotézu nebo předpoklad než za vědeckou teorii.
Je třeba poznamenat, že nedostatek vědeckých experimentů a důkazů není jediným argumentem proti teorii J.-B. Lamarka. Kritici také poukazovali na další rozpory a neslučitelnost Lamarckovy teorie s jinými objevy a zákony vědy.