Román F. M. Dostojevského "Zločin a trest" je jedním z nejvýznamnějších děl světové literatury. Hlavní hrdina románu, Rodion Raskolnikov, rozervaný vnitřními konflikty, pronásledovaný svými myšlenkami a pocity. Jeho vývoj od snílka a rozumu k tomu, kdo si uvědomuje své chyby a přijímá nová přesvědčení, je jedním z ústředních témat díla.
Na začátku románu Raskolnikov ospravedlňuje myšlenku přípustnosti vraždy pro ušlechtilý účel. Je přesvědčen, že rozdělení lidí na "nadčlověky" a "parazity" je zákonitým řádem věcí. To on sám říká.: "Nesnesitelné! Ne lidé jako lidé, ale rostou! Z každého téměř ohybu, z každého prohlubně lícních kostí a čela. Vlhké, dravé oči, čenichající, hodnotící pohledy. Jsou to vlastně aristokracie, ti rozparovači, ti obchodníci, ti zloději zlodějských příjmů, ti drobní šlechtici, statkáři, služebníci a všeho druhu Němci."
Jak se však příběh vyvíjí, vidíme, jak Raskolnikov začíná měnit svůj světonázor a přesvědčení. Postupně přechází od radikálních myšlenek k uvědomění si nesprávnosti svých činů. Raskolnikov brzy pronese následující slova: "V žádném případě nejsem nakloněn krveprolití a v mém liberalismu není taková aristokracie. Ne, vůbec ne!"
V závěrečné části románu Raskolnikov plně chápe svou vinu a mění svůj pohled na svět. Uvědomuje si, že neexistují žádné "nadlidi" a že vraždu nelze ospravedlnit žádnými úvahami. Takto vyjadřuje své nové přesvědčení: "Našel jsem lidskost, našel jsem víru, našel jsem pravdu!"
Raskolnikov mění své přesvědčení: citáty
Citáty z románu Zločin a trest od F. M. Dostojevského, které svědčí o postupné změně přesvědčení hlavního hrdiny Rodiona Raskolnikova:
Nevěřím v sílu měnících se lidí bez jakékoli kontroly a sebereflexe. Řekni mi to, protože jsem odsoudil, že kdyby byl svět osvobozen jen mučedníky. Ne, svět bude spíše o pokoře a pokoře.
(Část první, kapitola II)
Jak mocná v něm byla síla! Jistě, kdyby ho Tichon podrobil dostatečné kontrole a byl by obdařen dostatečnou sebereflexí, stal by se nejednou a poměrně dlouho platným mučedníkem, smířil by se s prokletou zemí a opovrženíhodnou hlínou a pak by přišel na svět ze samotného zla, angažovaný by byl někde definitivně ve svém ironizujícím nekonečná dokonalost.
(Část druhá, kapitola IV)
Podivný nápad na změnu byl zakotven v jeho mozku a postupně se odehrával, ale jen pomalu a tiše, takže Rodion Romanovič si ani pod největším dojmem nevšiml, do jaké míry na něj jeho přesvědčení získalo sílu. Bylo to divnější a těžší než cokoliv na světě.
(Část druhá, kapitola V)
Ano, To je otázka, to je otázka úplně jiná. Důležité je, aby síla a vše, co z ní vychází, bylo s ním a v něm. A když mu došly všechny smíchy, najednou se zhroutil. najednou se mu ukázalo, že všechny jeho práce, veškeré jeho přesvědčení a jeho život se zhroutily. ukázalo se, že všechny jeho předtuchy byly jen snem a oslavnými hrami. Ukázalo se, že všechny jeho cíle jsou jediným a pevným řešením, jak se poučit a prožít.
(Část druhá, kapitola V)
Počáteční přesvědčení Raskolnikova
- Nadlidský člověk-racionalita a rozumnost musí být všemi opatřeními nadřazena pocitům a emocím. "Svoboda a sobectví nadčlověka budou hraničit se svobodou všech ostatních lidí, budou ztělesňovat kolektivní moudrost."
