Přejít na hlavní obsah

Historie vynálezu teploměru: stručný přehled

  • Slavomír Kolář
  • Triky

Teploměr je jedním z nejužitečnějších vynálezů, který umožňuje měřit teplotu těles a médií. Dnes jsme zvyklí jej používat v každodenním životě, ale málokdo zná jeho historii. Začátek vývoje myšlenky teploměru lze připsat starověkým dobám, kdy se lidé pokoušeli měřit teplotu pomocí slunce a ohně.

Samotné slovo " teploměr "pochází z řeckého" thermē " - " teplo "a" metron " - "měřič". Oficiálně byl teploměr vynalezen v 17.století a předpokládá se, že prvním teploměrem byl teploměr Galileo Galileo. Skládal se ze skleněné trubice s kapalinou, která obsahovala vzduch. Teplota vzduchu měnila tlak v trubici a touto změnou Galileo určoval teplotu.

Tím však historie vynálezu teploměru nekončí. V 18.století byly vyvinuty teploměry s kapalnou rtutí a alkoholem a byla vytvořena národní stupnice teplot Celsia. V 19.století byl vynalezen zajímavý teploměr - biometr, který umožňoval měřit teplotu člověka změnou tepu.

Historie vynálezu teploměru je plná zajímavých faktů a objevů. Ukazuje, jak se lidstvo snaží ovládat a měřit okolní svět. Teploměr je malý, ale významný vynález, který pomáhá v každodenním životě, vědeckém výzkumu a medicíně.

Historie vynálezu teploměru: od starověku až po současnost

Velké starověké civilizace, jako je Egypt, Mezopotámie a Čína, vyvinuly první nástroje pro měření teploty. Nejjednodušší a nejoblíbenější z nich byl dvoudílný přístroj – termoskop. Byl naplněn kapalinou, která se při zahřívání rozšiřovala a stoupala na stupnici, což ukazovalo změny teploty.

Nejvýznamnější objev v historii teploměru přišel s příchodem rtuťového teploměru v 17.století. Byl vyvinut italským fyzikem a astronomem Galileo Galileem. Díky použití rtuti, která má široký rozsah tání a při zahřátí se snadno rozpíná, se teploměr Galilea stal přesnějším a spolehlivějším zařízením.

Následně rtuťové teploměry zdokonalili další vědci, jako je Andres Selerius, který vyvinul stupnici Celsia, a Daniel Fahrenheit, který vyvinul stupnici Fahrenheita. Tyto stupnice s různými děleními se staly základními jednotkami měření teploty a používají se dodnes v různých zemích světa.

S příchodem nových technologií se objevily i nové typy teploměrů, jako jsou elektrické, infračervené a digitální. Mají vysokou přesnost a umožňují měřit teplotu v široké škále podmínek. Díky rozvoji vědeckého výzkumu se teploměry staly moderními a pohodlnými spotřebiči potřebnými v mnoha oblastech života – od medicíny přes meteorologii až po průmysl.

Dnes jsou teploměry dostupné každému člověku a jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Jejich vývoj a historie vynálezu si zaslouží pozornost a zkoumání, protože hrají důležitou roli při měření a kontrole teploty kolem nás.

Teploměr ve starověkém Egyptě a Řecku

Ve starověkém Egyptě a Řecku byla již ve starověku známa teplotní měření. Nepoužívali však tak moderní nástroje jako teploměr.

Ve starověkém Egyptě byly použity primitivní teplotní ukazatele založené na pozorování přírodních jevů. Například na speciálních zařízeních určovali stupeň horka podle úrovně písku. Čím vyšší je hladina písku, tím teplejší bylo slunce.

V Řecku bylo známo použití vodních hodin k určení teploty vzduchu. Tato metoda byla založena na pozorováních změny rychlosti odpařování vody a vykazovala relativní změny teploty.

Za první skutečný teploměr je však považován termoskop, který vynalezl italský vědec Galileo Galilei na počátku 17.století. Tento přístroj byl založen na principu změny hustoty kapaliny při změně teploty. Následně byly na základě termoskopu vytvořeny první teploměry s teplotním stupněm.

Teploměr ve středověku a renesanci

Ve středověku a renesanci se teploměry staly běžnějšími a dokonalejšími ve srovnání se starověkými časy. Objev celsijské teplotní stupnice v 18.století významně ovlivnil vývoj teploměrů v tomto období.

Jedním z nejznámějších příkladů teploměrů té doby je termoskop, který vynalezl italský vědec Galileo Galilei na počátku 17.století. Tento přístroj umožňoval měřit teplotu změnou objemu vody ve skleněné trubici při změně její teploty. Ačkoli teploměr nebyl přesný teploměr, je považován za předchůdce moderních teploměrů.

Poprvé se teploměr se stupnicí objevil v roce 1611, jeho vynález je připisován italskému fyzikovi Santuciu Santoriovi. Tento teploměr se skládal ze skleněné trubice naplněné alkoholem a měl označení pro měření teploty. Teplota byla měřena na základě změny objemu alkoholu uvnitř trubice.

Dalším důležitým vynálezem byl teploměr navržený v polovině 17.století německým fyzikem Danielem Gabrielem Fahrenheitem. Vyrobil teploměr ze rtuťového sloupce, který ukazoval změnu teploty ve stupních Fahrenheita. Byl to první teploměr, který mohl být kalibrován a testován na přesnost.

RokVynálezcePopis
1611Santucio SantorioPrvní teploměr se stupnicí
1612Galileo GalileiTermoskop
1714Daniel FahrenheitTeploměr podle stupňů Fahrenheita

Teploměry té doby hrály důležitou roli ve vědeckém výzkumu a byly široce používány v medicíně. Pomáhali měřit tělesnou teplotu pacientů a určovat různá onemocnění. Díky neustálému vývoji a zdokonalování technologií výroby skla a nástrojů byly teploměry stále přesnější a spolehlivější.

Moderní teploměry: od kapalin po elektroniku

Kapalinové teploměry:

Kapalinové teploměry jsou jednou z nejběžnějších a snadno použitelných forem měřicích přístrojů. Jsou založeny na použití speciální kapaliny, jako je rtuť nebo alkohol, které mění svou výšku v tenké trubici v závislosti na teplotě.

Mezi výhody kapalinových teploměrů patří přesnost měření, spolehlivost a snadné použití. Mají však určité nevýhody, jako je nebezpečí použití rtuti a omezení používání při velmi nízkých nebo velmi vysokých teplotách.

Příklady kapalinových teploměrů zahrnují skleněné teploměry pro měření při běžné pokojové teplotě a rtuťové teploměry pro přesnější měření v laboratorních podmínkách.

Elektronické teploměry:

S rozvojem technologie se objevily elektronické teploměry, které používají elektrické signály k měření teploty.

Elektronické teploměry mají oproti kapalinovým teploměrům několik výhod. Za prvé, obvykle poskytují přesnější měření a mohou mít digitální displeje pro snadnější čtení výsledků. Za druhé, neobsahují nebezpečné látky, jako je rtuť, což je činí bezpečnými při používání.

Existují různé typy elektronických teploměrů, včetně infračervených teploměrů, které měří teplotu detekcí záření předmětu, a ušních teploměrů, které měří teplotu uvnitř ucha.

Příklady elektronických teploměrů zahrnují teploměry s displeji z tekutých krystalů, digitální teploměry napájené baterií a multifunkční teploměry schopné měřit teplotu v různých měrných jednotkách.