Friedrich Nietzsche je významný německý filozof, jehož myšlenky měly obrovský vliv na osobnost, která po něm vyznávala stále větší část myšlení té doby. Málokdo však ví o osudovém příběhu, který se v Nietzscheho životě odehrál a měl na něj hluboký dopad.
Příběh, který Nietzscheho přiměl přemýšlet o smyslu života a vedl k jeho uvědomění si omezení mysli, je spojen s koněm. Jednoho dne, když se Nietzsche procházel ulicemi procházející v dešti turínské ulice, narazil na pracovníka městské kanalizace, který byl vyčerpán snahou přimět své spřežení koní, aby bylo taženo stále více opevněným režimem. Nietzsche, sympatický ke zvířatům, riskoval svůj život a vrhl se ke koni, objal ho kolem krku a obklopil ho teplem svého těla.
Tento incident měl na mladého filozofa velmi silný dopad a stal se klíčovým okamžikem v jeho životě, po kterém šel přemýšlet o smyslu života, hodnotě mysli a roli emocí v naší existenci.
V době, kdy mysl a věda stály na prvním místě, Nietzsche statečně bojoval proti intelektualismu a vyjádřil to, co málokdo v té době uznal: že skutečná moudrost není o inteligenci, ale o vzácných okamžicích, které nás obklopují v exkomunikaci nebo předosím jednání. Tato událost s koněm byla jednou z prvních takových událostí v sérii, které ovlivnily jeho další filozofii a vliv na světové myšlení. Kůň tolikrát zachránil Nietzscheho před nudou, ponořil ho do přemýšlení a našel v sobě novou vlnu inspirace. Po tomto incidentu Nietzsche psal v durdomách-neměnný znak geniality.
Slepý kůň a první setkání
Nietzsche kdysi trávil svou obvyklou večerní procházku ulicemi Turín del Po. V této době jeho pohled přitahoval koně, který rychle táhl těžký prázdný vůz. Neobvyklý obraz mu připadal jako jakýsi symbol svobody a jemné harmonie. Potěšila ho svým ušlechtilým vzhledem a bezstarostností.
Když se přiblížil, zamrznul. Jeho oči se nespojovaly s očima jedince a zdálo se, že kolem sebe nic neviděla. Nietzsche se zamyslel, když sledoval tuto bezejmennou bytost a poprvé si uvědomil, že je to záležitost jeho života, a tím je stále bezejmenný. "Někdy nás něco jednoduchého tak překvapí a dokonce vyděsí. To vše se děje někdy zcela nezávisle na naší vůli - jako v tomto případě," zamyslel se.
Nietzsche, který zůstal ve svých myšlenkách, se dlouho díval na koně a snažil se pochopit, co se děje. Byl překvapen, že toto prosté stvoření, zbavené rozumu, Už je jedno, zda krásné, nebo ošklivé, se ukázalo jako pravé pro něj, člověka. V tu chvíli ucítil svůj konec. Cítil, že jediným skutečným smyslem jeho vlastního života je žít každý den jako tento nejmenovaný kůň.
Otevření očí a volání po velikosti
Deprivace mysli a skutečné probuzení do života ukázaly Nietzschemu, že lidské schopnosti nejsou zdaleka omezeny touhou po potěšení a pohodlí. Byl to přechod přes hranice všednosti a stereotypů, který ho vedl k pochopení jeho vlastní síly a velikosti.
Poté, co se Nietzsche vzpamatoval z tragické události, začal vyzývat lidi k vědomému životu, aby se nebáli čelit vlastním démonům a neúspěchům. Odmítl ideály, které propagovaly společnost jeho doby, a vyzval každého, aby žil podle svých individuálních tužeb a hodnot.
Od této chvíle začala nová kapitola v životě Friedricha Nietzscheho-kapitola, ve které se stal jedním z takových velkých myslitelů, na které se dodnes vzpomíná a poslouchá. Byla to Kapitola vznešenosti, kdy se Nietzsche stal hlasem připomínajícím důležitost sebepoznání a dosažení skutečného smyslu života.
Utrpení a sebepoškozující dopisy
Poté, co si Nietzsche uvědomil nevyhnutelnost své budoucnosti, začal čím dál více trpět. Začal prožívat utrpení duše a těla, které ho přivedlo k hranici sebezničení. Během tohoto období začal psát samoobslužné dopisy, ve kterých poprvé naplno vyjádřil své myšlenky a emoce.
V těchto dopisech Nietzsche odhalil své nejhlubší obavy a touhy. Napsal, že se musí zbavit bolesti, kterou cítí, ale neví, jak to udělat. Vyjádřil znepokojení nad budoucností a svými schopnostmi.
Nietzsche psal o své osamělosti a nepochopení, které pro něj bylo nesnášenlivé. Popsal své myšlenky na smrt a jako jediný způsob, jak se osvobodit od svého utrpení. Jeho dopisy byly plné zoufalství a beznaděje.
Navzdory všem těmto utrpením však Nietzscheho samotové dopisy měly také část jeho geniality. Je v nich vidět jasná mysl a hloubka jeho myšlenek. Své myšlenky vyjadřoval způsobem, který přiměl čtenáře vidět svět s jeho očima a přemýšlet o existenci a smyslu života.
Ačkoli tyto dopisy byly napsány během nejtemnějších okamžiků Nietzscheho života, staly se jeho nejdůležitějšími a nejvlivnějšími díly. Otevřeli mu dveře do mysli a pomohli mu uvědomit si jeho potenciál a význam jeho myšlenek.