Mikrofon - je to nepostradatelné zařízení, které umožňuje člověku nahrávat zvuk a přenášet jej na velké vzdálenosti. Název "mikrofon" k nám přišel z hlubin staletí a má svou fascinující historii původu.
Mikrofon - je to slovo složené ze dvou částí: "mikro"a " pozadí". První část slova - "mikro" — znamená" malý "nebo" mikroskopický", zatímco druhá část — "pozadí" - má kořeny v řečtině a znamená"zvuk". Název " mikrofon "lze tedy přeložit jako"malý zvuk". Ale proč se tomu zařízení tak říká?
Historie mikrofonu začíná v roce 1876, kdy Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu, použil toto slovo ve svém výzkumu zvuku. Tehdy použil malý přístroj, který zachytil zvuk a přenesl ho na elektrický proud. Graham Bell nazval tento přístroj "mikrofonem" a tato terminologie se později uchytila.
Postupem času se mikrofony staly dokonalejšími a vědecká oblast spojená s výzkumem zvuku pokročila. Mikrofon se stal hlavním nástrojem pro nahrávání a přenos zvuku a našel široké uplatnění v různých oblastech činnosti, jako je hudba, rádio, televize, medicína a další.
Mikrofon byl proto označován jako mikrofon pro svou malou, ale důležitou roli při nahrávání a přenosu zvuku. Toto zařízení prošlo mnoha změnami a vylepšeními a jeho historie původu zůstává základem pro veškerý další vývoj v oblasti nahrávání zvuku.
Historie původu názvu"mikrofon"
Název " mikrofon "pochází z řeckých slov" μικρος "(mikros), což znamená" malý", a" φωνή "(phonē), což se překládá jako"hlas". Slovo "mikrofon" bylo zavedeno v polovině 19.století spolu s rozvojem telefonie.
První přístroje, které plnily funkci moderního mikrofonu, se objevily už koncem 18.století. V té době se jim však říkalo "hlasivky " nebo"hlasivky". Byly nesrovnatelně primitivnější než moderní mikrofony a sloužily ke zvýšení hlasitosti zvuku.
V polovině 19.století, kdy se objevily první zařízení pro přenos zvuku na vzdálenost, bylo nutné efektivnější a všestrannější zařízení pro převod zvukových oscilací na elektrické signály. Právě v tomto období se objevuje termín "mikrofon".
Slovo mikrofon odráží hlavní vlastnost tohoto zařízení – jeho schopnost zachytit a převést slabé zvukové vibrace na elektrický signál. Písmeno " mikro – "označuje malý rozsah zařízení a slovo" pozadí " označuje jeho účel-zachytit zvukové vibrace.
Název "mikrofon" se tak stal obecně uznávaným termínem pro zařízení, které umožňuje zesílit, nahrávat a přenášet zvukové vibrace.
Úvodní informace a předpoklady
První kroky k vytvoření zařízení schopného převádět zvukové vibrace na elektrické signály byly učiněny v polovině 19.století. V té době však byla zařízení pro zachycení zvuku těžkopádná a měla omezené možnosti.
Samotný termín "mikrofon" se objevil na počátku 20.století. Pochází z řeckých slov "mikro" - což znamená" malý "a" foni "- což lze přeložit jako"hlas". Jinými slovy, mikrofon je zařízení vytvořené pro zachycení a přenos zvuku malých hlasitostí.
Jedním z prvních zařízení nazvaných "mikrofon" bylo zařízení navržené v roce 1876 italským vynálezcem Emilem Berlinerem, které se skládalo z kovové clony a uhelného mikrofonu. Bylo hojně využíváno k nahrávání a přenosu zvuků v době, kdy se technika a telekomunikace teprve začaly vyvíjet.
První kroky ve vývoji zvuku
Vývoj nahrávky začal již v 19.století vynálezem fonografa Thomase Edisona v roce 1877. Fonograf umožňoval nahrávat a přehrávat zvukové zprávy na rotující válec s fonografickou reprodukční hlavou. Tento způsob nahrávání však mikrofon v moderním slova smyslu nepoužil.
První mikrofony jako takové se objevily na konci 19.století. Ty byly původně označovány jako"vibrační dráty". Hlavním principem fungování těchto zařízení byla transformace zvukových oscilací na elektrické. Vibrace membrány mikrofonu způsobily změny proudu v drátech, které bylo možné zaznamenat a přehrát na jiném zařízení.
V roce 1901 představil americký vynálezce Lee De Forest mikrofon složený z tenkého drátu, který reagoval na zvukové vlny. Princip fungování tohoto mikrofonu byl podobný principu moderních magnetických dynamických mikrofonů. Byl efektivnější a umožňoval jasnější a kvalitnější záznam zvuku.
Termín "mikrofon" však zavedl v roce 1916 americký inženýr James teak a jeho kolegové ve společnosti Western Electric, aby popsali nový typ zařízení navržených pro zesílení a přenos zvuku. Název " mikrofon "pochází z řeckých slov" μικρός", což znamená" malý", a" φωνή", což znamená"hlas".
Od té doby se termín "mikrofon" stal široce používaným pro zařízení používaná k nahrávání a přenosu zvukových zpráv a stal se nedílnou součástí vývoje nahrávacích a zvukových technologií obecně.