Monroeova doktrína, kterou v roce 1823 vyhlásil prezident James Monroe americkému kongresu, se stala jedním ze základních principů zahraniční politiky Spojených států amerických. Zajišťovala nevměšování Evropy do záležitostí Severní a Jižní Ameriky a naopak zaručovala ochranu a nezávislost amerických států. Jak se ale k této doktríně stavěly cizí státy včetně Německa a považovaly ji za reálnou a účinnou?
Jeden z klíčových politiků 19.století, kancléř Německé říše Otto von Bismarck, byl skeptický ohledně monroeovy doktríny. Podle něj jde jen o sebevědomé prohlášení USA a nemá reálnou sílu imunity. Bismarck věřil, že pokud bude Evropa potřebovat vměšování do amerických záležitostí, najde si záminku a bude ignorovat principy doktríny.
Bismarck však také chápal, že Monroeova doktrína má svůj význam v americké politice a je schopna ovlivnit vztahy mezi Amerikou a jinými státy. Tato doktrína sloužila USA jako prostředek kontroly a interakce s Latinskou Amerikou a přispěla k posílení a udržení amerického vlivu v regionu. Bismarck se tedy domníval, že diplomatické označení rovnováhy zájmů USA a Evropy také hraje svou roli při prosazování a zastavení vměšování do záležitostí Latinské Ameriky.
Hodnocení Bismarckovy doktríny Monroe
Velký německý politik Otto von Bismarck, který je tvůrcem a realizátorem myšlenky realistické politiky, se vyznačoval svým kritickým pohledem na zahraniční politiku jiných států. Mimo jiné ignoroval monroeovu doktrínu, kterou v roce 1823 předložil americký prezident James Monroe.
Bismarck zacházel s monroeovou doktrínou s náležitou pozorností a zájmem a považoval ji za jednu z důležitých doktrín americké zahraniční politiky. Připustil, že tato doktrína má význam nejen pro USA, ale pro světový řád jako celek.
Při hodnocení klíčových aspektů monroeovy doktríny Bismarck vyzdvihl následující její vlastnosti:
1. Princip nevměšování USA do záležitostí a konfliktů evropských států. Bismarck věřil, že tento princip je důležitou zárukou stability a mírového rozvoje vztahů ve světovém společenství. Vyjádřil naději, že se tohoto principu budou držet i další státy.
2. Proti kolonizaci USA evropskými státy. Bismarck uznal oprávněnost Spojených států chránit své zájmy a suverenitu na americkém kontinentu. Věřil, že uznání USA za právo čelit kolonizaci jiných států je nezbytnou podmínkou pro udržení rovnováhy sil.
3. Podpora demokratické transformace. Bismarck hodnotil pozitivně myšlenku demokracie, která byla zakotvena v monroeově doktríně. Věřil, že rozvoj demokracie a sebeurčení národů je důležitým faktorem pro posílení mezinárodní stability.
Bismarck obecně věřil, že Monroeova doktrína má význam pro mezinárodní vztahy a přispívá k udržení míru a stability. Zdůraznil, že USA mají právo hájit své zájmy a ostatní státy musí respektovat suverenitu a nezávislost Spojených států.
Historický kontext a vliv
Na konci 19.století začala Amerika aktivně rozšiřovat svou sféru vlivu na mezinárodní scéně, zejména v Latinské Americe. Monroeova Doktrína, vyhlášená prezidentem Jamesem Monroem v roce 1823, předpokládala nezávislost a nevměšování USA do záležitostí zemí Nového světa, ale byla také navržena tak, aby zabránila Evropskému kolonialismu na tomto kontinentu.
Hodnocení Bismarckovy doktríny Monroe má velký význam pro pochopení globální politiky a vlivu USA na mezinárodní scéně v té době. Bismarck, tvůrce sjednoceného Německa a jeden z předních politiků evropských dějin, byl ve svých poznámkách k této doktríně podezřívavý.
Poprvé, Bismarck viděl monroeovu doktrínu jako pokus USA vytvořit si vnější slávu a nastolit politickou kontrolu nad Latinskou Amerikou.
Ve druhém, Bismarck poznamenal, že Monroeova doktrína je nejednoznačná a protichůdná ve svých cílech a metodách. Použití principu nevměšování do záležitostí jiných států při prosazování zájmů USA vyvolalo u Bismarcka pochybnosti o upřímnosti záměrů Američanů.
Ve třetím, Bismarck věřil, že Monroeova Doktrína by mohla vést k napětí ve vztazích USA s jinými evropskými mocnostmi, zejména s Německem a Velkou Británií, které měly také zájmy v Latinské Americe.
Hodnocení Bismarckovy doktríny Monroe je tedy důležitým historickým svědectvím a zdůrazňuje význam a vliv této doktríny na tehdejší mezinárodní vztahy.