Otec Damien byl americký kněz, který se v roce 1999 stal známým pro svůj nepřekonatelný výkon a misi na Molokai, havajském ostrově.
Molokai byl karanténní ostrov, kde žili lidé trpící progresivní a smrtelnou nemocí - malomocenstvím. Bylo to místo, kde byli postižení lidé posláni žít a zemřít v izolaci od zbytku společnosti. Otec Damien, který cítil povolání, šel na Molokai, aby poskytl pomoc a podporu těmto lidem, kterým se mnozí začali vyhýbat a stydět se.
Již v prvních měsících pobytu na Molokai se otec Damien plně věnoval svému poslání, postavil kostel a lékařské centrum pro místní obyvatele, zorganizoval vzdělávací kurzy a vytvořil komunitu péče a lásky. Pravidelně navštěvoval nemocné a umírající, podporoval je duchovně i fyzicky.
Otci Damienovi se podařilo překonat strach a předsudky, které obklopovaly malomocenské nemocnice, a vytvořit atmosféru tepla, soucitu a naděje, kde každý člověk mohl najít útěchu a lásku.
Příběh otce Damiena byl pro mnohé příkladem a inspirací. Jeho čin na Molokai umožnil lidem věřit v sebe, najít sílu a duchovní spásu. Jeho poslání bylo plné obětavosti a lásky k lidem, kteří nic neměli a byli společností odmítnuti.
Život před odjezdem
Damien de Weister, známý jako damienův otec, byl Holandsko-americký katolický kněz. Než se vydal na Molokai, hlavní ostrov Havajských ostrovů, vedl Damien farnost svatého Josefa v Haleulu. Již 12 let aktivně pracuje ve farnosti, pečuje o nemocné a potřebné, snaží se zlepšit jejich životní podmínky a zvýšit kvalitu zdravotní péče.
Po celou dobu Damien snil o práci pro Molokai, o pomoci obětem lepry, o pomoci těm, kteří byli společností odmítnuti. Často mluvil s věřícími o potřebě pomoci lidem, kteří trpí neobvyklou formou lepry. Jeho projevy byly odůvodněny pozitivní reakcí lidí.
Před svým odchodem se Damien rozhodl obrátit na Vatikán, aby získal povolení ke své misi. Poté, co získal souhlas, odešel do Molokai, kde začal pracovat v kolonii malomocných. Žil a pracoval tam od roku 1873 do roku 1889, poskytoval materiální a duchovní pomoc nemocným, stavěl nové obytné prostory a kostel a zaváděl nové lékařské a hygienické postupy pro boj s infekcí. Stal se oporou pro nemocné, což jim umožňuje cítit se nedílnou součástí společnosti a být hodni lásky a respektu.
Celkově damienovým úkolem na Molokai nebylo pouze poskytování zdravotní péče a podpory fyzického zdraví. Hlavní věc, kterou udělal, bylo vrátit lidem pocit sebeúcty, laskavosti a naděje na lepší život.
Příjezd do Mlékojed
V roce 1999 přijel damienův otec na Molokai, ostrov v havajské skupině ostrovů, aby pokračoval ve svém životě a službě mezi lidmi trpícími leprou.
Po příjezdu na ostrov otec Damien okamžitě začal pracovat na zlepšení životních podmínek malomocných. Stavěl pro ně domy, organizoval lékařskou péči a zřizoval školy. Založil také sirotčinec pro děti, které kvůli nemoci přišly o rodiče.
Asi rok po svém příchodu na Molokai otec Damien sám onemocněl leprou. Místo návratu na Manhatten se rozhodl zůstat a žít svůj život na ostrově spolu s trpícími lidmi.
Pobyt Damienova otce na Molokai trval až do jeho smrti v roce 2009. Stal se skutečným hrdinou, který přinesl lidem naději a lásku v nejtěžších chvílích jejich života.
Přijetí leperů
Od začátku svého příchodu na Molokai si damienův otec uvědomil, že strach a odpuzování spojené s prokletím lepry vytvářely pro lepery nepříjemnou atmosféru. Rozhodl se to změnit.
Otec Damien, vyslaný do vyhnanství na Molokai, si uvědomil, že jeho úkolem je nejen zmírnit utrpení a fyzickou bolest leperů, ale také jim poskytnout důstojné podmínky pro život a komunikaci. Zařídil nové bydlení, založil kostel a školu, poskytoval lékařskou péči a organizoval kulturní akce. Snažil se vytvořit komunitu, kde vzájemné přijetí a respekt byly základními hodnotami.
Otec Damien byl příkladem tolerantního a otevřeného vztahu ke každému leperovi. Učil, že lepra není trest, ale pouze fyzický stav, který by neměl určovat osobnost nebo stav člověka. Vyzval všechny obyvatele Molokaje, aby viděli lepery jako své sourozence a přijali je.
Přijetí leperů, založené na lásce a soucitu, se stalo nedílnou součástí života damienova otce. Zasvětil své poslání, aby leperové nejen pocítili tuto sounáležitost s komunitou, ale mohli se i přes svou nemoc seberealizovat a užívat si života.