- Nejvyšší cíl- " nejvyšší a jediný úkol, cíl a smysl života – je to, co je ztělesněno v rozumných, racionálních a osvícenských činech nadčlověka. Odstranění všech nespravedlností a nerovností, vytvoření nového ideálního systému společnosti založeného na rozumnosti a právu"
- Náboženství - " mysl nadčlověka spojuje prostor, čas a všechny existující světy, včetně toho, kde Bůh existuje."
Raskolnikovovo počáteční přesvědčení je základem jeho dalších činů a přijatých rozhodnutí. Během vývoje příběhu však Raskolnikov čelí realitě a postupně mění své přesvědčení pod vlivem silnějších sil.
Pochybnosti a první změny
Od začátku románu Zločin a trest Fjodora Dostojevského trpí hlavní hrdina Rodion Raskolnikov vnitřními rozpory a pochybnostmi o svém přesvědčení. Doufá, že prokáže svou teorii o "mimořádných" lidech, kteří mají právo na zločin, ale jeho duševní muka a vnitřní konflikt postupně vedou ke změně jeho názorů.
"Věřím v tebe!" - tato Raskolnikovova vášnivá fráze odráží jeho první změny ve víře. Během rozhovoru s důvěryhodnou osobou Sonjou marmeládovou si je vědom své viny a přiznává své pochybení. Chápe, že jeho představa zločinu jako prostředku k dosažení vyšších cílů se ukázala jako chybná a vede pouze k mukám svědomí.
Další důležitá změna nastává ve chvíli, kdy Raskolnikov spáchá vraždu staré ženy Aleny Ivanovny. Vnější svědek ho viděl opouštět dům a Raskolnikov se ocitá ve stavu úzkosti a pochybností. Začíná si uvědomovat, že zločin měl nepředvídatelné důsledky a že jeho teorie neobstojí v kritice.
"Ale co když je jeho celý případ otravný jen proto, že případ nebyl tak úspěšný, jak předpokládal, a ne z morálních důvodů?" Raskolnikov pochybuje, že po jeho spáchání změnil svůj postoj ke zločinu.
Pochybnosti a první změny v Raskolnikovově přesvědčení jsou tedy důležitou fází jeho vývoje v románu Zločin a trest. Začíná si uvědomovat své chyby a trpí vnitřní mukou svědomí, což přispívá k jeho další změně a uvedení do praxe nových přesvědčení.
Setkání se Sonjou: nové pohledy
Setkání Raskolnikova se Sonjou bylo klíčovým okamžikem jeho života, který vedl k velkým změnám v jeho přesvědčení. Během tohoto setkání ho Soňa postavila před zrcadlo a přiměla ho přemýšlet o svých činech a přesvědčeních.
Cituji Raskolnikova: "nic z toho, co jsem si myslel, mi nezůstalo v hlavě. Celý můj život se změnil v jiný."Tato fráze odráží jeho vědomí neschopnosti jeho předchozích přesvědčení a možnost jejich změny pod vlivem jiných lidí.
Sonia vyjádřila své myšlenky o dobru a soucitu, které zcela odporovaly Raskolnikovovu přesvědčení. Věřila, že" každý se může změnit k lepšímu " a přesvědčila Raskolnikova, že láska a soucit se mohou stát důležitými principy v životě.
Raskolnikov, vědom si beznaděje svého postavení a důsledků svých činů, pronesl větu: "vidím, že jsem zničil celý svůj život." To vyjadřuje jeho pochopení, že jeho dřívější přesvědčení ho vedlo k zániku a zničení.
Po setkání se Sonjou si Raskolnikov uvědomil svou vinu a změnil svůj postoj k životu. V jeho úvahách se objevuje věta:"nyní si nejen uvědomuji svou vinu, ale také vidím její současný Extrém." Raskolnikov si uvědomuje, že jeho dřívější přesvědčení bylo extrémně špatné a vedlo ho k nenapravitelným důsledkům.
Setkání se Sonjou bylo zlomovým okamžikem Raskolnikovova života, když si uvědomil svou chybu a začal měnit své přesvědčení a přístupy k životu. Sonia mu posloužila jako příklad soucitu a lásky, které se staly novými hodnotami v jeho životě.
