Kovy alkalických zemin - skupina chemických prvků, které jsou ve druhé skupině periodického systému Mendělejeva. Patří mezi ně beryllium (Be), hořčík (Mg), Vápník (Ca), stroncium (Sr), baryum (Ba) a radium (Ra). Název této skupiny "alkalických zemin" pochází z toho, že tyto kovy mají vlastnosti podobné alkalickým kovům, ale jsou v jiné skupině.
Kovy alkalických zemin mají nízkou elektronegativitu a v důsledku toho vysokou reaktivitu s látkami obsahujícími kyslík a síru. V přírodě se vyskytují ve formě sloučenin, jako jsou oxidy, sulfidy a uhličitany. Většina kovů alkalických zemin má stříbřitě bílý kovový lesk a dobře vede teplo a elektřinu.
Kovy alkalických zemin hrají důležitou roli v mnoha průmyslových odvětvích. Beryllium se používá ve výrobě jaderných reaktorů, hořčík ve výrobě lehkých slitin a pyrotechnických směsí, vápník ve stavebnictví a ve výrobě skla, stroncium ve výrobě pyrotechnických výrobků, baryum v medicíně a ve výrobě skla a keramiky a radium v radioterapii a vědě výzkum.
Stanovení kovů alkalických zemin
Název" kovy alkalických zemin "pochází z latinského slova" alkali "("alkalické"), protože tyto prvky mají vlastnosti podobné alkalickým kovům, i když se liší v některých vlastnostech.
Mezi hlavní chemické vlastnosti kovů alkalických zemin patří vysoká reaktivita, aktivita ve vodě a schopnost vytvářet ionty s pozitivním nábojem.
Kovy alkalických zemin mají nízkou hustotu, nízkou teplotu tání a vysokou tepelnou a elektrickou vodivost. Mají také schopnost vytvářet oxidy a hydroxidy.
Použití kovů alkalických zemin zahrnuje širokou škálu aplikací. Například hořčík se používá v lehkometalickém průmyslu, ve stavebnictví, při výrobě slitin a dalších materiálů. Baryum se používá v lékařské diagnostice a radium v radioaktivní terapii.
Pojem a klasifikace
V periodickém systému prvků jsou kovy alkalických zemin umístěny ve druhé skupině, pod skupinou alkalických kovů. Jsou chemicky aktivní a mají valenci +2.
Kovy alkalických zemin mají podobné chemické vlastnosti, jako je vysoká reaktivita, dobrá vodivost tepla a elektřiny, nízká hustota, kovový lesk a měkkost. Mají také nízkou teplotu tání a varu a chemickou setrvačnost s ohledem na vodu a vlhkost.
Kovy alkalických zemin jsou široce používány v různých průmyslových odvětvích a technologiích, včetně výroby lehkých slitin, baterií, hasicích přístrojů, farmakologických přípravků a dalších produktů. Hrají také důležitou roli v biologických procesech a jsou nezbytnými prvky pro život rostlin a zvířat.
Chemické a fyzikální vlastnosti
Kovy alkalických zemin mají kovový lesk a vysokou elektrickou vodivost. Jsou měkké a snadno zpracovatelné, což z nich dělá cenné materiály v různých průmyslových odvětvích.
Tato třída kovů má chemickou aktivitu, která se zvyšuje s nárůstem atomového čísla. Reagují s kyslíkem a vytvářejí oxidy kovů alkalických zemin. Tyto oxidy mají alkalické vlastnosti a používají se při výrobě zásad a kapalných mýdel.
Kovy alkalických zemin také reagují s vodou a vytvářejí hydroxidy. Například reakce hořčíku s vodou vede k tvorbě hydroxidu hořečnatého a uvolňování vodíku. Tato reakce je chemický způsob výroby vodíku.
Kovy alkalických zemin tvoří četné sloučeniny, včetně kyselin a anorganických a organických sloučenin. Tvoří také soli, které jsou důležité pro životně důležitou činnost organismů.
Fyzikální vlastnosti kovů alkalických zemin zahrnují nízkou hustotu, nízkou teplotu tání a varu a nízkou tvrdost. Mají dobrou tepelnou vodivost a elektrickou vodivost. Kromě toho jsou schopny tvořit slitiny s jinými kovy, což rozšiřuje jejich použití v různých průmyslových odvětvích.
Obecně platí, že kovy alkalických zemin jsou důležitou skupinou prvků s jedinečnými chemickými a fyzikálními vlastnostmi. Jejich aplikace pokrývá širokou škálu průmyslových odvětví, včetně výroby slitin, léků, solárních panelů a elektrod.
Původ názvu
První čtyři kovy z této skupiny-berylium, hořčík, vápník a stroncium – byly objeveny a prozkoumány již ve starověku. Lidé je znali, ale jejich chemická povaha a spojení s jinými prvky byly dlouho záhadou. Teprve v 19.století se vědci dokázali plně vypořádat s jejich vlastnostmi a přírodou.
Berylium má specifické vlastnosti, které jej odlišují od ostatních prvků této skupiny. Má vysokou tvrdost, nízkou hustotu a malou rozpustnost ve vodě. Beryllium bylo poprvé izolováno z minerálu Beryl-modrého drahokamu. Název beryllium pochází z řeckého slova βήρυλλος (v kostelní slovanštině se stala tyrkysová), což znamená i "tyrkysová".
Názvy dalších dvou kovů alkalických zemin - hořčíku a vápníku-pocházejí ze jmen minerálů, ve kterých byly poprvé objeveny. Hořčík dostal své jméno z řeckého slova "Magnesia", protože jeho příbuzná sloučenina byla izolována z minerálu, který obsahoval magnetit (magnetický oxid železitý). A název vápníku pochází ze slova "kalcin", což znamená" vápno " (vápenný minerál).
Název "stroncium" pochází z názvu skotského města Strontian, kde bylo objeveno první důležité rudné pole obsahující stroncium. Baryum má své jméno z řeckého slova βαρύς, což znamená "těžký". Tento název byl dán díky velmi vysoké hustotě a hmotnosti daného prvku. Radium - nejnovější prvek v této skupině, dostal své jméno z latinského slova "radius", což znamená" paprsek " kvůli jeho radioaktivitě.
Názvy kovů alkalických zemin mají tedy svůj původ z různých zdrojů-z vlastních vlastností prvků, minerálů, měst a také z termínů, které označují fyzikální a chemické vlastnosti těchto kovů.