Podzemní půda je jedním z typů půdního krytu, který vzniká při silném vyplavování základních prvků z půdního profilu. Vyznačuje se přítomností hlubokého horizontu s usazením minerálů vyplavených z horních vrstev, tvorbou humusového horizontu a kyselou reakcí.
Hlavní charakteristikou subsolární půdy je přítomnost humusového horizontu typu subsolu. Humusový horizont vzniká v důsledku akumulace organických látek, které se vlivem kyselých podmínek postupně rozkládají. Tento horizont lze rozdělit na několik podgorizontů v závislosti na stupni rozkladu organických zbytků a přítomnosti rzi.
Podzemní půda má několik vlastností, které jsou klíčové pro její klasifikaci. Jednou z těchto vlastností je kyselost-je považována za integrální znak podzolu. Obvykle je reakce půdy v rozmezí od kyselé po velmi kyselou, což je způsobeno vyluhováním alkalických prvků. Kromě toho má subsol dobře vyvinutou propustnost, která přispívá k rychlému pronikání vlhkosti a přípravě půdy na odvodnění. Subsolární půdy jsou také často charakterizovány nízkou úrodností, ale bezprostředně po agrotechnických činnostech a aplikaci minerálních hnojiv mohou být vhodné pro použití v zemědělství.
Morfologický popis podnebné půdy
1. Horizonty půdy:
- Horní organický horizont (o) – tmavá barva, obsahuje velké množství organické hmoty a živin;
- Subsolární horizont (a) - světle šedá nebo bílá barva, obsahuje vyluhované sloučeniny (hydroxidy a oxidy železa a hliníku), které tvoří skvrny a pruhy;
- Pododsolný horizont (B) - žlutá, kaštanová nebo načervenalá barva, obsahuje sloučeniny železa a hliníku vymyté z horních horizontů;
- Základní horizont (C) - barva může být odlišná, obsahuje látky vyplavené z horních horizontů a usazené po zvětrávacích procesech.
2. Fyzikální vlastnosti podzemní půdy:
- Volná struktura, která umožňuje volný vstup vlhkosti a vzduchu do půdy;
- Nízká schopnost zadržovat vodu způsobená nedostatkem humusu a organické hmoty;
- Vysoká propustnost pro vodu a plyny;
- Nízká hustota, která usnadňuje pronikání kořenů rostlin;
- Střední vlhkostní režim-subsolární půdy dobře zadržují vlhkost, ale nezdržují ji po dlouhou dobu;
- Heterogenita vodního režimu v souvislosti se změnou vlastností horizontů.
3. Chemické vlastnosti podzemní půdy:
- Nízký obsah živin, zejména dusíku, fosforu a draslíku;
- Kyselá reakce půdního roztoku způsobená přítomností vyluhovaných sloučenin;
- Vysoký obsah humusu, který je jedním z hlavních příznaků podkožní půdy;
- Vymývání hlavních kationtů, jako je vápník a hořčík, z horních horizontů;
- Zvýšený obsah kyselých kationtů, jako je hliník a železo;
- Nízká úrodnost a neschopnost udržet živiny.
Studium morfologických charakteristik a vlastností podzemní půdy umožňuje lépe porozumět jejímu zařízení a vlastnostem, což je důležité pro vývoj racionálních metod používání a ochrany tohoto typu půdy.
Hlavní charakteristiky
Mezi hlavní vlastnosti podzemní půdy patří následující vlastnosti:
1. Vlastnosti horizontů: podzemní půda se obvykle skládá z několika horizontů, včetně organického horizontu (podestýlka), horního horizontu silné eluvace (splachování), středního horizontu a spodního horizontu s iluviací (akumulace minerálních částic).
2. Kyselost: podzemní půda má obvykle nízkou hodnotu pH v důsledku tvorby kyselých sloučenin, jako je sirovodík, při rozkladu organické hmoty.
3. Chudoba na živiny: kvůli eluviaci má subsolární půda obvykle nízký obsah živin, jako je dusík, fosfor a draslík. Díky tomu je méně úrodná ve srovnání s jinými typy půdy.
4. Vysoký obsah humusu: v organickém horizontu podzemní půdy se obvykle hromadí velké množství humusu, díky čemuž je tmavě šedá nebo černá.
5. Hustota a písčitost: horní horizont subsolární půdy má často nízkou hustotu a obsahuje mnoho zrnek písku kvůli eluviaci minerálů.
Obecně platí, že subsolární půda je typickým zástupcem kyselých a chudých půd charakteristických pro chladné oblasti. Má své specifické vlastnosti, které ovlivňují její plodnost a schopnost podporovat růst rostlin.
Základní vlastnosti
Podzemní půda má řadu charakteristických vlastností, díky nimž je jedinečná a výjimečná:
- Vyluhování: hlavním ukazatelem subsolárních půd je nízký obsah základních prvků v prvním horizontu půdy. Kyselost půdního roztoku působením srážek vyčerpává alkalické prvky, což ovlivňuje složení a strukturu půdy.
- Vymývání: sedimenty a voda odstraňují rozpuštěné prvky z ornice a tvoří bariéru, která omezuje přístup kyslíku ke kořenům rostlin. To vede k nedostatku živin a ztěžuje růst rostlin.
- Vysoká propustnost vody: horní horizont půdy snadno propouští vlhkost, což je jeden z důvodů tvorby podnože. Rychlý odtok a vysoká propustnost vody snižují skladování vlhkosti v půdě.
- Náchylnost k erozi: podzemní půda je snadno erodována svou strukturou a vysokou propustností vody. Voda a vítr mohou proniknout vrstvami půdy a odnést ji.
- Nízký obsah organické hmoty: kvůli rychlému vymývání a vysoké propustnosti vody je organická hmota v podzemí obvykle nízká. Díky tomu je méně úrodný a vyžaduje další hnojiva pro úspěšné zemědělství.
Všechny tyto vlastnosti určují vlastnosti podzemní půdy a její roli v přírodních ekosystémech. Pochopení těchto charakteristik je důležité pro efektivní využití podzemních půd v zemědělství a zachování jejich přirozených funkcí.