Raskolnikov a zločin
Raskolnikov, hlavní hrdina románu Fjodora Dostojevského "Zločin a trest", se dopouští vraždy stařenky-percentářky Aliony Ivanovny a také její sestry Lysavety. Zpočátku považuje svůj čin za cíl ve prospěch společnosti, a to zbavit se zla, jak se domnívá, reprezentovaného těmito ženami. V budoucnu se však jeho přesvědčení začíná měnit.
"Zločin a trest" je příběh o duševním utrpení a psychologických proměnných Rodiona Raskolnikova. Hned po spáchání trestného činu začne Raskolnikov pociťovat hrozné trápení svědomí. To je první signál, že se jeho přesvědčení začíná měnit.
V jedné z prvních kapitol románu Raskolnikov přemítá: "Znamená to, že jsem Vrah? - myslel jsem, že Raskolnikov ... mávne sekerou a ... nadechne se! To je konec. Bude se dokonce diskutovat o mé práci jako o jednom zločinu a Tatiana Pavlovna bude souzena sevřením rtů. To by bylo skvělé. Musím ji jednou bodnout do rtů! Ale v mém případě je ještě něco, co by mě zajímalo ... dolů: z hory na život. Znamená to, že..."
V této pasáži si můžete všimnout, že Raskolnikov začíná pochybovat o věrnosti svému činu. Jeho přesvědčení se stává méně sebevědomým, klade si otázky a pochybnosti. To naznačuje, že vražda Aliony Ivanovny a Lysavety narušila jeho vnitřní harmonii a vyvolala konflikt mezi jeho původním přesvědčením a pocitem viny.
Dále si v románu Raskolnikov postupně uvědomuje, že jeho zločin neměl nic společného s prospěchem společnosti. Uvědomuje si, že jeho přesvědčení bylo chybné a že udělal hrubou chybu. Následující citát odráží jeho nové myšlenky o tom, co se stalo: "Darebáctví! Ano, přesně k takovým myšlenkám se teď chci vrátit!... Ano, nejtěžší úkol pro vás je vzdát se ho každou minutu a každou hodinu. Vaše víra je pro vás rozsévačem nemoci. Myslící člověk je pro sebe povinen zachovávat vše: především to byla inteligence, zjevná vyžadovala zbožnost, tedy vědomí sebe sama, jako mimo jiné, a odvažovat se svobodně jednat, přizpůsobovat se svému zákonu, důvtipu Božímu. A tady je místo toho volný pohyb? A něco, co člověk nemůže poslouchat úkoly své mysli a páchat zločiny? K takovému naplnění všeho muže, který se zřekne veškeré touhy po hrdosti a záměru, který je zákeřný a nepřístupný, tedy v abdikaci, že moře je černé a zrádné, nepřístupné, že je tento život sám?'"
V tomto citátu Raskolnikov obviňuje sám sebe ze zvěrstva a uvědomuje si, že zločin mu nepřináší žádné dobro ani uspokojení. Chápe, že jeho přesvědčení ospravedlnit spáchání trestného činu bylo nepravdivé a zkreslené. Raskolnikov tak v procesu vývoje zápletky románu mění své přesvědčení a uvědomuje si nesprávnost svého jednání.
Obecně platí, že změna Raskolnikovova přesvědčení je jedním z klíčových bodů románu Zločin a trest. Nejprve se považuje za nadřazenou společnosti a věří, že může porušovat své zákony v zájmu obecného prospěchu. Prostřednictvím trýznivého vnitřního konfliktu a uvědomění si chyby však mění své přesvědčení a uznává, že zločin byl nesprávný a neoprávněný čin.
Sen o zločinu: změna plánů
Na začátku románu Zločin a trest byl Rodion Raskolnikov, hlavní hrdina, přesvědčen o nutnosti a oprávněnosti spáchání trestného činu. Postupem času se však jeho přesvědčení začalo měnit a on se svého kriminálního záměru vzdal. Podívejme se na několik citátů, které tuto změnu ukazují.
- "Raskolnikov, který byl ještě daleko od místa údajného zločinu, již cítil rostoucí strach a váhání. "Ale proč jsem najednou zmatený? Co to je? pomyslel si, když se rozhlížel. Rozhodl jsem se před půl rokem! Nemyslel jsem na to snad stokrát?"
