Mount Everest - nejvyšší hora na Zemi a jeden z nejtěžších horských vrcholů pro horolezce. Přitahuje stále více horolezců a profesionálních sportovců, kteří se snaží dobýt její vrchol. Jen málokdo se však rozhodne pro tento velký test bez použití kyslíkových zařízení.
Výstup na Mount Everest bez kyslíku se zpočátku zdál nemožný. S postupem času a rozvojem horolezectví se však do této nelehké záležitosti zapojilo stále více odvážných lidí. Zpočátku byl výstup na Everest v podmínkách nedostatku kyslíku absolutní výjimkou, ale nyní se stal dosažitelným cílem pro zkušené horolezce, kteří jsou ochotni obětovat pohodlí pro svůj sen a adrenalin.
Jen málo lidí se dokáže dostat na vrchol nejvyšší hory světa bez použití kyslíkové pomoci. Podle oficiálních statistik bylo na Everestu zatím bez kyslíku jen asi 200 lidí. Toto malé číslo lze vysvětlit nejen vysokou obtížností stoupání, ale také vážnými fyzickými omezeními, které lidské tělo zažívá ve výšce nad 8 000 metrů nad mořem.
Historie bez kyslíku
Prvním horolezcem, který se pokusil vylézt na Everest bez kyslíku, byl Reichard Mesner – rakouský horolezec, který se v roce 1978 pokusil dosáhnout vrcholu. Jeho pokus však skončil neúspěchem kvůli pádu na sníh.
Prvním člověkem, který skutečně dokázal vystoupat na Everest bez kyslíku, byl Reinhold Mesner v roce 1978. Dosáhl vrcholu se svým partnerem trackem Nollou a dokázal, že takové stoupání je možné.
V následujících desetiletích bylo pouze několik horolezců schopno provést výstup bez kyslíku. Slavný nepálec Ang Rinchen vystoupil na Mount Everest bez kyslíku dvakrát-v letech 1983 a 1984. Alex Tketier z USA provedl první bezkysličový vzestup v roce 1990.
Mezi ženami jako první bez kyslíku zdolala Mount Everest v roce 1993 Nepálská horolezkyně Pašang Lhama. V roce 2000 se pak Yoanna Loftus z Velké Británie stala první západní ženou, která dosáhla vrcholu.
Výstup na Mount Everest bez kyslíku vyžaduje vysokou úroveň fyzické zdatnosti, technické dovednosti a především schopnost přizpůsobit se extrémně nízkým hladinám kyslíku ve výšce více než 8 000 metrů nad mořem. Je to epické pokušení, které přitahuje pouze ty nejodvážnější a nejodvážnější horolezce.
Jen několik desítek lidí vystoupalo na Mount Everest bez kyslíku. Vydláždili cestu pro další generace horolezců, aby si splnili sny o tom, že si vezmou lidský vrchol světa.
Revoluce v lezení
V posledních letech však ve světě lezení došlo ke skutečné revoluci-lidé začali šplhat na hory bez použití kyslíku. To se stalo skutečným průlomem v této disciplíně a vyvolalo mnoho kontroverzí a debat.
Dříve bylo považováno za nemožné vylézt na Mount Everest bez kyslíku, protože výškové nemoci a nedostatek kyslíku ve vysokých nadmořských výškách mohou být smrtelné. Prvním člověkem, který zdolal Mount Everest bez kyslíku, se však stal Rumunský horolezec Horia Kolibas.
Od té doby si mnozí odvážlivci jeho čin zopakovali. Rekord v počtu lidí, kteří vystoupali na Everest bez kyslíku, byl stanoven v roce 2019 – 24 horolezců se dokázalo dostat na vrchol hory a vrátit se živí.
Lezení bez kyslíku vyžaduje od horolezců nejen sílu a zručnost, ale také zvláštní dovednosti při adaptaci těla na nízký obsah kyslíku. Tato nová lezecká větev se stala skutečnou výzvou pro aktivní a ambiciózní sportovce.
Lezecká revoluce otevřela profesionálům této disciplíny nové obzory a umožnila jim překonat se. Určitě je to velký úspěch jak pro lidi, tak pro celý horolezecký svět.
Průkopníci extrémního sportu
Takoví průkopníci mohou být nazýváni horolezci, kteří se rozhodnou pro výstup na nejvyšší hory světa bez použití kyslíku. Je to opravdu skutečná zkouška jejich sil a nervů, která je odlišuje od ostatních horolezců.
Lidé, kteří vystoupají na Mount Everest bez kyslíku, jsou schopni něčeho neuvěřitelného. Procházejí mnoha obtížemi a nebezpečím, aby se dostali na vrchol hory. Nedostatek kyslíku vážně ovlivňuje tělo a vyžaduje fyzickou a psychickou přípravu.
Prvním průkopníkem, který provedl takový vzestup, byl rieldeingový šaman Mordie Synapa. V roce 1978 vystoupil na Everest bez dalšího kyslíku. Od té doby byla tato atmosférická hranice překonána i dalšími odvážnými lidmi, kteří se stali skutečnými hrdiny a inspiračními zdroji pro ty, kteří sní o zdolání vrcholků hor.
Průkopníci extrémního sportu si bezpochyby zaslouží zvláštní pozornost a respekt. Jejich nadšení, odvaha a vytrvalost mohou inspirovat k výkonům každého, kdo usiluje o nové obzory a úspěchy ve sportu.
Cesta na nejvyšší bod země
Tato cesta vyžaduje nejen silnou fyzickou kondici, ale také hlubokou psychickou přípravu. Horolezci, kteří se rozhodnou pro výstup bez použití dodatečného kyslíku, se dostanou do ještě extrémnějších podmínek a čelí nepředvídatelným překážkám.
Oblast smrti na Mount Everestu lze rozdělit do několika výškových intervalů: základní tábor, vysoký přes 8000 metrů a nakonec posledních několik set metrů až na vrchol. Každý z těchto intervalů má své vlastní potíže a nebezpečí.
Ve výšce přes 8000 metrů je pro člověka velmi obtížné dýchat kvůli nedostatku kyslíku a také kvůli nízkému atmosférickému tlaku. Právě zde dochází k většině úmrtí horolezců. Výstup na Mount Everest bez dodatečného kyslíku vyžaduje neuvěřitelnou výdrž těla a schopnost přizpůsobit se neobvyklým podmínkám.
Přesto mnoho horolezců navzdory všem obtížím dosáhne vrcholu Everestu bez kyslíku. Každý z nich je svědkem úžasné krásy krajiny, ale zároveň s sebou nese obrovská rizika. Takoví lidé nejen ztělesňují sny, ale jsou také inspirací pro nás všechny, což dokazuje, že člověk může překonat jakékoli překážky, pokud má víru v sebe sama a silnou touhu dosáhnout stanoveného cíle.
Psychická a fyzická výzva
Fyzický aspekt spočívá v přípravě těla na extrémní podmínky na Vysočině. Chcete-li úspěšně vylézt na Mount Everest bez kyslíku, musíte mít skvělou kondici, vytrvalost a dokonale vyvinuté svaly. Horolezci absolvují mnoho tréninků, aby zpevnili své tělo a připravili ho na takové extrémní podmínky. Výstup na Everest navíc vyžaduje vysokou míru koordinace a flexibility při překonávání skal a sněhových oblastí na trase.
Výstup na Mount Everest bez kyslíku je vážný podnik, který vyžaduje obrovskou vůli, zkušenosti a přípravu. Jen málo odvážlivců se rozhodne pro takovou výzvu, ale ti, kteří tuto výzvu překonají, zažívají skutečné pocity uspokojení a hrdosti.