Kniha čekání na barbary je dílem slavného jihoafrického spisovatele Josepha Koetzeeho, nositele Nobelovy ceny z roku 2003. Tento román, poprvé publikovaný v roce 1980, je alegorickým vyprávěním, které popisuje život bytostí ve vojenském stavu, kde jsou barbaři pevnou součástí všednosti.
Dějištěm díla " čekání na barbary "je blíže neurčená osada na hranicích říše, která se nazývá jednoduše"město". Uvnitř tohoto města je opevněná stavba, která slouží jako jakási bariéra uvnitř města a odděluje "je" a "nás". Autor neuvádí konkrétní časové období ani geografickou polohu, což dává dílu všestrannost a relevanci.
Opevnění je zosobněním rozdělení a nepřátelství. Jak čteme dílo, vidíme, že tato bariéra je nejen fyzická, ale také symbolická, zobrazující násilí a ideologické rozdělení mezi "naše" a "barbary". V přítomnosti této stavby se život ve městě střídá, události jsou monotónní a předvídatelné a obyvatelé netrpělivě očekávají, kdy na ně "barbaři" zaútočí.
Markery intimity a prostředí díla "čekání na barbary"
V románu čekání na barbary autor Jürgen Müller používá různé značky intimity a vytváří zvláštní prostředí, které pomáhá zprostředkovat atmosféru díla.
Jedním ze značek intimity je použití detailů, které jsou charakteristické pro konkrétní časový a prostorový kontext. Autor popisuje Starověké město, ve kterém se akce odehrává, se všemi jeho zvláštnostmi: kamenné zdi, špinavé ulice, ošuntělé budovy. To pomáhá čtenáři vstoupit do světa románu a cítit jeho ducha.
Dalším znakem intimity je použití sociálních, politických a kulturních aspektů, které jsou autorovi a jeho cílovému publiku známé. Dílo se zabývá tématy imperialismu, kolonialismu a rasové diskriminace, které byly relevantní v době psaní románu. Taková témata hovoří o blízkosti autora ke své době a umožňují čtenáři hlouběji porozumět kontextu a pochopit, co se v díle děje.
Prostředí vytvořené v románu čekání na barbary je také markerem intimity a důležitou součástí díla. Město, ve kterém hrdinové žijí, je plné atmosféry očekávání a úzkosti. Autor používá popisy přírodních jevů, zvuků a pachů, aby tyto pocity zprostředkoval. Díky tomuto prostředí se čtenář ponoří do světa románu a prožije spolu s hrdiny.
Život na hranici
Život na hranici se liší od života v srdci říše. Vždy zde vládne napětí a očekávání: čekání na barbary, čekání na změnu, čekání na svůj osud. Lidé na hranicích jsou zvyklí na neustálé ohrožení a nebezpečí, žijí mimo obvyklé a známé.
Tato hranice staví před hrdiny díla nejen fyzické, ale i morální zkoušky. Zde jsou odhaleny skutečné postavy lidí, jejich síly a slabosti. Na hranicích není prostor pro falešné iluze a sebeklam. Všechna tvrzení o ušlechtilosti a lidskosti se tu vznášejí ve snech.
Hranice není jen prostor,ale i čas. Čas na hranicích je zkreslený a nepředvídatelný. Většinou tu není žádná tvrdá gradace staletí a staletí, je tu jen přítomný okamžik. Obyvatelé hranic žijí ve věčném očekávání, ve stavu nejistoty.
Právě v tomto prostoru a čase se odehrává děj díla "čekání na barbary". Život na hranici znamená nejen fyzický boj s nepřáteli, ale také boj s vlastní chamtivostí, svými obavami a předsudky. Jen ten, kdo se na tomto místě dokáže najít a pochopit jeho smysl, může přežít a poznat pravdu.
Psychologický paradox
V Coetzově díle "čekání na barbary" je hlavní důraz kladen na téma psychologického paradoxu. Autor ukazuje, jak se obyčejní lidé stávají oběťmi vlastních obav a předsudků i manipulace ze strany úřadů.
Paradoxem je, že prostředí vytváří a udržuje obsedantní a iracionální představy o barbarském nepříteli, zatímco samotné prostředí se stává zdrojem násilí a krutosti. Hrdinové díla věří v nepravdu a nadále očekávají příchod barbarů, ale zároveň sami začínají uplatňovat krutá opatření vůči "nepřátelům".
Paradox se však ještě více projevuje v chování úřadů a" obyvatelky Marie Farm " Coetzové. Jsou vyděšení a dokonce ochotni přijmout krutá a nespravedlivá opatření proti barbarům, ale když se neobjeví skuteční barbaři, obviní obyčejné lidi a obviní je, že sami nevěří v příchod barbarů. Proto se vzdávají své viny a udržují si svou nadřazenost.
Psychologický paradox, který se odhaluje v "čekání na barbary", je kritikou nejen fantastického obrazu" Barbara", ale i běžného lidského chování. Coetz ukazuje, že strach a předsudky mohou vést k násilí a nespravedlnosti a že moc může tyto pocity využít pro své vlastní účely.
Násilí a ponor
V románu je násilí prezentováno jako nástroj k upevnění moci a potlačení jiných národů. Hlavní hrdina, světový soudce, lhostejně sleduje mučení a šikanování zatčených. To může symbolizovat odcizení a necitlivost státních zaměstnanců vůči svým svěřencům, stejně jako ztrátu lidskosti a morálních hodnot v okolní realitě.
Ponoření se do násilí se projevuje i ve vztazích mezi hrdiny. Upřímné scény mučení a šikany vojáků proti barbarům a barbarům proti vojákům vytvářejí dojem nekontrolovatelné krutosti a sadistického potěšení. To může odrážet degradaci a rozklad společnosti, kde se násilí stalo normou a způsobem života.
Dalším aktem násilí je mučení hrdiny pomocí rostoucího elektrického proudu. Tato scéna podtrhuje fanatismus, s nímž státní úředníci poslouchají rozkazy a jsou ochotni obětovat cokoliv, aby úkol splnili. Je také metaforou podřízenosti a zbavení se svého majetku, individuality a důstojnosti v touze po moci a kontrole.
| Příklad citace: | "Zažívám stejné pocity. V noci se svlékneme a stojíme proti kamarádovi na noži. Krása je na naší straně, ale naši nepřátelé je mají a naše dítě se jim může narodit." |