- "S každou minutou cítil, že ho stále více opouští silné vzrušení, které ho sužovalo všechny ty dny. Rozsudek, který mu ve vagonu předčasně vznikl, jako chiméra nenávratně zmizel."
- "Stará dobrá pýcha, pirátské sny o bohatých odměněných pokladech byly již daleko a jako zvláštní dojem se mu nyní zdály přehnané a nehorázné."
Tyto citáty ukazují, že raskolnikovovo přesvědčení bylo zpočátku silné, ale jeho pochybnosti začaly převládat a ukázalo se, že není schopen realizovat své zločinné plány. Uvědomil si, že jeho sny o zločinu neměly žádný základ a byly jen důsledkem jeho rozhořčení a nenávisti vůči společnosti.
Utrpení svědomím: první známky lítosti
V románu F. M. Dostojevského "Zločin a trest" hlavní hrdina Rodion Raskolnikov postupně mění své přesvědčení a začíná pociťovat utrpení svědomím. V konfrontaci se sebou samým si uvědomuje svůj zločinný čin a uvědomuje si, že ani pravda, ani teorie nemohou ospravedlnit jeho činy.
První známky lítosti se objevují v okamžiku, kdy se Raskolnikov rozhodne spáchat vraždu. Dostojevskij píše: "Myslel na starou myšlenku, na pravdu a velké skutky pro dobro lidstva, na jediné dvě odzbrojená zla, připravená a schopná vyřešit všechny rozdíly svou nemilosrdností a ponížením zlého prvku, na získání moci nad nimi veškerou silou zákona, bez níž podle zákonů rozumu neměli právo na existenci." (Kapitola 6). V těchto vášnivých slovech lze spatřovat hlavní motiv jeho činu-myšlenku vyšších dobra a překonání zla. V průběhu událostí však Raskolnikov čelí skutečnosti a chápe, že jeho ideály a vysoké cíle nemohou ospravedlnit vraždu, kterou spáchal.
Dále v románu Raskolnikov pociťuje první známky lítosti. Když si uvědomí, že zabitím zločince připravil o život i jeho mladší sestru Lizavetu, cítí zvláštní utrpení, které Dostojevskij popisuje: "několik sekund byl jako v nemohoucnosti a omámené lítosti" (Kapitola 6). V tomto okamžiku autor ukazuje, že Raskolnikov si začíná uvědomovat, že jeho čin vedl k nenapravitelným následkům, a zažívá první známky výčitek svědomí a trápení.
Dále, v procesu vývoje příběhu, Raskolnikov nadále pociťuje morální muka a známky lítosti. V jedné ze scén, když náhodou vstoupí do konverzace své sousedky a uslyší ji zpívat píseň o mučednících, cítí hlubokou zkušenost a pokoru před osudem své oběti: "smrt, utrpení - jak jsem od nich dnes odešel, slyšíme jeho píseň, jsou všude, dokonce i v chlebu. Nějaké mučednické pocity a lechtání už mi došly" (Kapitola 6). V této pasáži je vidět, že si hrdina začíná uvědomovat děsivé možnosti svých činů a zažívá první známky lítosti před svým zločinem.
Chování a vnitřní zkušenosti hlavního hrdiny Rodiona Raskolnikova tedy jasně ukazují, že mění své přesvědčení a začíná pociťovat utrpení svědomím. Na rozdíl od svých předchozích ideálů a teorií chápe Raskolnikov svou vinu a nesprávnost trestného činu, který spáchal.
Raskolnikov a Rozumihin: nová přátelství
Na začátku románu se Raskolnikov jeví jako osamělý, bezútěšný a uzavřený člověk, který věří ve svou výjimečnost a právo spáchat zločin. Při prvních krůčcích k vraždě však narazí na pro sebe nezvyklou přátelskou péči.
Postupně se Raskolnikov začíná otevírat před rozumem a důvěřovat mu svými myšlenkami a pochybnostmi. V jedné z rozhovorů s Rozumihinem Raskolnikov mluví o své myšlence o právu "silných" na zločin, ale jak se román vyvíjí, tato myšlenka se začíná třást silou jeho nového přítele a jeho přesvědčivých argumentů.
