Demokracie je to forma vlády, ve které vládne lid. Je to systém, ve kterém mají občané právo volit a rozhodovat o důležitých otázkách země.
Historie demokracie začíná ve starověkém Řecku, kde byla založena kolem 5.století př. n. l. Athénská Polis. Byl to první demokratický systém vlády, kde se občané Atén mohli podílet na politickém rozhodování.
Ve starověkém světě nebyla demokracie taková jako dnes. Například ve starověkém Řecku měli právo volit pouze muži, kteří byli svobodní a kteří se narodili v Aténách. Ženy, otroci a cizinci se nemohli účastnit voleb a dělat politická rozhodnutí.
Historie vzniku demokracie
První pojistkou, kde byla zavedena demokracie, byly Atény. V Aténách se všichni dospělí muži mohli zapojit do politického života státu. Každý nový zákon byl navrhován na hlasování lidového shromáždění-eklesie.
Pro důležitá rozhodnutí byly vytvořeny speciální rady zvané bule. Tam bylo zvoleno několik lidí z každého demos-druhu noma. Schůzky se nekonaly každý den, ale několikrát do měsíce.
Každý obyvatel města měl právo vystoupit na shromáždění a vyjádřit svůj názor. K projednání rozhodnutí a rozhodování hlasujících bylo použito hlasování rukou. Demokracie v Aténách existovala asi 200 let.
Další řecká města přijala po Aténách demokracii, ale nevydržela tak dlouho.
Ideály demokracie Řekové obnovili až v 18. století, v době francouzské revoluce. Většina zemí je nyní pod vládou demokratických vlád.
Řecké dědictví
Demokracie jako politický systém má své kořeny v řecké civilizaci. Vznikla ve starověkém Řecku a byla první formou vlády, ve které moc patřila lidu.
Řekové věřili, že každý občan má právo podílet se na politickém rozhodování. Shromáždili se na náměstí města zvaném agory a diskutovali o důležitých otázkách veřejného života. Tam mohl každý vyjádřit svůj názor, podpořit nebo protestovat proti navrženým řešením.
Řekové také zavedli koncept rovnosti před zákonem a lidskými právy. Tvrdili, že nikdo nesmí být nad zákonem a každý občan má právo hájit své zájmy. Byly zavedeny soudy, kde byly spory a konflikty řešeny podle zákona a spravedlnosti.
Řecké dědictví v demokratických principech mělo velký vliv na rozvoj lidských práv a svobod ve světě. Koncepty, které vznikly ve starověkém Řecku, hrají důležitou roli v moderní společnosti a přispívají k rozvoji občanských svobod a účasti lidí na rozhodování.
Vznik republikánské demokracie
Skutečná republikánská demokracie však byla založena ve starověkém Římě ve 2. století před naším letopočtem. Římská republika byla organizována tak, aby vyloučila možnost nástupu tyranů a získala kontrolu nad mocí. Občané Římské republiky si mohli vybrat své zástupce-dva konzuly, vytvořili Senát, který rozhodoval o důležitých otázkách státu.
Přechod od monarchie nebo diktátorství k republice byl významnou ideologickou a politickou reformou, která se stala výchozím bodem pro formování moderní demokracie.
Proces rozvoje a zlepšování demokracie
Myšlenka demokracie získala zvláštní popularitu ve starověkém Řecku, kde občané měli možnost účastnit se politického života a rozhodovat o důležitých otázkách. S postupem času však demokracie prošla změnami a vylepšeními v různých zemích a epochách.
Ve středověku a novověku nebyly ideály demokracie tak rozšířené a mnoho zemí bylo ovládáno panovníky nebo diktátory. V době osvícenství a francouzské revoluce se však myšlenky demokracie začaly rozvíjet.
Ve 20.století se demokracie stala běžnější formou vlády a většina moderních států se drží demokratických principů a hodnot. Dnešní demokracie zahrnuje prvky, jako jsou svobodné volby, dělba moci, ochrana lidských práv a svoboda projevu.
Proces rozvoje a zlepšování demokracie pokračuje a zahrnuje vytvoření nových mechanismů zapojení občanů do rozhodování, rozšiřování politických a občanských svobod, posilování právního státu a ochrany lidských práv.
Demokracie ve středověku
Ve středověku byla demokracie jako taková vzácností. Místo toho ve většině zemí vládli králové nebo feudálové. Moc byla dědičná a byla založena na stavovském principu.
Existují však výjimky, kde místní komunity nebo města dostávaly určitý stupeň samosprávy. Například v Itálii se vytvořily komuny - městské komunity, které měly svá pravidla a vybíraly si své hlavy na základě vlastního hlasování.
Za zmínku také stojí, že ve středověké islámské islámské říši byl v soudnictví přítomen prvek demokracie. Obyvatelé se mohli účastnit soudních sporů a rozhodovat o sporných záležitostech.
Celkově byly demokratické principy ve středověku vzácné a většina zemí byla řízena panovníky nebo feudály. Izolace městských komunit a kulturní rozmanitost však upřednostňovaly některé formy samosprávy a demokratické procesy.