Situace spojené s utonutím jsou extrémně nebezpečné a vyžadují okamžitá opatření k záchraně lidského života. Když se člověk ocitne pod vodou, jeho tělo čelí řadě stresujících faktorů, které ovlivňují činnost dýchacího a kardiovaskulárního systému. I po vyjmutí postiženého z vody však zůstává důležitá otázka: jak dlouho trvá obnovení normálního dýchání?
Podle lékařských doporučení by po vyjmutí osoby z vody mělo být primárním úkolem záchranářů nebo svědků nehody provedení umělé plicní ventilace. Pomáhá zajistit dostatek kyslíku v těle postiženého, který je nezbytný pro normální fungování všech tělesných systémů.
Nutnost okamžitého zahájení umělé plicní ventilace je vysvětlena tím, že dlouhodobé umělé vedení vzduchu pomáhá obnovit normální tlak karbonového plynu v krevní krvi a zlepšit výměnu plynů mezi čerstvým vzduchem a lidskou krví. To je zvláště důležité v případech, kdy postižený rozpustil ve vodě velké množství karbonového plynu, což vedlo k vážným poruchám v těle.
Odpověď na otázku, kolik času by mělo uplynout po vyjmutí postiženého z vody před obnovením dýchání, by tedy mohla být následující: umělá plicní ventilace by měla začít bezodkladně a pokračovat až do okamžiku nezávislého obnovení respirační funkce. V některých případech to může trvat několik minut, v jiných několik desítek minut. Vše závisí na individuálních vlastnostech postiženého, jeho fyzickém stavu a délce pobytu pod vodou.
Vyjmutí postiženého z vody
Při přiblížení k postiženému je nutné především zajistit jeho bezpečnost. Existuje řada pravidel, jejichž dodržování přispívá k efektivnějšímu získávání postiženého. Nejprve je třeba vyhodnotit situaci a pokusit se najít způsob, jak vytáhnout postiženého na břeh nebo na povrch, aniž by se zcela ponořil do vody.
Pokud není možné vytáhnout osobu z vody bez vlastního ponoření, je nutné se snažit získat přístup k postiženému, široce objímat jeho paže nebo nohy pro snadné přetažení. Při výstupu z vody může být nutná pomoc dalších záchranářů. V tomto případě je třeba si uvědomit, že postižená vagina je přebytečná voda, takže musí být nasazena obličejem dolů, aby se usnadnil odtok vody.
Po vyjmutí postiženého z vody je nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci (KPR). Pokud postižený není způsoben kardiovaskulárními zástavami, pak po vyjmutí postiženého z vody a jeho umístění na bezpečný povrch by měl být sledován stav dýchacího a kardiovaskulárního systému.
Čas do zahájení resuscitace
Po vyjmutí postiženého z vody se každá vteřina stává kritickou. Čím rychleji začne resuscitace, tím větší je šance na záchranu života.
Ideálním scénářem je okamžitý začátek resuscitačních akcí na místě nehody, bez čekání na příjezd sanitky. Ale bohužel to nemusí být vždy možné.
Pokud je postižený pod vodou déle než 6 minut, pak je již velké riziko pro lidský život a je možné způsobit vážné poškození jeho těla. Každá minuta pobytu ve vodě zvyšuje šance na vznik závažných komplikací.
V takových případech je nutné okamžitě přijmout všechna možná opatření k zajištění dostupnosti resuscitace a jakmile je postižený převezen na pevninu, okamžitě zahájit kardiopulmonální resuscitaci (KPR).
Pokud je to možné okamžitě zahájit resuscitaci, byla praktikována metoda "horkého břehu" nebo "suché resuscitace", při které byl pacient před zahájením KPR oblečen do mokrého oblečení. To bylo způsobeno touto okolností, že mokrá kůže je méně elektricky vodivá a při použití elektrošoku defibrilátoru by to mohlo narušit proudění elektřiny do srdce.
V současné době, s neustálým zdokonalováním technologií a technik, tento přístup přestal být používán, protože defibrilátory se staly pokročilejšími a přizpůsobenějšími.
Ale v každém případě je důležité začít s resuscitací co nejdříve. I několik minut může být pro záchranu života postiženého rozhodující.
Akce po extrakci
Po vyjmutí postiženého z vody je nutné okamžitě zahájit první pomoc. Je důležité si uvědomit, že každá sekunda je důležitá, proto je nutné jednat rychle a přesně.
1. Kontrola vědomí. Před zahájením obnovy dýchání je nutné zajistit přítomnost nebo nepřítomnost vědomí u postiženého. To lze provést pomocí hluku, třesu nebo slabého stimulu na obličeji.
2. Zavolejte sanitku. Pokud postižený nedýchá nebo nemá puls, je nutné okamžitě zavolat sanitku. Oficiální organizace doporučují zavolat sanitku, i když postižený sám začal dýchat.
3. Zahájení resuscitačních akcí. Pokud postižený nedýchá, je třeba zahájit okamžitou resuscitaci. Před zahájením umělé plicní ventilace je nutné zajistit, aby dýchací cesty byly bez cizích předmětů.
4. Umělá plicní ventilace. Provádí se nuceným dýcháním vzduchu do plic postiženého. To lze provést pomocí úst-úst nebo úst-nos techniky. Při prvních známkách nezávislého dýchání by měla být zastavena umělá ventilace.
5. Vnější masáž srdce. Spolu s umělou plicní ventilací se provádí i vnější masáž srdce. To umožňuje zajistit krevní oběh, který je důležitý pro udržení tělesných funkcí před příjezdem sanitky.
Je důležité si uvědomit, že provádění resuscitačních opatření by mělo být provedeno pouze po pečlivém vyšetření oběti a ujistěte se, že nedochází k dýchání a pulsu.
Známky obnovení dýchání
Po vyjmutí postiženého z vody je velmi důležité najít známky jeho obnoveného dýchání. To umožní určit, zda je nutná resuscitační opatření nebo ne. Některé hlavní příznaky obnovení dýchání zahrnují:
- Výskyt nedobrovolných pohybů hrudníku;
- Pocit unikajícího vzduchu na reskuerově tváři;
- Viditelný pohyb hrudníku při kontrole dechu;
- Vzhled pulzujících dýchacích otvorů nebo zvuku unikajícího vzduchu;
- Výskyt kašle nebo chrapotu;
- Změna barvy obličeje postiženého-stane se růžovým nebo normalizuje svůj obvyklý odstín.
Pokud zjistíte alespoň jeden z uvedených příznaků obnovení dýchání, měli byste nechat postiženého na pokoji a pokračovat v jeho sledování, dokud nedorazí lékařská pomoc. V případě nedostatku známek obnovení dýchání je nutné okamžitě zahájit resuscitační opatření, jako je umělé dýchání a kardiopulmonální resuscitace.