Asi každý uživatel klávesnice si všiml, že dvě klávesy na klávesnici – f A j – mají hmatové rozdíly od ostatních. Mají na svém povrchu malý konvexní "hrbolek". Možná se někdo zamyslel, proč je takový rozdíl a zda má nějaký význam. Ve skutečnosti jsou tyto charakteristické markery důležité a používají se k určitému účelu.
Jsou umístěny na klávesách f A j, protože tyto dvě klávesy v naší ruce představují počáteční polohu prstů – ukazováčku a malíčku. Pomocí těchto značek se uživatel klávesnice může rychle orientovat na klávesnici a vrátit prsty do původní polohy, pokud sklouznou z kláves. Bez hmatových rozdílů by práce na klávesnici byla znatelně obtížnější a vyžadovala by pomalejší a úhlednější práci.
Tyto malé značky na klávesách f A j jsou tedy pravdou naší reference na klávesnici, která nám pomáhá rychle a přesně psát text. Díky nim můžeme snadno najít počáteční polohu prstů, zajistit rychlejší a přesnější práci na klávesnici a také snížit pravděpodobnost chyb při psaní. A tento malý, zdánlivě detailní prvek klávesnice hraje obrovskou roli v každodenní práci milionů uživatelů po celém světě.
Proč mají klávesy f A j hmatové rozdíly?
Tyto hmatové rozdíly jsou navrženy tak, aby pomohly s umístěním rukou na klávesnici "s desetipalcovou metodou". Když jsou ruce v této metodě umístěny na klávesnici, ukazováčky jsou obvykle umístěny na klávesách f A j. díky výstupkům na těchto klávesách může uživatel klávesnice snadno identifikovat stopu prstů, aniž by musel být rušen klávesnicí.
Je také možné poznamenat, že klávesy f A j mají někdy malé značky jako tečku nebo proužek, které se používají jako další vodítka pro prsty. Tyto značky jsou dalším způsobem, jak pomoci uživateli rychle a přesně najít požadované klávesy.
Díky těmto hmatovým rozdílům na klávesách f A j je používání klávesnice pohodlnější a efektivnější, zejména při psaní vysokou rychlostí.
Historie mechanických klávesnic
Velký krok ve vývoji mechanických klávesnic udělal Christopher Schowlis v roce 1868. Navrhl konstrukci klávesnice, která při stisknutí klávesy používala mechanický mechanismus k přenosu signálu. Tento princip byl použit v mnoha následujících modelech psacích strojů.
Postupem času se klávesnice staly stále dokonalejšími. Americký vynálezce Christopher Latham získal patent na zařízení typografického stroje v roce 1867. Jeho klávesnice nabízela nové rozložení kláves, které známe jako"klávesnice Zeugelanda". Byla vyvinuta s ohledem na frekvenci použitých písmen a přiřadila nejčastěji používaným písmenům nejdostupnější klávesy. Toto rozložení bylo základem pro následné standardy v různých zemích.
Na konci 20.století, s rozvojem počítačových technologií, se klávesnice začaly široce používat v komerčním a domácím sektoru. Na počátku 80. let společnost IBM uvedla na trh první mechanickou klávesnici pro svůj osobní počítač IBM Model M. To trvalo desítky let, stalo se základem pro mnoho klávesnic různých výrobců a standardem pro mnoho profesionálních uživatelů.
Dnes je na trhu mnoho modelů mechanických klávesnic s různými rozloženími a periferními funkcemi. Každá z nich má svou historii a skrývá v sobě jedinečná technická řešení pro maximální pohodlí a efektivitu psaní.
Umístění rukou na klávesnici
Pro pohodlné psaní na klávesnici existuje určité umístění rukou, které usnadňuje a urychluje proces psaní.
Hlavní umístění rukou na klávesnici se nazývá "arabské"nebo " skladatelské". V tomto případě je pravá ruka umístěna na numerické klávesnici se středovým bodem na klávese J a levá ruka na alfanumerické klávesnici se středovým bodem na klávese F.
Klávesy F A J ve výrobě klávesnic nastavují hmatové rozdíly, které uživatelům pomáhají orientovat se na klávesnici, aniž by se na ni museli dívat. Tyto rozdíly pocházejí z klávesy J pro pravou ruku a klávesy F pro levou ruku. Mohou být ve formě malé konvexe nebo značky, která uživatelům umožňuje rychle najít počáteční pozici rukou na klávesnici.
Hmatové rozdíly na klávesách f A j nejsou náhodné, ale jsou výsledkem zohlednění funkcí anatomie a práce prstů při psaní na klávesnici. Tento důležitý detail funkce klávesnice pomáhá ušetřit čas a zpříjemnit a zefektivnit proces tisku.
Nutnost umístit ruce na klávesnici podle hmatových rozdílů kláves f A j je potvrzena na příkladu slepého tisku, kdy uživatel píše text, aniž by se podíval na klávesnici. Při tomto způsobu psaní pomáhají orientaci na klávesnici právě báječné rozdíly na klávesách f A j.