Podmáčené půdy jsou jedním z nejběžnějších typů půd na planetě. Převládají v chladných a mírných klimatických zónách, kde působí alkalizační a eluviační procesy.
Subsolární půdy mají určité vlastnosti, které lze snadno rozpoznat podle jejich barvy a struktury. Hlavním znakem tohoto typu půdy je přítomnost subsolu, což je vrstva bohatá na minerální materiál, která se nachází pod orným obzorem a odděluje jej od subsolárního horizontu.
Subsolární půdy lze rozdělit do několika podtypů v závislosti na různých faktorech, jako je klima, půdní vlastnosti a typ vegetace. Mezi nejčastější podtypy patří glejevsko-Podolské, písčité a podkolenky půda. Každý z nich má své vlastní vlastnosti a poukazuje na určité přírodní a klimatické podmínky, ve kterých vznikly.
Podmáčené půdy
Subsolární půdy se vyskytují v různých klimatických zónách, ale nejběžnější jsou v chladných a vlhkých oblastech. Takové půdy se obvykle tvoří pod lesními plodinami, kde je velká aktivita spadaného listu, kořenový systém a uvolňování původně kyselých hnilobných produktů.
V profilu podzola lze rozlišit následující horizonty: dvojitý, iluviální, přechodová zóna, eluviační zóna a podkladový horizont. Subsolární půdy mají navíc často povrchový humusový horizont.
Subsolární půdy mohou mít různé podtypy v závislosti na podmínkách jejich vzniku. Například vláha podkoly se tvoří za přítomnosti zvýšené vlhkosti a projevené subsoly – za přítomnosti podzemní vody v blízkosti povrchu.
Snad jedním z rysů podzemních půd je nízká úrodnost. Jejich mechanické složení je obvykle reprezentováno pískem a lehkými hlínami. Přesto lze tyto půdy za určitých podmínek a metod úspěšně využít v zemědělství. Například použití hnojiv a podzemních přísad může přispět ke zvýšení plodnosti podzemních půd.
Obecné informace o podzemních půdách
Hlavní charakteristikou podzemních půd je přítomnost kyselé nebo kyselé reakce půdního roztoku. To je způsobeno nízkým obsahem uhličitanů a vysokým obsahem kyselin, zejména síry.
Dalším rysem subsolárních půd je přítomnost vrstvy zvané subsol. V této vrstvě je pozorován aktivní proces eluviace a iluviace hliníku, železa a humusu. Proto jsou subsolární půdy obvykle dostatečně úrodné díky hromadění živin ve vrstvě subsolu.
Subsolární půdy mají zvláštní profil charakterizovaný několika horizontály. Horní Horizont se nazývá opadavý základ a obvykle se skládá z vrstvy listů, jehličí a dalších rostlinných zbytků. Přímo pod ním je vrstva podkoží, ve které aktivně dochází k pohybu živin.
Pod vrstvou podola je horizont obohacení, který obsahuje vysoce omyvatelné látky, jako je humus, jíl atd. A konečně, na samém dně půdního profilu je horizont akumulace, ve kterém se tyto vyplavené látky hromadí.
Subarktické půdy jsou běžné v severních oblastech subarktické zóny, kde se obvykle vyskytují jako tundrové půdy. Vyskytují se také v tropických a subtropických oblastech ve formě tajno-tundrových půd a horských půd. Tento typ půdy je zdrojem živin pro mnoho rostlin a je důležitý v zemědělství a udržitelnosti životního prostředí v oblastech, kde je běžný.
Teplotní režim podmáčených půd
Teplotní režim podzemních půd, stejně jako u většiny ostatních typů půd, závisí na klimatických podmínkách oblasti, kde se tvoří. Teplota půdy má obrovský význam pro vývoj mikroorganismů, aktivitu chemických procesů a rostlin.
Subsolární půdy se obvykle vyznačují chladným teplotním režimem. V suchých chladných oblastech v hloubce 1-1, 5 metru může být celoroční teplota půdy pod bodem mrazu. V mírnějším podnebí může v zimě teplota půdy klesnout pod bod mrazu a v létě vystoupat na 25 až 30 stupňů Celsia.
V chladném období dochází k fyzikálním procesům, jako jsou fázové přechody vlhkosti (zamrzání a tání), stejně jako deflegmace a kryokoluvie. Všechny tyto procesy mají vliv na vývoj podzemních půd.
Vegetační pokrývka na podzemních půdách má také vliv na teplotní režim. V letním období přítomnost rostlin snižuje zahřívání půdy slunečními paprsky. Nedostatek rostlinné krytiny, zejména v zimě, vede k velkým teplotním výkyvům.
Výjimkou jsou podmáčené půdy arktických oblastí. Zde zůstává teplota půdy po celý rok trvale nízká a procesy tuhnutí a tání jsou vyloučeny kvůli neustálé přítomnosti mrazničky.
Vlhký režim podzemních půd
Vlhký režim podzemních půd se může lišit v závislosti na klimatických podmínkách a geografické poloze. Tento typ půdy je charakterizován zvláštními vlastnostmi, které jsou způsobeny zvláštnostmi procesů humifikace, eluviace a iluviace.
Hlavním faktorem, který určuje vlhký režim podzemních půd, je množství srážek. V suchém klimatu, subsolární půdy mají obvykle suchý vlhký režim. To znamená, že voda v nich se rychle odpařuje a půda vysychá.
V mírném a vlhkém podnebí mohou mít subsolární půdy mírný nebo vlhký vlhký režim. V takových podmínkách se množství srážek liší a podnebné půdy mohou být buď mírně vlhké, nebo trvale vlhké.
Voda je důležitým faktorem pro růst rostlin a procesy tvorby půdy. Vlhký režim podzemních půd ovlivňuje fyzikálně-chemické podmínky v půdním profilu, určuje složení a vertikální distribuci minerálních a organických látek.
Je zajímavé poznamenat, že vlhký režim podzemních půd do značné míry určuje jejich biologickou aktivitu. V suchém vlhkém režimu jsou podkožní půdy často charakterizovány nízkou biologickou aktivitou a v mírném nebo vlhkém vlhkém režimu vysokou biologickou aktivitou.
Vlhký režim podzemních půd tedy hraje důležitou roli v jejich tvorbě, fyzikálně-chemických a biologických vlastnostech. Studium tohoto aspektu je důležité pro pochopení procesů půdního vzdělávání a optimalizaci zemědělských činností.