Důležitým bodem v přátelství Raskolnikova a Rozumihina je podpora Rozumihina ve chvílích morální a fyzické krize hlavního hrdiny. Pomáhá mu vstát po mdlobách, obává se o jeho zdraví, pozorně naslouchá jeho úvahám a je vždy připraven vyjádřit svůj názor, i když je opakem Raskolnikovova názoru.
Jak se příběh vyvíjí, dochází ke zjevné změně v Raskolnikovově přesvědčení: jeho počáteční lhostejnost k osudu ostatních lidí ustupuje pocitu hluboké solidarity a účasti na neštěstí druhých. Tato změna Raskolnikovových duchovních postojů přímo souvisí s jeho přátelstvím s Rozumihinem a jeho schopností postavit se za své principy bez použití násilí.
Soud a výčitky
Citace z románu potvrzují, že Raskolnikov během soudního procesu mění své přesvědčení:
- "Bude to pro mě jednodušší, jen ať jsou souzeni, ať jsou potrestáni, ať jsou vyhnáni do exilu. Ať ho pověsí. Tajit? Koho? Proč?"Tato Raskolnikovova slova, která byl uznán jako padouch, svědčí o jeho ochotě přijmout odpovědnost za své činy a kát se. Zde vidíme první náznaky změny jeho pohledu na svět.
- "Nejsem člověk, kterým jsem chtěl být. O to jde."Tato věta, kterou Raskolnikov pronesl u soudu, svědčí o jeho uvědomění si své chyby a snaze změnit své přesvědčení. Přiznává, že jeho dřívější motivy a cíle se ukázaly jako chybné a chápe, že je třeba se změnit.
Tyto citace jsou jen některé příklady z románu, které ukazují změnu Raskolnikovova přesvědčení. Celý proces a následná výčitka hrdiny zapadají do celkového pojetí románu o cestě k pravdě a vědomému chování.
Kletba: úplná změna přesvědčení
Raskolnikov, hlavní hrdina románu Zločin a trest, je skutečným mučedníkem svého vlastního přesvědčení. Na začátku románu zuřivě obhajuje svou teorii o "vyšších lidech" a ospravedlňuje svůj vědecký zájem o zločiny.
"To je pravda!"hrdě prohlašuje Raskolnikov a považuje se za náprsníka nové éry, ve které je právo na zločin vyhrazeno pouze pro vyvolené. Je přesvědčen, že jeho záměr - zavraždit stařenku-je posvátnou povinností, nikoli darebáctvím.
Jeho přesvědčení se však pod vlivem událostí a vlastních "zločinů"pomalu, ale jistě mění. Když si Raskolnikov uvědomí plnost své viny a zhroutí se před Soniou, jeho měnící se přesvědčení je jasné.
- Setkání se sestrou - první omezení přesvědčení důležitou roli v procesu Změny přesvědčení Raskolnikova sehrálo setkání s jeho sestrou Dunyou. Při zachování všech okolností – svých dřívějších morálních zásad a spravedlivého soudu se Dunaj stává pro Raskolnikova neodmyslitelným symbolem lidskosti a morální morálky.
- Brána do století Sonja - prostitutka, kterou Avdotha Romanovna marmeládová: chudý alkoholik, otec Soni, si musí najmout vlastní dům, aby uživil svou rodinu včetně svých malých dětí. Pro Raskolnikova se Soňa stala ztělesněním dobra a morálky.
- Postupné náznaky výčitek z Raskolnikovovy neustálé vnitřní cesty, střídání fází uvědomění si a uznání své viny za hrdinu, ho vedou k výčitkám svědomí. Stává se to však postupně a obtížně a někdy přidává nové znaky pachatele – tedy opakovaného návratu na místo činu -.
V důsledku toho Raskolnikov zcela změní své přesvědčení a uvědomí si důležitost morálky a vědomí před svými činy. Tento proces změny nejen mění Raskolnikovův pohled na svět, ale také mu otevírá nové chápání vlastního "zločinu a trestu".